Dlouho předtím, než se Zlín stal globálním synonymem pro obuvnický průmysl, pulzoval v údolí řeky Dřevnice život drobných řemeslníků. Středověké a raně novověké město, ležící na pomezí Valašska, Slovácka a Hané, nevyrostlo na obchodu s cizokrajným zbožím, ale na poctivé ruční práci místních cechů. Od zpracování všudypřítomné hlíny až po tkalcovské stavy se zde formovaly základy průmyslové zručnosti, která později změnila tvář celého regionu. Pokračovat ve čtení „Historie a rozvoj řemesel ve Zlíně od středověku do poloviny 19. století“
Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny
Stůl v jizbě, truhla u stěny, lavice pod oknem, skříň na šaty – věci, které v chalupě dlouho působily samozřejmě. Jenže na Valašsku, Slovácku i na Ostravsku nebyly samozřejmé nikdy: někdo musel dřevo vybrat, vysušit, rozměřit, spojit, uhladit, někdy i ozdobit. Stolařství (a příbuzné truhlářství) tu vyrostlo z lesa a z potřeby bydlet, ale postupně se stalo i oborem, který formoval podobu měst, kostelů, hospodářství i průmyslu.
Pokračovat ve čtení „Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny“