Zlín si dnes spojujeme především s fenoménem Baťa a s unikátní cihlovou architekturou dvacátého století. Málokdo ale ví, že základy k jeho prvnímu velkému rozkvětu položil už na konci středověku starý rytířský rod Tetourů z Tetova. Během bezmála sta let jejich vlády se ze skromného poddanského městečka stalo bohaté hospodářské centrum východní Moravy s vlastní samosprávou a kvetoucími řemesly. Jakou stopu zanechali tito původně cizí válečníci v srdci moravských Karpat a jak jejich rozhodnutí navždy změnila tvář Zlína?
Válečník ve službách krále: Příchod Tetourů na Moravu
Příběh rodu Tetourů na východní Moravě se začal psát v bouřlivých dobách patnáctého století. České země byly tehdy zmítány politickými a náboženskými konflikty, které vyvrcholily vleklou válkou mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a jeho uherským protikandidátem Matyášem Korvínem. Právě v Matyášových službách si vybudoval zvučné jméno Vilém Tetour z Tetova, příslušník starého rytířského rodu původem z Lužice. Jako jeden z nejvyšších polních hejtmanů uherského vojska bojoval na mnoha frontách střední Evropy a získal si pověst nekompromisního a nesmírně schopného velitele.
Za své vojenské služby byl Vilém štědře odměněn. Když Matyáš Korvín ovládl Moravu, daroval svému oblíbenému hejtmanovi rozsáhlé majetky. V roce 1485 tak Vilém Tetour z Tetova oficiálně získal zlínské panství, ke kterému postupně připojil i nedaleké Malenovice, Tečovice a Otrokovice. Zlín byl v té době spíše větším venkovským sídlem, které se jen pomalu vzpamatovávalo z ničivých následků husitských válek. S příchodem Viléma Tetoura se však začala psát zcela nová kapitola jeho dějin. Zkušený vojevůdce nechal na místě původní starší tvrze vybudovat nové opevněné sídlo, které se později stalo základem dnešního zlínského zámku. Tím dal jasně najevo, že Zlín už není jen bezvýznamnou osadou, ale rodícím se centrem silného dominia.
Od poddanského městečka k hrdému městu
Začátek šestnáctého století přinesl do českých zemí po desetiletích zmatků relativní klid a stabilitu. Éra zničujících válek skončila a na trůn usedla dynastie Jagellonců. Tetourové, kteří se mezitím na východní Moravě pevně usadili, začali své panství systematicky hospodářsky rozvíjet. Dobře si totiž uvědomovali, že bohatství a prosperita jejich rodu přímo závisí na prosperitě jejich poddaných. V roce 1509 se jim podařilo u krále Vladislava Jagellonského vyjednat pro Zlín mimořádně důležité privilegium, a to právo pořádat dva osmidenní výroční trhy neboli jarmarky.
Tento krok měl pro rozvoj města naprosto zásadní význam. Jarmarky do Zlína pravidelně přitahovaly kupce a řemeslníky ze širokého okolí. Místní výrobci získali stabilní odbyt pro své zboží a do městské pokladny i do kapes vrchnosti začaly plynout nemalé finanční prostředky. Zlínští soukeníci, ševci, řezníci a hrnčíři postupně zakládali první cechy, které bedlivě chránily kvalitu jejich výrobků a organizovaly hospodářský život. V průběhu několika desetiletí na přelomu patnáctého a šestnáctého století tak Zlín přestal být v listinách označován jako městečko a začal se pyšnit statusem města. Šlo sice o město poddanské, tedy plně podléhající vůli své vrchnosti, přesto však město nevídaně bohaté a sebevědomé.
