Údolní jasanovo-olšové luhy (Svaz Alnion incanae, Salicion triandrae)

Fytocenologie: Svaz Alnion incanae Pawłowski et al. 1928: Pruno padi-Fraxinetum excelsioris Oberdofer 1953, Stellario nemorum-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957, Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae Tüxen 1957, Carici remotae-Fraxinetum excelsioris Koch ex Faber 1936, Piceo abietis-Alnetum glutinosae Mráz 1959. – Svaz Salicion triandrae Müller et Görs 1958: Chaerophyllo hirsuti-Salicetum fragilis Müller et Görs 1958 p. p.
Lesnická typologie: 1T9 Smrková olšina, 1G1 Vrbová olšina lužní, 2L Potoční luh, 3L Jasanová olšina, 3U1 Javorová jasenina bršlicová na hlinitém deluviu, PLO 36, a v úžlabinách, PLO 37, 5L Montánní (jasanová) olšina

Pokračovat ve čtení “Údolní jasanovo-olšové luhy (Svaz Alnion incanae, Salicion triandrae)”

Mokřadní olšiny (Svaz Alnion glutinosae)

Fytocenologie: Svaz Alnion glutinosae Malcuit 1929: Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae Klika 1940, Carici elongatae-Alnetum glutinosae Schwickerath 1933, Carici acutiformis-Alnetum glutinosae Scamoni 1935
Lesnická typologie: 1T Březová olšina (1 – bezkolencová, 2 –  ostřicová, 3 – slatinná, 4 – vátých písků), 1G Vrbová olšina (2 – mokřadní, 3 – iniciální stadia, 4 – přechodná s jasanem)

Pokračovat ve čtení “Mokřadní olšiny (Svaz Alnion glutinosae)”

Lužní lesy

Lužní lesy jsou tvořeny stromy snášejícími dočasné zamokření půdy, zejména olšemi (Alnus glutinosaA. incana), jasany (Fraxinus angustifolia subsp. danubialisF. excelsior), jilmy (Ulmus laevisU. minor), dubem letním (Quercus robur), stromovými vrbami (Salix albaS. fragilis) a domácími druhy topolů (Populus albaP. nigra). Pokračovat ve čtení “Lužní lesy”

Vývoj vegetace ve svrchním pleistocénu

Pleistocén byla klimaticky nestálá doba trvající od 1,81 Ma BP (1,8 milion let před současností do 8 300 BC (let před naším letopočtem) . Základním znakem je střídání chladných období – glaciálů a vlhčích a teplejších meziledových období – interglaciálů. Počet chladných období je již přes sto let předmětem bouřlivých diskusí, nejčastěji jsou uváděny čtyři výrazně chladná období. Ani tyto glaciály však nebyly klimaticky jednotné a dělí se dále na velmi chladné stadiály s mírnějšími interstadiály. Pokračovat ve čtení “Vývoj vegetace ve svrchním pleistocénu”

Historie botanických výzkumů v moravských Karpatech

Ve shodě s historickým vývojem botanických disciplín, které mají bezprostřední vztah k určitému regionu, začíná také botanický výzkum Moravy floristikou. Jejím studijním objektem je flóra (květena), tj. úhrn rostlin, které se vyskytují na daném území. Mnohem později, teprve v prvních desetiletích 20. století, se u nás vedle studia květeny začíná rozvíjet výzkum vegetace (rostlinstva); tak označujeme soubor rostlinných společenstev, která se vyskytují na daném území v určitém typu přírodního prostředí. Pokračovat ve čtení “Historie botanických výzkumů v moravských Karpatech”

Fytochorion 99 – Moravskoslezské Beskydy

Vymezení fytochorionu Moravskoslezské Beskydy. Barevně jsou odlišeny: oranžově podokres 99a. Radhošťské Beskydy, modře podokres 99b. Slezské Beskydy.
Vymezení fytochorionu Moravskoslezské Beskydy. Barevně jsou odlišeny: oranžově podokres 99a. Radhošťské Beskydy, modře podokres 99b. Slezské Beskydy.

Fytochorion leží v submontánnímsupramontánním vegetačním stupni. Jedná se o jediný fytochorion karpatského oreofytika na území České republiky. Je budován křídovým souvrstvím godulského vývoje s příkrovovou stavbou (převážně pískovci). Fytochorion leží v chladné klimatické oblasti, převážná část území leží v CH7, část v CH6, jen vyšší hřbety v nejchladnější CH4. Lesnatého území se pastevecká kolonizace v 16. století dotkla jen zřídka. I dnes je jádro fytochorionu jen řídce osídleno a na samotách se udržuje pastevecký horský typ hospodaření. Pokračovat ve čtení “Fytochorion 99 – Moravskoslezské Beskydy”

Související obrázky:

Fytochorion 84 – Podbeskydská pahorkatina

Vymezení fytochorionu Podbeskydská pahorkatina. Barevně jsou odlišeny: fialově podokres 84a. Beskydské podhůří, modře podokres 84b. Jablunkovské mezihoří.
Vymezení fytochorionu Podbeskydská pahorkatina. Barevně jsou odlišeny: fialově podokres 84a. Beskydské podhůří, modře podokres 84b. Jablunkovské mezihoří.

Fytochorion se nachází v suprakolinním až submontánním vegetačním stupni. Území je tvořeno mozaikou hájové vegetace a karpatského bukového lesa. Podklad tvoří vápnitý flyšové horniny podslezskéslezské jednotky vnější skupiny příkrovů s vyvřelinami těšínitů, krami kulmských hornin, bradly jurských hornin a pokryvy neogenníchkvartérních sedimentů. Severní okraj fytochorionu leží v mírně teplé oblasti MT10, převážná část v MT9 a úpatí Beskyd  v relativně chladné a vlhké MT2. Kromě paleolitické lokality u Štramberka došlo na většině území k trvalému osídlení při kolonizační vlně v raném středověku. Pokračovat ve čtení “Fytochorion 84 – Podbeskydská pahorkatina”

Související obrázky:

Fytochorion 82 – Javorníky

Vymezení fytochorionu Javorníky.
Vymezení fytochorionu Javorníky.

Fytochorion leží v submontánnímmontánním vegetačním stupni a představuje jednotku, charakterizovanou karpatským horským bukovým lesem a jeho náhradními společenstvy. Geologicky jej buduje paleogenní magurský flyš račanské jednotky, s převahou soláňských vrstev pískovců a jílovců. Kotliny leží v nejchladnější mírně teplé oblasti MT2, převážná část území v chladné oblasti CH7 a vyšší hřbety v CH6. Území bylo ve středověku osídleno valaškou kolonizací (pasekářské hospodaření), která způsobila částečné odlesnění. Pokračovat ve čtení “Fytochorion 82 – Javorníky”

Související obrázky: