Zlín si dnes většina lidí spojuje s průmyslovým rozvojem firmy Baťa. Přesto existuje starší kapitola předbaťovského Zlína, která si zaslouží pozornost: více než čtyři dekády byl pánem zlínského zámku a velkostatku brněnský průmyslník Leopold Alexander Haupt. Tento podnikatel z německy mluvící měšťanské rodiny proměnil Zlín ze stagnující poddanské obce v místo s fungujícím soudem, školou a parkem přístupným veřejnosti – a jeho rod zanechal ve městě stopu, která přetrvala až do roku 1929.
Kdo byl Leopold Haupt von Buchenrode
Leopold Maria Karl Alexander Haupt se narodil 25. března 1827 v Brně do rodiny průmyslníků podnikajících ve lnářství a koželužství. Po rodičích převzal vedení rodinných podniků a velmi záhy se zařadil mezi nejvýznamnější brněnské podnikatele německé národnosti. Brno bylo v té době největším průmyslovým centrem Moravy a Haupt se v něm brzy profiloval nejen jako výrobce, ale také jako bankéř a velkoobchodník. Právě tato kombinace mu dávala finanční sílu, která mu dovolila vstoupit do světa pozemkové šlechty – tedy do prostředí, do nějž brněnská průmyslová buržoazie 19. století tak silně aspirovala.
V roce 1860 koupil Haupt zlínský velkostatek se zámkem, panským dvorem, cihelnou a pivovarem od hraběte Bernarda Stolberg-Stolberga, a to za částku 445 000 zlatých (některé prameny uvádějí až 470 000 zlatých). Byl to typický manévr úspěšných průmyslníků tehdejší doby: pozemkový majetek a šlechtický titul tvořily dvojici, která symbolizovala společenské povýšení. Za své zásluhy – zejména průmyslové a filantropické – byl v roce 1875 povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Buchenrode“. O čtvrtstoletí později, v roce 1901, získal titul barona (svobodného pána). Celý proces vzestupu, od úspěšného továrníka po barona, trval přibližně čtyřicet let pilné práce, strategického filantropického investování a budování reputace v tehdejší moravské veřejné sféře.
Haupt zemřel 29. ledna 1904. Z manželství s Annou Antonií, rozenou Schlemleinovou, vzešli synové Leopold Anton Eugen (1859–1927) a Stefan Viktor Leopold (1869–1954) a dcera Marianna Henrietta. Zlínské panství rozdělil Leopold Haupt ještě za svého života v roce 1897 na dvě poloviny mezi Stefana Viktora a Mariannu Henriettu. Tím se začala psát poslední předbaťovská kapitola zámku, kterou už utvářeli jeho potomci.
Zlínský velkostatek v druhé polovině 19. století
Když Haupt koupil Zlín, nebylo to žádné přední moravské město. Zlín byl malou poddanskou obcí s trhovou tradicí, řemeslnou výrobou a zemědělským zázemím, leč bez výraznějšího průmyslového impulzu. Měšťané ještě pamatovali doby, kdy se o koupi panství pokoušelo samo město – bez úspěchu. Panství přešlo přes několik rukou rychle za sebou: roku 1857 jej koupil Jan Bergl, téhož roku jej prodal hraběti Bernardu Stolberg-Stolbergovi a teprve poté, v roce 1860, získal Zlín Haupt.
Velkostatek v sobě zahrnoval nejen zámek a park, ale i hospodářský dvůr, cihelnu a pivovar. Tyto provozy zaměstnávaly část místního obyvatelstva a tvořily páteř panského hospodářství. Zámek samotný byl středověkého původu – renesanční přestavba proběhla v 16. století – a do doby Hauptovy vlády prošel dalšími úpravami. Klíčová rekonstrukce však přišla až po jeho smrti: v letech 1904–1905 dal syn Stefan Viktor přestavět zámek podle projektu vídeňského architekta Leopolda Bauera, který mu vtiskl podobu, jež je ve větší míře patrná dodnes. Bauer doplnil jihovýchodní nároží monumentálním schodištěm, čímž zámecká hmota dostala kompaktní čtvercový půdorys.
V době, kdy Haupt panství vlastnil, procházel Zlín postupnou, ale zřetelnou proměnou. Prvním impulzem k modernizaci bylo otevření občanské záložny roku 1868 – po celých třicet pět let zůstala jediným peněžním ústavem ve městě. Pak přišly první výrobní pokusy v obuvnictví, které sice nakonec ztroskotaly, ale ukázaly směr. Teprve ve devadesátých letech se pod vedením starosty Mikuláše Kašpárka rozjelo systematičtější budování: průmyslová pokračovací škola, soud, nová radnice. A právě v těchto krocích sehrál Haupt nezanedbatelnou roli – nikoliv jako iniciátor, ale jako neochotný, přesto nezbytný partner.
Odkaz Zlínu: park, škola a veřejné instituce
Nejviditelnějším Hauptovým příspěvkem městu byl zámecký park – dnešní Sad Svobody. Park v anglickém krajinářském stylu, s propracovanou sítí chodníků a dvěma rybníky v horní a dolní části, nechal původně uspořádat jeden z předchozích majitelů, baron Klaudius Bretton, na počátku 19. století. Haupt jej po koupi v roce 1860 přijal jako součást panství a začal jej – postupně a podmíněně – otevírat veřejnosti. Ne jako trvalý dar, ale při významných událostech. Přesto to byl zlom: v době, kdy parky patricijů byly pevně uzavřeny za zdmi, šlo i o příležitostné otevírání o krok kupředu. Trvalý veřejný přístup přišel až po roce 1929, kdy Tomáš Baťa odkoupil zámek od Stefana Viktora, nechal zbourat ohradní zdi a pověřil architekta Františka Lýdie Gahuru přípravou regulačního plánu na integraci parku do struktury budovaného města.
Druhým výrazným gestem byl Hauptův vzdělávací odkaz. Do roku 1887 věnoval darem třicet tisíc zlatých na zřízení nadace, z níž se vyplácela stipendia nemajetným studentům zemědělských oborů – přednostně těm, kteří studovali na Vysoké škole zemědělské ve Vídni nebo na odborných středních školách v Brně. Tato suma nebyla zanedbatelná: šlo o částku srovnatelnou s náklady na stavbu větší veřejné budovy. Haupt tak projevil vědomí, že zemědělsky orientovaný region potřebuje vzdělané odborníky, a zároveň upevnil svou reputaci jako mecenáš a veřejně prospěšná osobnost – což byl v tehdejším Předlitavsku klíčový předpoklad pro udělení šlechtického titulu.
Méně nápadná, ale pro každodenní život Zlíňanů neméně důležitá, byla Hauptova spolupráce při zřizování okresního soudu. Roku 1877 přislíbil, že bude po dobu deseti let dodávat soudu deset sáhů dřeva ročně na otop – bezplatně. Byl to praktický, ne heroický čin, ale přesně takový byl i Haupt sám: pragmatický, dobře kalibrující své investice do veřejného života. Souhlasil i se stavbou nové radnice, jejíž realizace byla podmíněna jeho souhlasem jako majitele panství. Zdráhal se, navrhoval kompromisy – například nabídl k prodeji budovu starého pivovaru místo zámku – ale nakonec neblokoval rozvoj, který městu prospěl.
Sociální, kulturní a politický kontext Hauptovy osobnosti
Haupt byl produktem specifického světa: brněnské průmyslové buržoazie německé národnosti, která v 19. století formovala hospodářský a kulturní život Moravy. Byl součástí vrstvy, která na jedné straně liberalizovala ekonomiku a přinášela moderní podnikatelské metody, na druhé straně lpěla na společenských hierarchiích a usilovala o nobilitaci – tedy o přijetí do šlechtického stavu – jako o potvrzení svého statusu. Nobilitace v habsburské monarchii nebyla jen o prestiži; šlo o přístup do politického života, do zemského sněmu, do sítí vlivu, které šlechtě zaručovaly reálnou moc. Haupt byl ostatně také dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu.
Tuto cestu absolvoval vzorně: průmyslový úspěch, filantropie, pozemkový majetek a nakonec titul. V Brně byl dlouhodobě jednou z klíčových osobností veřejného života a jeho jméno se pojí s účastí v tamních finančních a průmyslových strukturách. Na Zlínsku byl přítomen méně fyzicky (většinou zde trávil letní měsíce a věnoval se ovocnářství a chovu dobytka), ale o to výrazněji ekonomicky: velkostatek generoval příjmy, zaměstnával lidi a zajišťoval materiální zázemí, bez nějž by mnohé veřejné kroky nebyly možné.
