Vznik Československa v říjnu 1918 spustil jeden z největších přesunů půdy ve střední Evropě 20. století. Necelý rok po vyhlášení republiky přijal nový stát zákon, který umožnil zabrat velké pozemkové majetky – a pro lesy to znamenalo zásah, jehož důsledky jsou v mapě vlastnictví patrné dodnes. Východní Morava a navazující Slezsko byly v tomto ohledu mimořádně pestré: v krátkém pásu od Chřibů přes Pomoraví, Bílé Karpaty, Hostýnské a Vsetínské vrchy až po Beskydy se potkávaly državy Lichtenštejnů, olomouckého arcibiskupství, Habsburků, regionálních hraběcích rodů, průmyslníků i tisíců drobných vlastníků.
Pozemková reforma se často popisuje jako rozdělení panské půdy mezi bezzemky. U lesů je ale příběh složitější. Pole se skutečně parcelovala mezi rolníky, legionáře, obce a zbytkové statky. Velké lesní komplexy však stát většinou nerozdrobil. Považoval je za strategický majetek, zdroj dřeva, prostor obrany i základ budoucí státní lesnické správy. Právě proto reforma nevytvořila jen novou sociální mapu venkova, ale také novou mapu československého lesnictví. Pokračovat ve čtení „První pozemková reforma a lesní majetky“