Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy

Baťovy školy práce patří k nejznámějším částem zlínského průmyslového experimentu. Firma T. & A. Baťa v nich nebudovala jen učňovskou školu pro budoucí obuvníky, ale celý výchovný systém, který měl spojit práci, vzdělání, internátní režim, sport, hospodaření s penězi a vědomí osobní odpovědnosti. Jejich příběh začíná v září 1925 v Baťově Zlíně a uzavírá se krátce po únoru 1948, kdy samostatný baťovský školský systém zanikl v prostředí už znárodněné firmy.

Právě proto má téma širší než jen zlínský význam. Baťovy školy ukazují, jak průmyslový podnik z jihovýchodní Moravy vytvořil vlastní pedagogický model, zasadil jej do každodenního života města a vyvezl jej do dalších baťovských závodů doma i v zahraničí. Zlín se tak nestal pouze městem továren, internátů a cihlových domků. Stal se také laboratoří firemního vzdělávání, která výrazně ovlivnila podobu odborného školství v regionu.

Tovární škola, která chtěla vychovat člověka

Baťova škola práce zahájila činnost 15. září 1925 jako závodní odborná škola firmy T. & A. Baťa. Její bezprostřední předstupeň však vznikal už v roce 1924, kdy Baťa začal budovat vlastní obuvnické učiliště a firemní kurzy; právě z nich se následujícího roku zformovala soustava označovaná jako Baťova škola práce. Byla určena především chlapcům ve věku od 14 do 18 let, kteří do firmy vstupovali jako zaměstnanci, žáci i obyvatelé internátu zároveň. Bezprostředním podnětem byla nespokojenost Tomáše Bati s úrovní tehdejšího učňovského vzdělávání. Firma po radikálním snížení cen obuvi v roce 1922 rychle rostla a potřebovala tisíce kvalifikovaných pracovníků, zatímco běžné živnostenské školy podle Baťových představ nestačily tempu moderní tovární výroby.

Baťa se inspiroval i americkými zkušenostmi, zejména organizací práce ve Ford Motor Company. Nechtěl jen doplnit výuku několika večerními kurzy. Chtěl vytvořit prostředí, v němž se mladý člověk od prvního dne učí pracovat, učit se, plánovat čas, vystupovat na veřejnosti a hospodařit s vlastní mzdou. Škola tak nebyla přívěskem továrny, ale jedním z jejích vnitřních motorů.

První nábor se setkal spíše s opatrností. Firma hledala stovky chlapců, první ročník však čítal jen asi osmdesát přijatých. Během několika let se situace obrátila. Ve třicátých letech už škola patřila k nejvyhledávanějším podnikovým vzdělávacím institucím v Československu: dobové údaje uvádějí pro rok 1934 až kolem devatenácti tisíc zájemců, z nichž bylo možné přijímat jen část. Každoročně přicházelo zhruba tisíc až patnáct set nováčků. V roce 1929 vznikla také škola pro dívky. Chlapci byli v baťovské terminologii označováni jako mladí muži, dívky jako mladé ženy. Nebyla to náhodná jazyková ozdoba. Firma tím zdůrazňovala, že žák není „dítě v učení“, ale člověk, který má nést odpovědnost za vlastní budoucnost.

Do Zlína přicházeli často mladí lidé z venkova a sociálně skromnějších poměrů. Přinášeli si kufr s několika osobními věcmi a vstupovali do prostředí, které jim nabízelo profesní vzestup, ale zároveň je podrobovalo velmi tvrdému režimu. Pracovali, studovali, bydleli v internátu, účastnili se sportovního a kulturního života a byli neustále vedeni k tomu, aby nezaháleli. Cílem nebylo vychovat pouze ševce. Cílem bylo vytvořit samostatného, ukázněného a podnikavého člověka, který se dokáže uplatnit v dílně, v prodejně, v kanceláři i v zahraniční filiálce.

Učebna, dílna a provoz

Jádrem Baťovy školy práce bylo propojení školy, továrny a internátu. Mladí muži a mladé ženy netrávili den jen v lavici. Dopoledne a část odpoledne pracovali v provozu, kde se setkávali s běžným pracovním tempem, výkonovou normou a odpovědností za výsledek. Po práci následovala výuka odborných i všeobecných předmětů. Mezi školou a továrnou stála školní dílna, kde bylo možné osvojit si řemeslné základy soustavněji než přímo u pásu.

Tento princip měl svou logiku. Teorie se okamžitě ověřovala v praxi a praktická zkušenost se vracela do učebny. Žáci se učili matematiku, češtinu, účetnictví, technologii oboru, kreslení, cizí jazyky a další předměty podle svého zaměření. Vedle obuvnické školy postupně vznikaly obory strojnické, chemické, stavební, pletařské a další, protože firma sama se rychle měnila z obuvnického závodu v rozsáhlý průmyslový koncern.

Soustava nezůstala u základního stupně. Schopní absolventi mohli pokračovat v mistrovské škole a poté na vyšší průmyslové škole s maturitou. Vznikl tak několikastupňový vzdělávací žebřík, který odpovídal potřebám firmy: od dělnické kvalifikace přes mistry a kontrolory až po techniky, vedoucí provozů a odborníky pro zahraniční expanzi. Ve třicátých letech se k tomu přidávala obchodní, jazyková a manažerská příprava.

Důležitou součástí výchovy bylo hospodaření s penězi. Mladí lidé dostávali mzdu, z níž si platili stravu, ubytování a osobní výdaje. Zbytek se ukládal na osobní účet, jehož čerpání podléhalo dohledu vychovatele. Nešlo jen o spoření. Byl to pedagogický nástroj, který měl žáka naučit, že práce, výkon, spotřeba a budoucí samostatnost spolu souvisejí.

Pamětnické zdroje ukazují, že finanční režim nebyl jen suchou účetní disciplínou. Mladí muži a mladé ženy si zvykali zapisovat příjmy a výdaje, plánovat osobní spotřebu a odkládat část výdělku na budoucí samostatný život. Někteří absolventi později vzpomínali, že peníze z výdělku jim po odečtení stravy, ubytování a kapesného ukládal vychovatel na spořicí knížku a větší útratu museli mít schválenou. Právě tato praktická finanční gramotnost patřila k prvkům, které absolventi často zmiňovali jako trvalou životní výbavu.

Denní režim byl náročný. Pracovní doba začínala ráno, po směně následovalo několik hodin výuky, poté večeře, samostudium, sport nebo společenský program. Internát se večer uzavíral a den měl pevně daný rytmus. Vzpomínky absolventů se v hodnocení liší: jedni zdůrazňovali tvrdost a téměř polovojenskou disciplínu, druzí mluvili o škole jako o formativní životní zkušenosti. Obojí patří k témuž obrazu. Baťova škola práce byla sociálním výtahem, ale zároveň i systémem intenzivní kontroly nad prací, volným časem a každodenními návyky mladých lidí.

Představme si běžný den jednoho z mladých mužů. Budíček přicházel velmi brzy, často kolem půl šesté. Následovala krátká rozcvička, rychlá osobní hygiena, úklid pokoje a snídaně. Pořádek nebyl soukromou věcí každého studenta: pokoje se kontrolovaly a bodovaly, stejně jako dochvilnost, čistota a kázeň. Kolem sedmé už mladý muž nastupoval do továrny. Dopoledne pracoval v provozu, učil se práci se stroji, rytmu dílny, přesnosti, spolupráci i tomu, že chyba má okamžitý dopad na výkon celé skupiny.

Vlastní pokoj přitom nebyl soukromým útočištěm v dnešním slova smyslu. V internátech bydlelo podle věku a ročníku i několik desítek studentů v jedné místnosti; u nově přijatých dívek se uvádí až dvacet lůžek na pokoj, u starších ročníků méně. Vybavení bylo strohé: železné postele, minimum úložných prostor a kufry pod lůžky. Pokoj sloužil hlavně ke spánku. Čtení, psaní, kroužky, kurzy i společenský život se přesouvaly do čítáren, učeben, studoven a kluboven.

Polední přestávka neznamenala dlouhé volno. Mladý muž se musel najíst v učňovské jídelně, často stihnout cestu na internát, zjistit výsledky bodování pořádku, vyzvednout si pokyny vychovatele a připravit školní pomůcky na večerní výuku. Odpoledne se vracel do dílny. V některých obdobích a provozech pracovní den končil až pozdě odpoledne, poté následovala večeře a přesun do školy. Večerní vyučování mohlo začínat kolem tři čtvrtě na sedm a končit po deváté hodině. Teprve pak přišel čas na krátké samostudium, četbu, zápis výdajů, osobní korespondenci nebo přípravu na další den.

U mladých žen měl den podobnou kostru, ale doplňovaly jej činnosti spojené s internátní a společenskou výchovou. Prameny uvádějí ranní vstávání kolem 5:50, rozcvičku, snídani a nástup k pracovnímu stroji okolo sedmé hodiny. Práce v továrně trvala zpravidla do odpoledne, potom následovala večeře a škola. Večer se mladé ženy učily nejen odborným a obchodním předmětům, ale také hospodaření, kultuře bydlení, zdravovědě, společenskému vystupování nebo praktickým domácím dovednostem. Po večerce se už mělo svítit jen ve studovnách.

Takový den byl vyčerpávající, ale měl jasný výchovný účel. Každá hodina byla zapojena do systému: ráno tělo a pořádek, přes den výkon a přesnost, večer vzdělání, po něm sebeovládání a hospodaření. Baťovský student se neučil pouze obor. Učil se žít podle kalendáře, hodinek, výplatní pásky, bodovací tabulky a očekávání kolektivu.

Mladí muži, mladé ženy a Tomášov

Mužská a ženská větev Baťovy školy práce vycházely ze společných zásad, ale jejich obsah nebyl totožný. U mladých mužů převažovala technologická, obuvnická, strojnická a provozní příprava. U mladých žen se více zdůrazňovala lehčí výroba, obchod, administrativa, jazyky a dovednosti, které dobová společnost spojovala s ženskou rolí. Z dnešního pohledu je tato dvojkolejnost zřetelně poznamenána meziválečnými představami o postavení žen. Zároveň však nelze přehlédnout, že firma mnoha dívkám otevřela cestu k samostatnému výdělku, vzdělání a profesní dráze, která by pro ně mimo Zlín byla podstatně hůře dostupná.

Označení mladý muž a mladá žena nebylo jen vnitropodnikovou zdvořilostí. V baťovském jazyce mělo mladistvým zaměstnancům připomínat, že od první chvíle vstupují do světa dospělých povinností. Měli si vydělávat na živobytí, nést odpovědnost za vlastní účet, pořádek, prospěch i pracovní výkon a zároveň usilovat o společenský vzestup. Internát, továrna a škola tvořily trojúhelník, který měl mladého člověka vytrhnout z dosavadního rodinného prostředí a nahradit je firemně řízeným společenstvím.

U mladých mužů se tento ideál spojoval především s obrazem technicky zdatného, fyzicky odolného a organizačně schopného pracovníka. Vstupovali do obuvnických, strojnických, chemických, koželužských, stavebních, pletařských nebo elektrotechnických směrů a nejlepší z nich mohli pokračovat do mistrovské nebo vyšší průmyslové školy. Firma z nich potřebovala nejen kvalifikované dělníky, ale také budoucí mistry, kontrolory, vedoucí dílen, techniky, prodavače, exportní pracovníky a správce filiálek.

U mladých žen byl program postaven na stejném trojím základu – práce, škola, internát –, ale doplňovala jej výraznější společenská, rodinná a jazyková příprava. Prameny uvádějí výuku šití, vaření, zdravovědy, bytové kultury, společenské a rodinné výchovy, zároveň však také obchodní školu, jazyky, účetnictví, ekonomiku a finanční gramotnost. Zjednodušený obraz „vzdělaných hospodyněk“ proto nevystihuje celý rozsah této větve. Baťova škola práce pro mladé ženy vychovávala dívky pro dobově chápanou roli ženy, ale současně jim dávala samostatný příjem, pracovní zkušenost, jazykovou výbavu a sebevědomí, které mělo výrazně modernizační účinek.

Každodenní život obou skupin se odehrával pod dohledem vychovatelů a vychovatelek. Internáty měly čítárny, studovny, učebny, společenské sály a klubovny. V dívčích internátech se po večerech vařilo, šilo, háčkovalo, pletlo nebo spravovalo prádlo; chlapecké internáty více podporovaly spolkovou činnost, hudbu, fotografické a filmové kroužky nebo modelářství. Volný čas tedy nebyl ponechán náhodě. I odpočinek, kultura a zábava byly součástí výchovy k baťovskému způsobu života.

Součástí této hodnotové výchovy byla také stručná pravidla, která se v baťovském prostředí předávala jako desatera. Nešlo o školní řád v úzkém smyslu, ale o soubor vlastností a návyků, které měly mladým lidem stále připomínat, jaký typ člověka z nich chce firma vychovat.

Desatero mladého muže

1. Jedině v práci věřit budeš.
2. Nevyhneš se jí a nezanedbáš ji.
3. Pracuješ myslivě.
4. Nevěříš v neměnitelnost poznaného.
5. Jsi ctižádostivý.
6. Neutratíš čas nadarmo.
7. Nevydáš více, než vyděláš.
8. Pomáháš schopným.
9. Jsi věrný.
10. Dbáš, aby po tobě zůstala stopa celého člověka.

Desatero mladé ženy

1. Rozumná.
2. Ukázněná.
3. Ctnostná.
4. Upřímná.
5. Odvážná.
6. Pracovitá.
7. Čistotná.
8. Jednoduchá.
9. Přítelkyně všech.
10. Vždy dobré a veselé mysli.

Zatímco desatero mladého muže kladlo důraz hlavně na práci, výkon, ctižádost, časovou kázeň a hospodaření, desatero mladé ženy bylo formulováno jako soubor charakterových vlastností. V obou případech však šlo o stejný základ: sebeovládání, odpovědnost, službu celku a schopnost obstát v moderním, rychle se měnícím světě.

Nad běžnými ročníky se ve druhé polovině třicátých let vyvinul elitní stupeň známý jako Tomášov. Činnost Tomášova byla zahájena na jaře 1938 a jeho budova od Vladimíra Karfíka patří k výrazným stopám baťovského školství ve Zlíně. Stojí ve vyvýšené poloze nad městem v lokalitě U Lomu, odkud navazuje na širší baťovské centrum a školní areál kolem dnešního náměstí T. G. Masaryka. Do Tomášova byli vybíráni nejlepší absolventi Baťovy školy práce podle prospěchu, pracovních výsledků a osobních předpokladů. Firma z nich chtěla vychovat budoucí vedoucí provozů, filiálek a obchodních zastoupení.

Tomášovci žili odděleně, procházeli náročnější přípravou a jejich výuka směřovala k řízení lidí, financím, obchodu, jazykům a reprezentaci firmy. V baťovské rétorice šlo o školu budoucích ředitelů. V praxi představoval Tomášov jednu z cest, jak si firma vytvářela vlastní manažerskou síť pro domácí i zahraniční závody.

Vedle Tomášova existovala řada dalších škol a kurzů. Škola pro nově přijaté zaměstnance se starala o dospělé příchozí, škola prodavačů připravovala personál pro prodejní síť, exportní škola školila pracovníky pro zahraniční obchod a filiálky. Obchodní vzdělávání se ve Zlíně postupně rozvinulo až k Obchodní akademii Tomáše Bati pro zahraniční obchod, která se ve školním roce 1937/1938 osamostatnila od Uherského Hradiště. Celý systém tak fungoval jako vnitřní personální infrastruktura firmy.

Baťova výchova se neomezovala na profesní dovednosti. Mladí muži a mladé ženy sportovali, účastnili se veřejných slavností, prvomájových průvodů, kulturních akcí a firemních vystoupení. Učili se vystupování, oblékání, společenskému chování i práci v kolektivu. Pro firmu to byla investice do loajality a reprezentace značky. Pro mnohé absolventy to byla také životní výbava, kterou by v původním prostředí získávali jen obtížně.

