Na nejjižnějším a nejvýchodnějším okraji Moravy leží Slovácko — region, který si dodnes uchovává jednu z nejbohatších lidových tradic ve střední Evropě. Leží mezi Chřiby, Bílými Karpaty a státní hranicí se Slovenskem a Rakouskem, na rovinách kolem řeky Moravy a v prvních hřebenech Karpat. Pro Moravské Karpaty má klíčový význam: právě zde se karpatský horský svět potkává s úrodným úvalem, vinohrady a starou cestou ze severu na jih, po níž se po staletí pohybovaly armády, kupci i pastevci. Pokračovat ve čtení „Slovácko: etnografický region jihovýchodní Moravy“
Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě
Bednářství je řemeslo, které si člověk často uvědomí až ve chvíli, kdy zmizí. Voda se najednou nemá do čeho nosit, zelí nemá v čem kvasit, pivo nemá v čem zrát a víno nemá v čem čekat na svůj čas. V krajině Moravských Karpat – na Valašsku, Slovácku i v přilehlém Ostravsku – bylo dřevo po staletí nejdostupnější „technologií“ a bednář byl ten, kdo z něj uměl udělat dokonale těsnou nádobu. Nešlo jen o sudy do pivovarů a sklepů. Šlo o celé hospodářství: domácnosti, salaše, trhy, řemesla a dopravu. Pokračovat ve čtení „Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě“
František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy
František Bartoš (1837–1906) patří k těm osobnostem, které se na mapě Moravy nedají „připíchnout“ jen jedním špendlíkem. Rodák z Mladcové u Zlína spojil učitelské povolání s jazykovědou a národopisem a zanechal po sobě práce, bez nichž bychom dnes o nářečích a lidové kultuře Východní Moravy věděli podstatně méně. Jeho sběry písní, popisy zvyků i dialektologická práce vznikaly v době, kdy se rychle měnil venkovský svět – a Bartoš byl u toho s tužkou, notýskem a vytrvalostí člověka, který věděl, že „tohle“ je potřeba zachytit dřív, než to zmizí.
Pokračovat ve čtení „František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy“