Budování lesních úzkokolejných železnic dosáhlo svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Jejich účelem byl zejména svoz dříví z lesů, často do té doby velmi málo dotčených, směrem k lokalitě jeho zpracování (pily) nebo dalšího odvozu (klasická železnice). Velmi často fungovaly na principu gravitačního svážení, tzn. že lokomotiva vyvezla prázdné vozíky nahoru do lesů a dolů jela už naložená souprava dřívím samospádem, ovládaná brzdařem. Lesní železnice byly také velkou oblibou panstva, které je využívalo ke svým kratochvílím, k odpočinku a lovu zvěře. Pokračovat ve čtení “Lesní dráhy v moravských Karpatech”
Sklárny na Hukvaldském panství
Hukvaldské panství je od poloviny 13. století majetkově spojeno s olomouckým biskupstvím a po roce 1777 arcibiskupstvím, které patřilo v našich zemích k největším pozemkovým vlastníkům. Na konci 16. století zahrnovalo hukvaldské panství kromě hradu Hukvaldy také 2 města (Ostrava a Příbor), 3 městečka (Brušperk, Frenštát a Místek) a 29 vsí. V polovině 19. století se panství v důsledku zániku vrchnostenské správy přeměnilo na hukvaldský velkostatek. [1]