Vladimír Karfík patří k nejvlivnějším československým architektům 20. století. Jeho jméno se nesmazatelně spojilo s funkcionalistickou tváří Zlína, s baťovským způsobem stavění a s linií moderny, která vede z Prahy přes Paříž a Chicago zpátky do jihovýchodní Moravy. Pro tento web stojí za pozornost hned z několika důvodů: navrhl nejznámější výškovou stavbu meziválečného Československa, vychoval generace slovenských architektů a po celý život zůstal pevně spjat s krajem mezi Bílými Karpaty, Chřiby a Moravskoslezskými Beskydy. Pokračovat ve čtení „Vladimír Karfík: od Le Corbusiera a Wrighta k Baťovu Zlínu“
Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města
Mezi lety 1918 a 1930 se Zlín proměnil z menšího moravského města v jedno z nejvýraznějších průmyslových center Československa. Hlavní roli v této proměně sehrála firma Baťa, která rychle rostla, přitahovala tisíce nových obyvatel a zásadně ovlivňovala podobu města. Vznikaly nové tovární budovy, dělnické čtvrti, školy, nemocnice i regulační plány, které ze Zlína udělaly moderní městský experiment. Toto období proto vysvětluje nejen hospodářský vzestup Baťových závodů, ale také dnešní architektonický a památkový význam meziválečného Zlína.
Pokračovat ve čtení „Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města“
Košíkářství na jihovýchodní Moravě: historie proutí, techniky a regionální tradice
Košíkářství patří k těm řemeslům, která člověk v krajině dlouho skoro nevidí, protože splývají s každodenností. Koš na brambory, nůše na záda, ošatka na chleba nebo opletený demižon nevypadaly jako slavné vynálezy, ale bez nich se dům, dvůr, pole ani trh po staletí neobešly. Na jihovýchodní Moravě se tento svět proutí zabydlel přirozeně: kraj měl vodní toky, vrby, drobná hospodářství i lidi zvyklé dělat věci vlastníma rukama. A právě proto stojí košíkářství za pozornost i dnes — ne jako milá folklorní vzpomínka, ale jako přesný doklad toho, jak se v moravských Karpatech potkávala příroda, práce a místní vynalézavost. Pokračovat ve čtení „Košíkářství na jihovýchodní Moravě: historie proutí, techniky a regionální tradice“
Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje
Dřevo bylo na jihovýchodní Moravě odjakživa víc než jen surovinou. Stávalo se jazykem, kterým kraj vypovídal o víře, každodenním životě, přírodě i lidském důvtipu. Řezbářství zde nevzniklo jako volnočasová zábava ani jako zboží určené pro trhy. Rodilo se přirozeně v krajině rozsáhlých lesů, které pokrývaly svahy Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny, Hostýnsko-vsetínské hornatiny i Moravskoslezských Beskyd. Kde bylo dřeva dostatek a kde zima zdržovala práci venku, tam lidé sahali po noži a dlátu. Pokračovat ve čtení „Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje“
Každý strom má své řemeslo
Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Tesařství: řemeslo, které stavělo kraj
Málokteré řemeslo zasáhlo do podoby krajiny jihovýchodní Moravy tak hluboce a trvale jako tesařství. Roubené chalupy na Valašsku, dřevěné kostelíky na Těšínsku, sýpky a mlýny v Bílých Karpatech – všechno to jsou stopy po tesařích, kteří po staletí tvořili obydlený svět z materiálu, který les dával téměř zadarmo. Tesařina tady nebyla jen řemeslem, ale způsobem, jak se vyrovnávat s krajinou, klimatem a životem v kopcích. Od středověkých dřevěných měst až po meziválečné renovace Jurkovičova dědictví se tento region budoval rukama tesařů. Pokračovat ve čtení „Tesařství: řemeslo, které stavělo kraj“