K této výbavě patřila i řízená práce s četbou a tiskem. Baťovský Zlín nevnímal knihy, noviny a časopisy jen jako volnočasovou zábavu, ale také jako nástroj sebevýchovy. Firemní prostředí podporovalo četbu, která měla posilovat pracovitost, podnikavost, kázeň, technickou zvídavost a zdravý životní styl. I zde se ukazuje dvojí povaha celého systému: otevíral cestu ke vzdělání, zároveň však určoval, jaký typ vzdělanosti a životního postoje je pro „baťovce“ žádoucí.

Večerní školy, Studijní ústav a Škola umění

Ve třicátých letech vyrostl kolem Baťovy školy práce širší vzdělávací aparát. Už od první světové války nabízela firma zaměstnancům odborné a večerní kurzy, které se postupně rozšiřovaly o jazyky, účetnictví, psaní na stroji, technické předměty i obchodní dovednosti. V roce 1932 byly tyto kurzy soustředěny do Vyšší lidové školy Tomáše Bati. Ta sloužila dospělým zaměstnancům a představovala jednu z forem firemního celoživotního vzdělávání.

V roce 1934 bylo rozhodnuto o založení Studijního ústavu Tomáše Bati. Výuka se rozběhla v roce 1935 ještě pod hlavičkou technologického ústavu a nová pětipatrová budova I. studijního ústavu byla slavnostně otevřena 26. dubna 1936. Ústav nebyl jen školou v úzkém slova smyslu. Pořádal vzdělávací akce, rozvíjel výzkumnou činnost, shromažďoval odborné sbírky a propojoval podnikové vzdělávání s technickým, přírodovědným a organizačním poznáním. Baťovský systém tím získal další vrstvu: vzdělávání už neprobíhalo pouze mezi učebnou, dílnou a internátem, ale také prostřednictvím přednášek, knihoven, filmů, výstav a interních tiskovin.

Zvláštní místo zaujímá Zlínská škola umění, založená v roce 1939 a fungující do roku 1949. Vznikla v nelehké době na prahu druhé světové války, přesto se během deseti let stala významnou institucí českého výtvarného umění a průmyslového designu. Její historie je spojena zejména s ředitelem Františkem Kadlecem a s řadou osobností architektury, malířství, sochařství a užitého umění. Škola připravovala výtvarníky, designéry, autory plakátů, obalů, scénických návrhů i průmyslových tvarů. Do baťovského vzdělávacího světa tak vnesla uměleckou a designérskou dimenzi.

Všechny tyto instituce dohromady vytvořily ve Zlíně mimořádně husté vzdělávací prostředí. Ve městě, které ještě nedávno mělo spíše provinční charakter, vznikla během několika desetiletí soustava odborných, obchodních, uměleckých a reformních škol. Tomáš Baťa jako starosta podporoval také reformu veřejného školství a vznik pokusných škol. Zlín se tím stal jedním z nejvýraznějších center modernizačních pokusů v meziválečném československém školství.

Pro orientaci v dnešním městě je důležité, že baťovské školství nebylo soustředěno do jediné budovy. Hlavní školní areál s Masarykovými školami vznikal v návaznosti na náměstí Práce a Gahurův prospekt; původní Masarykova škola byla zbořena v roce 1987 a na jejím místě dnes stojí Univerzitní centrum a Kongresové centrum. Internáty mladých mužů a mladých žen lemovaly Gahurův prospekt, dnešní náměstí T. G. Masaryka; ženské internáty stály na východní straně tehdejšího náměstí Průkopníků. Studijní ústavy byly situovány ve svahu na jižním okraji města u parkového náměstí T. G. Masaryka, v návaznosti na Památník Tomáše Bati; první z nich dnes slouží jako Gymnázium a Jazyková škola, druhý využívá Policie ČR. Zlínská škola umění začínala v prostorách zlínského divadla, než se její výuka rozšířila do dalších prostor.

Baťovy školy za hranicemi Zlína

Jakmile firma rozšiřovala výrobu mimo Zlín, putoval s ní i vzdělávací model. Baťovská průmyslová města, někdy označovaná jako Bata-villes nebo baťovské satelity, vznikala od třicátých let v Evropě, Asii, Africe i Americe. Odborná literatura uvádí více než třicet firemních měst v nejméně šestnácti zemích. Nešlo pouze o továrny. Firma se snažila vyvážet celý sociální balíček: práci, bydlení, obchody, zdravotní péči, sportoviště, kulturu a v řadě míst také vlastní formy vzdělávání.

Novější výzkum baťovských firemních měst zdůrazňuje, že nešlo o jednotný export hotového modelu, ale o síť místně přizpůsobovaných řešení. Učňovské školy podle zlínského vzoru vznikaly nebo byly zkoušeny v někdejší Jugoslávii, ve Francii, Nizozemsku, Anglii, Kanadě, Indii a dalších zemích. Základní cíl byl podobný: vychovat pracovníky schopné pracovat podle firemních standardů a zároveň nést baťovskou pracovní kulturu do místních závodů a prodejen.

V Československu vznikaly pobočky Baťovy školy práce například v Otrokovicích, Třebíči, Zruči nad Sázavou, Sezimově Ústí, Baťovanech a Svitu. Konkrétní podoba se lišila podle místních podmínek, oborů výroby i doby vzniku. V menších závodech šlo často o kratší zaškolení nebo užší odborné vzdělávání, ve větších satelitech se však opakoval zlínský princip: práce v závodě, výuka a internátní režim.

Na Slovensku vznikly dva důležité příklady. V Baťovanech, dnešním Partizánském, se vyučování v Baťově škole práce rozběhlo 4. září 1939. Šlo především o obuvnické průmyslové město, nikoli o chemicko-textilní centrum. Firma zde vybudovala internáty pro mladé muže a mladé ženy; místní zdroje uvádějí kapacitu až okolo 450 studentů. Ve Svitu pod Tatrami byla Baťova škola práce založena 1. září 1939 podle zlínského vzoru. Nabízela odborné směry zaměřené na chemii, strojírenství a textil, v roce 1942 přibyla obchodní škola. Právě Svit je proto vhodnější spojovat s chemicko-textilním profilem baťovského školství.

V chorvatském Borovu, tehdy v Jugoslávii, vybudovala firma rozsáhlé průmyslové sídlo se sociálním a veřejným zázemím. Výzkum baťovských firemních měst zde vedle továrny dokládá tři obecné školy, mateřskou školu, kulturní a společenské centrum, zdravotnické zařízení, sportoviště, plavecký bazén, zimní stadion, poštu, pekárnu i internátní ubytování pro svobodné pracovníky. Vzdělávání zde nebylo izolovanou aktivitou, ale součástí širšího firemního urbanismu.

V Indii vznikl jeden z největších mimoevropských baťovských satelitů – Batanagar u Kalkaty. Základní kámen sídla byl položen 28. října 1934 a v září 1937 zde byla založena Bata School of Work, která měla vychovat kvalifikovanou pracovní sílu pro indickou výrobu. Odborná studie k raným dějinám firmy Baťa v Indii uvádí, že první absolventi vyšli už v lednu 1938 a že se zde brzy vyučovala také angličtina, urdština a bengálština. Batanagar se stal jedním z nejúplnějších mimoevropských příkladů baťovského modelu: kromě továrny zde vznikalo bydlení, sportoviště, klub, zdravotní služby, náboženské objekty a rozsáhlé ubytování pro svobodné pracovníky.

V Kanadě vznikla Batawa, ve Švýcarsku Möhlin a v Brazílii Batatuba. Ne všude však mohl zlínský model fungovat stejně. V západní Evropě a Severní Americe se musel přizpůsobovat místnímu školskému právu a zavedeným učňovským systémům. V Indii, Jugoslávii nebo v některých slovenských satelitech měla firma mnohem větší prostor vytvářet vlastní vzdělávací a sociální infrastrukturu. Právě tato proměnlivost je důležitá: Baťův model nebyl mechanicky kopírován, ale překládán do místních podmínek.

Konec systému a jeho dědictví

Baťova škola práce dosáhla vrcholu ve třicátých letech. Válečné období ji zasáhlo několika směry. Po roce 1939 se Zlín ocitl v protektorátu, školský provoz musel reagovat na německou okupační správu, válečnou výrobu i ideologické tlaky. Část pracovníků a kapitálu směřovala do zahraničních filiálek. Přesto školy ve Zlíně fungovaly i po válce a pováleční absolventi ještě zažili stejný základní princip: práce, výuka, internát a pevný režim.

Zlom přišel po válce a definitivně po únoru 1948. Zlínské Baťovy závody byly znárodněny už v květnu 1945; po komunistickém převratu pak zanikla i samostatná Baťova škola práce. Její název a institucionální identita byly odstraněny, část učitelů a vychovatelů přešla do státních odborných a průmyslových škol. Jiní byli postiženi kvůli vazbám na Baťovu firmu, baťovskou rodinu nebo emigraci. Počet absolventů se v pramenech mírně liší, často se však uvádí, že Baťovou školou práce prošlo do roku 1948 zhruba deset tisíc mladých lidí.

Dědictví systému nezmizelo. V budovách bývalých škol, internátů a dílen pokračovalo poválečné odborné školství. Zlínská tradice technického vzdělávání se později promítla do vzniku vysokoškolské výuky: první vysokoškolští studenti zde studovali už v roce 1960 v pobočce Slovenské vysoké školy technické, roku 1969 vznikla samostatnější Fakulta technologická Vysokého učení technického v Brně a v roce 2001 byla zřízena Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Nejde o přímé pokračování Baťovy školy práce, ale o institucionální krajinu, která z baťovského školského a průmyslového zázemí dlouhodobě vyrůstala.

Ve vzpomínkách absolventů se Baťova škola práce objevuje jako přísná, někdy tvrdá, ale zároveň mimořádně formativní zkušenost. Nabízela sociální vzestup a praktické vzdělání, přitom však mladé lidi pevně vázala k firmě a jejím hodnotám. Právě v této dvojznačnosti je její historický význam. Baťova škola práce nebyla jen učilištěm ani jen nástrojem firemní disciplíny. Byla pokusem proměnit továrnu ve školu života – a zároveň školu života podřídit potřebám moderního průmyslového podniku.

Zlínské cihlové internáty, školní budovy a příběhy mladých mužů a mladých žen dnes připomínají, že Baťův experiment se neodehrával pouze ve výrobních halách. Odehrával se v každodenním rytmu města: mezi budíčkem a večerkou, mezi výplatou a spořicí knížkou, mezi dílnou, učebnou a průvodem po hlavní třídě. Tovární škola, která chtěla vychovat dospělého člověka, nakonec proměnila nejen generaci absolventů, ale i podobu Zlína a jeho paměti.

Literární zdroje

Obrázky a fotodokumentace

• Zlínský architektonický manuál – stezka Zlín baťovských mladých žen a mladých mužů: https://zam.zlin.eu/stezka/4-zlin-batovskych-mladych-zen-a-mladych-muzu
• Nadace Tomáše Bati – výstava Tomáš Baťa a jeho Zlín (PDF): https://www.nadacetomasebati.cz/assets/assets_backend/filemanager/filemanagersource/vystavy/Tomáš-Baťa-a-jeho-Zlín.pdf
• BataStory.net – fotogalerie a text Vznik, smysl a úspěchy Baťovy školy práce: https://batastory.net/cs/abs/vznik-smysl-a-uspechy-batovy-skoly-prace
• iDNES.cz / Zlín – fotoreportáž Před sto lety vznikla Baťova škola práce: https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/batova-skola-prace-zlin-mladi-muzi-mlade-zeny-firemni-vzdelavani.A250909_869253_zlin-zpravy_stoj
• Nadace Tomáše Bati – biografie a klíčová data: https://en.tomasbata.org/biography/
• Portál Bata’s World – mapy a fotografie baťovských lokalit: https://world.tomasbata.org/
• Batawa.ca – historie kanadské Batawy: https://batawa.ca/history-c3.php
• Borovo.eu – historie chorvatského Borova: https://www.borovo.eu/at/about-us/history/

Videa a pamětnické zdroje

• Česká televize / ČT24 – Byly to tři roky režimu a disciplíny, vzpomíná pamětník na Baťovu školu práce: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/byly-to-tri-roky-rezimu-a-discipliny-vzpomina-pametnik-na-batovu-skolu-prace-364916
• Paměť národa – sbírka Absolvent Baťovy školy práce: https://www.pametnaroda.cz/cs/absolvent-batovy-skoly-prace
• 14|15 Baťův institut – videa a záznamy k baťovskému odkazu: https://www.youtube.com/@institut1415
• Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – kanál UTB: https://www.youtube.com/@UTBZlin