Zlatý věk za vlády Jiříka Tetoura a jeho nástupců
Zdaleka největší zlom ve vztahu mezi Tetoury a zlínskými měšťany přišel v roce 1516 za vlády Vilémova syna, Jiříka Tetoura. Ten přistoupil k dohodě, která na staletí dopředu změnila sociální a právní postavení obyvatel města. Za zvýšený roční finanční poplatek zbavil Zlínské ponižující povinnosti robotovat na panském majetku a vykonávat vojenskou strážní službu. Měšťané navíc získali takzvané právo šenku, což bylo tehdy nanejvýš lukrativní výsadní právo vařit a čepovat pivo i víno. Současně se výrazně posílila pravomoc městského soudu, který začal spravovat vnitřní záležitosti města.
Dnes se nám může zrušení roboty zdát jako naprostá samozřejmost, ale v raném novověku šlo o zcela výjimečné a obrovské privilegium. Zlínští se vymanili z vyčerpávající fyzické práce na polích své vrchnosti a mohli veškerý svůj ušetřený čas a energii věnovat obchodu a rozvoji řemesel. Výčepní právo pak přinášelo do městské kasy i do jednotlivých domácností tučné zisky, protože šenkování alkoholu patřilo k nejvýnosnějším hospodářským činnostem tehdejší doby. Zlín se stal pulzujícím střediskem plným života. Přímo pod panským sídlem fungoval prosperující pivovar, podél řeky Dřevnice nepřetržitě klapaly vodní mlýny a na soukenických valchách se zpracovávalo kvalitní plátno.
Rod Tetourů si na východní Moravě po celou první polovinu šestnáctého století udržoval velmi vlivné postavení, přičemž další zástupci rodu – Vilémův další syn Václav Tetour a posléze Václavův syn Burian Tetour – úspěšně pokračovali v konsolidaci a správě rodového majetku. Jejich rodový erb se stal na zlínském panství nezaměnitelným symbolem pevného řádu a narůstajícího blahobytu.
Dědictví, ze kterého Zlín těžil po staletí
Dlouhá éra vlády rodu Tetourů na zlínském panství skončila v roce 1571, kdy poslední zdejší zástupce rodu, Václavův syn Burian Tetour, celý majetek prodal moravskému šlechtici Janu Kropáčovi z Nevědomí. O několik desetiletí později bohužel zasáhly Zlín pustošivé vpády uherských povstaleckých vojsk a bezprostředně poté následovaly ukrutnosti třicetileté války, které celé město i region na velmi dlouhou dobu srazily na kolena a zbrzdily jeho další slibný růst.
Přesto však dědictví a pevné hospodářské základy, které Tetourové během bezmála sta let vybudovali, historické pohromy přečkaly. Byli to právě tito někdejší válečníci, kdo městu zajistil klíčová ekonomická privilegia, zásadním způsobem posílil jeho soudní i správní samostatnost a postupně proměnil strohou středověkou tvrz ve výstavné panské sídlo.
Obrovské bohatství naakumulované za blahobytné vlády Tetourů umožnilo sebevědomým zlínským měšťanům hned v roce 1586, už po odchodu rodu z panství, postavit velkolepou renesanční radnici a zároveň založit respektované literátské bratrstvo. Tento sbor vzdělaných měšťanů se po léta staral o vysokou hudební a kulturní úroveň místních bohoslužeb. Rod Tetourů, ač v něm převažovali spíše tvrdí vojenští pragmatici, tak dokázal natrvalo vtisknout Zlínu ráz živého obchodního a řemeslného centra, na jehož kořeny mohl o mnoho staletí později tak úspěšně navázat vizionář Tomáš Baťa.
Literární zdroje
Videa (YouTube)
- Historie zlínského zámku (rozcestník vyhledávání YouTube)
- Předbaťovská historie Zlína (rozcestník vyhledávání YouTube)
Zdroje a literatura
- Pokluda, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Knižní publikace mapující mimo jiné předbaťovskou éru města.
- Stloukal, Karel. Svědectví zlínské minulosti.
- Hosák, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
- Oficiální historické materiály a publikace statuárního města Zlína v rámci projektu Zlín 700.
- Historické rešerše a regionální materiály z vědomostní databáze projektu Moravské-Karpaty.cz.