Když se řekne Zlín, většina lidí si okamžitě vybaví červené cihly, pravoúhlé tovární budovy a baťovský funkcionalismus. Uprostřed tohoto moderního a přísně racionálního města však stojí stavba, která pamatuje doby, kdy byl Zlín jen nevelkým tržním městečkem sevřeným v údolí Dřevnice. Farní kostel svatého Filipa a Jakuba sice neohromuje křiklavou zdobností, ale jeho zdi v sobě skrývají dramatický příběh plný zborcených kleneb, katastrofálních požárů a odhodlání místních obyvatel. Je to vůbec nejstarší kamenná paměť města, která přežila staletí a určila, kde přesně zlínské srdce vlastně bije.
Křižovatka cest a zrod farnosti
Při pátrání po úplných počátcích zlínského kostela je třeba odhlédnout od dnešní podoby města a představit si středověkou krajinu. Přesně v místech, kde se dnes svatostánek nachází, se kdysi křižovaly dvě lokálně významné obchodní trasy. Jedna vedla od západu na východ podél toku řeky Dřevnice, druhá pak spojovala severněji ležící Holešov s Uherským Brodem na jihu. Právě tento kříž cest vytvořil přirozené centrum pro nejstarší shluk obydlí.
Farní chrám zde nevznikl náhodou, ale jako přirozený duchovní i orientační bod pro rozrůstající se tržní osadu. Ačkoliv historici kladou vznik původního kostela zhruba do let 1390 až 1420, první bezpečně doložená písemná zmínka o něm pochází až z roku 1437. Kolem chrámu se navíc rozprostíral nejstarší zlínský hřbitov, který obepínal stavbu ze všech stran a sloužil svému účelu až do konce osmnáctého století, než z hygienických a prostorových důvodů ustoupil rostoucí městské zástavbě.
Gotické počátky a samostatná věž
Podoba původního středověkého kostela se od té dnešní zásadně lišila. Šlo o podlouhlou gotickou, případně románsko-gotickou jednolodní stavbu, která přísně dodržovala tehdejší zvyklosti. Byla orientována od východu na západ, přičemž hlavní oltář směřoval k východu a vstup se nacházel na západní straně. První velkou proměnou prošel chrám ve druhé polovině šestnáctého století za vlády rodu Tetourů z Tetova. Tehdy se kostel dočkal rozšíření, ale jeho kapacita i vzhled brzy přestávaly stačit rostoucímu významu městečka. Zcela zásadní roli tehdy hrála věž, postavená v roce 1566. V původní dispozici netvořila s hlavní lodí jeden celek, ale stála samostatně po její levé straně, spojená s kostelem pouze malým klenutým obloukem. V neklidných dobách plných válečných vpádů fungovala jako bezpečné útočiště a trezor, kam si měšťané ukrývali své největší cennosti.
Radikální otočení a zřícená klenba
Opravdová revoluce ve stavebním vývoji kostela přišla na samém počátku devatenáctého století. Starý chrám byl sešlý a pro zlínskou farnost příliš malý. V roce 1800 proto začala bezprecedentní a na svou dobu velmi odvážná přestavba. Stavebníci se rozhodli pro radikální krok – zcela zrušili původní východo-západní orientaci a hlavní osu chrámu otočili o devadesát stupňů, do směru severo-jižního.
Věž, která do té doby stála osamoceně bokem, se tak náhle ocitla přesně uprostřed nového předního průčelí. Šlo o elegantní urbanistické řešení, které mělo zajistit více prostoru pro chrámovou loď. Projekt se však neobešel bez obrovských komplikací. Nekvalitně odvedená zednická práce způsobila, že se v roce 1803 celá nová chrámová loď zřítila. Farnost musela urychleně povolat zkušeného stavebního mistra Martina Galušku z nedalekého Holešova. Ten zborcené zdivo strhl, navrhl bezpečnější konstrukci a stavbu nakonec zdárně dokončil. Nový, mnohem prostornější kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1807.
Zkáza v plamenech a mše pod širým nebem
Stavební triumf ovšem netrval dlouho. Města s převážně dřevěnou zástavbou bývala extrémně zranitelná a Zlín nebyl výjimkou. V červenci roku 1819 vypukl zničující požár, který se z náměstí rychle přesunul na farní budovy. Kostel i nedaleká fara lehly popelem. Zkáza byla tak obrovská, že se bohoslužby musely za příznivého počasí sloužit venku na náměstí u pískovcové sochy svatého Floriána, patrona hasičů, a místo zvonění se věřící svolávali k modlitbám pouhým bubnováním. Nouzové dřevěné zastřešení chránilo chrám až do roku 1827, kdy konečně začaly důkladnější opravy. Prastará věž z šestnáctého století byla zvýšena a opatřena novou střechou. Obnova se protáhla až do roku 1830 a v roce 1834 si obec dokonce mohla dovolit pořídit na věž nové hodiny.
Krutá zkouška z roku 1849 a obětavý farář
Sotva se farnost zotavila a vnitřek kostela získal důstojnou podobu, udeřil živel znovu. V květnu 1849 město zachvátil další katastrofální požár, který zlikvidoval třetinu tehdejšího Zlína – celkem 138 domů. Střecha kostela shořela do základů, žárem popraskaly nedávno zavěšené zvony, zničeny byly věžní hodiny i budova školy. Obrovská tíha obnovy tehdy spadla na ramena zlínského faráře Aloise Theinera. Protože samotné město a farníci byli po požáru naprosto zruinovaní, musel farář hradit značnou část oprav včetně pořízení nových zvonů ze svých vlastních rodinných úspor. Tento neobyčejně vzdělaný kněz, který udržoval přátelské styky s Karlem Havlíčkem Borovským, paradoxně za své pokrokové vlastenectví upadl v nemilost u vyšších církevních úřadů, ale pro záchranu zlínského kostela udělal naprosté maximum.
Konečná podoba a význam pro město
Své současné vnější tváře se kostel dočkal až na sklonku devatenáctého století. V roce 1884 povolala farnost uherskohradišťského architekta Dominika Feye, který navrhl definitivní úpravy věže a fasády. Klasicistní střídmost s jemnými historizujícími detaily vtiskla stavbě důstojný a klidný ráz, který si udržela dodnes.
Kostel svatého Filipa a Jakuba tak není jen sbírkou starých kamenů, cihel a oltářů. Po celá staletí fungoval jako středobod společenského i duchovního života. Udával rytmus pracovních i svátečních dnů a jeho osud přesně kopíroval vzestupy a pády celého Zlína. I v éře prudké průmyslové expanze, kdy Baťovy závody překreslily mapu celého údolí a postavily stovky nových cihlových domků, zůstal kostel pevným záchytným bodem. Pro dnešní obyvatele představuje symbolickou kotvu, která městu připomíná, že jeho historie je mnohem hlubší a spletitější, než by se při pohledu na moderní mrakodrap mohlo zdát.
Videa (YouTube)
- https://www.youtube.com/results?search_query=kostel+svatého+Filipa+a+Jakuba+Zlín – Videa zachycující exteriéry i interiéry zlínského farního kostela.
- https://www.youtube.com/results?search_query=historie+Zlín+požár – Přehled reportáží o historických požárech a obnově starého Zlína.
Zdroje a literatura
- Zlínský architektonický manuál: Kostel sv. Filipa a Jakuba (databáze stavebních proměn a historického kontextu). Dostupné z: https://zam.zlin.eu/objekt/111-kostel-sv-filipa-a-jakuba
- Město Zlín: Kostel sv. Filipa a Jakuba (oficiální portál statatutárního města Zlín). Dostupné z: https://www.zlin.eu/kostel-sv-filipa-a-jakuba
- Starý Zlín: Historie kostela sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně (podrobný popis zvonů, věže a požárů v 19. století). Dostupné z: https://www.staryzlin.cz/zlin-kostel-svateho-filipa-a-jakuba.php
- Římskokatolická farnost sv. Filipa a Jakuba Zlín: Historie farnosti (církevní i společenský přesah). Dostupné z: https://www.farnostzlin.cz/misto.php?id=61
- POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 1991.