Krátce po cestě z Vsetína směrem k Radhošti se krajina začíná lámat do svahů a hřebenů – a s ní i příběh jednoho architekta, který dokázal z lidové tradice vytěžit moderní, sebevědomý jazyk. Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) bývá spojován se Slovenskem, ale pro Moravu – zvlášť pro Valašsko a Zlínsko – je to jméno téměř domácké. Právě tady vznikla část jeho nejsilnějších staveb: na Pustevnách, v Luhačovicích, na Svatém Hostýně i v Rožnově pod Radhoštěm. A právě tady lze nejlépe pochopit, proč se o jeho práci mluví jako o „lidové secesi“ – jako by se dřevo, barvy a ornamenty místních chalup najednou uměly nadechnout do podoby velké architektury. Pokračovat ve čtení „Dušan Jurkovič: architekt, který propojil moderní a lidovou tvář východní Moravy“
Nedokončená silnice Zlín–Ludkovice
Historické pozadí
Ve dvacátých a třicátých letech minulého století procházelo město Zlín díky výrobní a obchodní činnosti firmy Baťa nebývalým dynamickým populačním a stavebním vývojem. Během 20 let se zdesetinásobil počet jeho obyvatel. Ti se stěhovali z chudých vesnic okolních vrchovin do nově budovaných rozsáhlých kolonií rodinných domů, čímž město Zlín získalo tvář průmyslového sídla, které je obklopeno koloniemi rodinných domů. Nově vznikající metropole potřebovala mít pochopitelně kvalitní dopravní spojení s okolním regionem. Pokračovat ve čtení „Nedokončená silnice Zlín–Ludkovice“
Vlárská dráha (Českomoravská transverzální dráha)
Českomoravská transverzální dráha vznikala na konci 19. století jako soubor drah lokálního charakteru. Spojovala od západu k východu Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno a Trenčianskou Teplou. Cílem bylo tangenciální spojení vůči Vídni z Čech do Uher mezi tehdejšími významnými tahy směřujícími na Vídeň. Jednalo se o Plzeňsko-březenskou dráhu u Klatov, Dráhu císaře Františka Josefa u Strakonic a její pražskou odbočku v Táboře, Rakouskou severozápadní dráhu u Jihlavy, Rakouskou společnost státní dráhy u Brna, Severní dráhu císaře Ferdinanda u Bzence a konečně Povážskou dráhu v Uhrách [1]. Tato tzv. transverzální dráha měla být určena především pro nákladní dopravu. Výstavba probíhala kolem roku 1888 a celý projekt nebyl nikdy dokončen. V článku se zaměřím na úsek Brno – Vlárský průsmyk, tedy tzv. Vlárskou dráhu. Ta se v dnešní době skládá z tratí 340 (Brno – Staré Město) a 341 (Staré Město – Vlárský průsmyk). Pokračovat ve čtení „Vlárská dráha (Českomoravská transverzální dráha)“
Luhačovická zřídelní struktura
Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení „Luhačovická zřídelní struktura“