Osudy Hauptových potomků a konec šlechtické éry (1904–1929)
Jak již bylo zmíněno, starší ze synů, Leopold Anton Eugen, byl adoptován do spřízněné uherské rodiny Stummerů (jako Haupt-Stummer von Tavarnok und Buchenrode) a rodové linie ve Zlíně se přímo neúčastnil. Zlínské panství tak od roku 1897 společně spravovali mladší syn Stefan Viktor a dcera Marianna Henrietta. Tento stav trval až do roku 1905, kdy Stefan Viktor od své sestry Marianny její polovinu odkoupil a stal se tak výhradním majitelem zlínského velkostatku i zámku.
Stefan Viktor Leopold šel zpočátku poněkud jinou cestou než jeho otec. Vystudoval práva na vídeňské univerzitě a vstoupil do diplomatických služeb. Následně krátce působil ve státní správě na Moravě – zastával například post okresního komisaře v Hodoníně a pracoval na moravském místodržitelství v Brně. V roce 1900 však státní službu opustil, aby se mohl plně věnovat správě rozsáhlého rodinného majetku. Jako plný vlastník se brzy zapsal do tváře Zlína: v letech 1904–1905 nechal zlínský zámek výrazně přestavět podle projektu významného vídeňského architekta Leopolda Bauera. Díky této přestavbě získal zámek svou dnešní monumentální čtvercovou dispozici se slavným nárožním schodištěm.
Podobně jako otec byl Stefan Viktor výraznou osobností brněnského německého veřejného života i moravské šlechty. Reprezentoval rodinu jako dlouholetý poslanec moravského zemského sněmu a od roku 1910 působil rovněž jako honorární konzul Německa pro Moravu a Slezsko. Vlastnil několik honosných paláců přímo v Brně.
Rod Hauptů patřil do oné německé kulturní sféry Moravy, která po vzniku Československa v roce 1918 začala ztrácet svůj politický vliv, ačkoliv hospodářsky zůstávala silná. Samotný Zlín už na prahu 20. let dýchal úplně jiným rytmem – rostoucím továrnám Tomáše Bati a rychle se rozšiřujícímu městu přestával starý šlechtický velkostatek v centru urbanisticky i společensky stačit. Prodej zlínského panství a zámku v roce 1929 Tomáši Baťovi (respektive jeho podpůrnému fondu) tak představoval spíše logické vyústění situace a definitivní tečku za jednou historickou epochou.
Konzervatismus a pozemková šlechta ustoupily nastupujícímu industriálnímu kapitalismu. Rodina Stefana Viktora po prodeji zlínských majetků odešla na Slovensko, kde spravovala statky v Tovarníkách nedaleko Topoľčan, a částečně pobývala i v Maďarsku. Dramatické události po druhé světové válce nakonec přinutily Stefana Viktora opustit Evropu úplně. Emigroval do Jižní Ameriky, kde v roce 1954 zemřel v brazilském Riu de Janeiro.
Pověsti a tradované příběhy spojené s baronem Hauptem
K Hauptově osobnosti se váže jen málo zaznamenané lidové slovesnosti ve smyslu klasických pověstí. Spíše než dramatické legendy zde žijí tradované příběhy o baronově povaze – tedy vyprávění, která si lidé předávali ústně a která zachycují vztah mezi panstvem a obyvatelstvem.
Nejznámějším a nejčastěji připomínaným motivem je příběh o zámeckém parku. V lidovém podání se říkalo, že baron Haupt park otevřel veřejnosti jen o slavnostech a svátcích, ale jindy jej nechal hlídat tak přísně, že by se dovnitř nedostal ani místní starosta. Lidé prý park obcházeli po okraji a koukali přes zeď, jak si šlechtické rodiny v anglickém parku procházejí – a přitom věděli, že se jedná o místo postavené na práci jejich předků. Tato vyprávění mají základ ve skutečnosti: park byl skutečně otevřen jen příležitostně, nikoli trvale, a jeho zpřístupnění Baťou po roce 1929 bylo vnímáno jako symbolický akt demokratizace veřejného prostoru.
