Dřevo bylo na jihovýchodní Moravě odjakživa víc než jen surovinou. Stávalo se jazykem, kterým kraj vypovídal o víře, každodenním životě, přírodě i lidském důvtipu. Řezbářství zde nevzniklo jako volnočasová zábava ani jako zboží určené pro trhy. Rodilo se přirozeně v krajině rozsáhlých lesů, které pokrývaly svahy Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny, Hostýnsko-vsetínské hornatiny i Moravskoslezských Beskyd. Kde bylo dřeva dostatek a kde zima zdržovala práci venku, tam lidé sahali po noži a dlátu. Pokračovat ve čtení „Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje“
Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí
Drobné věci umí vyprávět velké příběhy. Ne proto, že by byly vzácnější než stůl nebo krov, ale protože se jich člověk dotýká každý den: vezme do ruky nůž, strčí do kapsy dýmku, nabere polévku lžící, opře se o hůl nebo nese vodu ve vědru. V moravských Karpatech – na Valašsku, Slovácku, Lašsku, Ostravsku i v Těšínském Slezsku – se takové drobnosti rodily z lesů, z domácí potřeby a z šikovnosti lidí, kteří uměli „z ničeho udělat něco“. Pokračovat ve čtení „Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí“