Hluboké jedlobukové hvozdy moravských Karpat by samy o sobě nepředstavovaly takové bohatství, kdyby z nich nebylo možné dřevo dostat k lidem. Právě doprava dříví – od riskantního spouštění klád strmými smyky přes plavení v rozbouřených řekách až po sofistikovanou síť úzkokolejných železnic – určovala rytmus života na východní Moravě. Transport dřeva nebyl jen technickou nutností, ale skutečným hybatelem regionálního rozvoje, který dal vzniknout novým osadám, přinesl obživu tisícům horalů a nesmazatelně formoval zdejší krajinu. Pokračovat ve čtení „Historie dopravy dříví v moravských Karpatech: Od horských bystřin po lesní železnice“
Lesní dráhy v moravských Karpatech
Budování lesních úzkokolejných železnic dosáhlo svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Jejich účelem byl zejména svoz dříví z lesů, často do té doby velmi málo dotčených, směrem k lokalitě jeho zpracování (pily) nebo dalšího odvozu (klasická železnice). Velmi často fungovaly na principu gravitačního svážení, tzn. že lokomotiva vyvezla prázdné vozíky nahoru do lesů a dolů jela už naložená souprava dřívím samospádem, ovládaná brzdařem. Lesní železnice byly také velkou oblibou panstva, které je využívalo ke svým kratochvílím, k odpočinku a lovu zvěře. Pokračovat ve čtení „Lesní dráhy v moravských Karpatech“