Druhý tradovaný příběh se váže k pivovarské budově. Když město Zlín hledalo prostory pro nový okresní soud a vyhlédlo si zámek, baron Haupt prý odpověděl, že z jeho sídla soud nebude – a místo toho nabídl starý pivovar. Zlíňané si ten příběh vyprávěli jako ukázku baronovy chytré samolibosti: raději prodat méně hodnotnou budovu a zachránit si zámek. Ve skutečnosti byl postup pragmatičtější – Haupt opravdu nabídl pivovar k případné adaptaci a nechal přizvat ostravského architekta Františka Koláře, aby odborně posoudil oba objekty. Nakonec se soud uhostil jinde, ale příběh o baronově odmítnutí zůstal živý.
Třetí okruh ústního podání se týká Hauptových Svatoanenských slavností – pravidelných letních slavností pořádaných na zámku ke svátku sv. Anny. Tyto akce, přístupné širší společnosti, se staly součástí společenského kalendáře předbaťovského Zlína a dodnes se k nim váže zájem o obnovu tradice: v nedávné době se na zlínském zámku konala slavnost baronky Hauptové právě s odkazem na toto období. V ústním podání jsou slavnosti popisovány jako okázalé a vzdálené životu prostých lidí – ale zároveň jako jedna z mála příležitostí, kdy šlechtické sídlo pootevřelo dveře směrem k městu.
Literární zdroje
Videa (YouTube)
K tématu barona Leopolda Haupta nejsou v době zpracování článku k dispozici přímé dokumentární záznamy na YouTube. Relevantní historický kontext Zlína nabízejí tato videa:
- Zlínský zámek – průvodce – vyhledávání na YouTube; výsledky zahrnují reportáže České televize a zlínských médií o historii zámku
- Sad Svobody Zlín – revitalizace – vyhledávání na YouTube; záznamy o plánované obnově parku
Zdroje a literatura
- HAUPT von Buchenrode, Leopold Alexander. In: Encyklopedie dějin Brna. Dostupné online: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=15830
- HAUPT von Buchenrode, Leopold Alexander 1827–1904. In: Biografický slovník českých zemí. Historický ústav AV ČR. Dostupné online: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/HAUPT_von_Buchenrode_Leopold_Alexander_1827–1904
- HAUPT von Buchenrode, Stefan Viktor Leopold 1869–1954. In: Biografický slovník českých zemí. Historický ústav AV ČR. Dostupné online: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/HAUPT_von_Buchenrode_Stefan_Viktor_Leopold_1869–1954
- STROJIL, M. Zlín na počátku 20. století. Vznik moderního města. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Historický ústav, 2017. Dostupné online: https://is.muni.cz/th/voa35/Zlin_na_pocatku_20._stoleti._Vznik_moderniho_mesta..pdf
- Zlín ve víru politických změn let 1899–1914. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Dostupné online: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/8269/DPTX_2006_2_11210_ASZK10001_127723_0_27768.pdf
- Vznik a další vývoj Okresního soudu ve Zlíně. In: Právněhistorické studie, 55/1. Karolinum. Dostupné online: https://karolinum.cz/data/clanek/14465/PHS_55_1_0047.pdf
- Zlínský zámek – historie. In: Hrady.cz. Dostupné online: https://www.hrady.cz/zamek-zlin-zlin/texty?tid=3431&pos=1000
- Zlínské parky a zeleň. In: zlin.estranky.cz. Dostupné online: https://zlin.estranky.cz/clanky/pele-mele–odkazy/zlinske-parky-a-zelen.html
- Staré zlínské školy – měšťanská a průmyslová. In: zlin.estranky.cz. Dostupné online: https://zlin.estranky.cz/clanky/stary-zlin/stare-zlinske-skoly—mestanska-a-prumyslova.html
- DOLEČEK, R. a kol. Sedm století zlínských dějin. Zlín: Statutární město Zlín, 1999. (Tištěný zdroj; dostupný ve zlínských knihovnách a archivech.)
Poznámka ke zdrojům: Různé prameny uvádějí jako místo Hauptova úmrtí buď Zlín, nebo Brno. Encyklopedie dějin Brna a Biografický slovník českých zemí se v tomto bodě rozcházejí. Článek pracuje s opatrnou formulací bez kategorického závěru.