Odborné a popularizační zdroje

• SYMERSKÁ, Ilona. Výchovně vzdělávací systém ve školách Tomáše Bati. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2016. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/83955
• BUŠKOVÁ, Tereza. Výchova a vzdělávání v Baťových závodech v meziválečném Československu. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova, 2016. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/11435
• KOSTKA, Karel. Baťovo školství a zlínské pokusné školství v letech 1922–1939 v kontextu koncepce pedagogického pragmatismu. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2014. https://theses.cz/id/yrdhgj/
• KOSTKA, Karel. Fenomén Baťa a základní principy Baťova školství. http://www.kostka-skola.cz/archiv/soubor/KOSTKA-72792-fenomen-bata-a-zakladni-principy-batova-skolstvi.pdf
• Educational System in Zlín during the Period of the 1920s and 1930s. e-Pedagogium, 2010. https://epedagogium.upol.cz/pdfs/epd/2010/03/02.pdf
• KASPER, Tomáš; KASPEROVÁ, Dana. Exemplary reform of education in Zlín – education between the company and the public space. Zlínský architektonický manuál. https://zam.zlin.eu/en/studie/exemplary-reform-of-education-in-zlin-education-between-the-company-and-the-public-space-tomas-a-dana-kasperovi/9
• Město Zlín – Studijní ústavy, 1936–1938. https://www.zlin.eu/studijni-ustavy-1936-1938-0
• Město Zlín – Tomášov, 1938. https://www.zlin.eu/tomasov-1938-0
• SOUKALOVÁ, Radomila. The Historical Heritage of Tomas Bata as an Incitement for Creativity. Procedia – Social and Behavioral Sciences, 2015. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1877042815012690
• The Social Welfare System in Bata Company Towns (1920s–1950s): Between Transnational Vision and Local Settings. International Review of Social History, Cambridge University Press, 2022. https://www.cambridge.org/core/journals/international-review-of-social-history/article/social-welfare-system-in-bata-company-towns-1920s1950s-between-transnational-vision-and-local-settings/A75B7AE3732A379661973C0870A0BC58
• BALABAN, Milan; HERMAN, Jan; SAVIĆ, Dalibor. The early decades of the Bata Shoe Company in India: From establishment to economic and social integration. 2021. https://publikace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/1010474/Postprint_1010447.pdf?sequence=3&isAllowed=y
• SVOBODOVÁ, Barbora. Číst jako baťovec: výchova čtenářů v baťovském Zlíně. Knihovnická revue, 2022. https://knihovnarevue.nkp.cz/archiv/2022-1/knihovny-a-informace/cist-jako-batovec
• SVOBODOVÁ, Barbora. Role literatury v systému meziválečného baťovského Zlína. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, 2021. https://is.muni.cz/th/ka8nj/Disertace_Svobodova_final.pdf
• JABŮREK, Svatopluk. Vznik, smysl a úspěchy Baťovy školy práce. BataStory.net / Klub ABŠ. https://batastory.net/cs/abs/vznik-smysl-a-uspechy-batovy-skoly-prace
• Informace pro ty, kteří se chtějí dostati mezi nás. BataStory.net. https://batastory.net/cs/abs/informace-pro-ty-kteri-se-chteji-dostati-mezi-nas
• Modul 8: Vzdělávání v baťovském Zlíně. Vzdělávací moduly Nadace Tomáše Bati. http://tomasbata.org/vzdelavaci-moduly/modul-8-vzdelavani-v-batovskem-zline/
• Nadace Tomáše Bati – Historie v datech / Company history. https://www.nadacetomasebati.cz/historie-v-datech
• Zlínská škola umění (1939–1949). Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. https://www.galeriezlin.cz/cs/program/ostrov-umeni-v-mori-prumyslu-zlinska-skola-umeni-1939-1949.html
• Tomáš Baťa a Tomášov. Hotel Tomášov. https://www.hotel-tomasov.cz/tomas-bata-a-tomasov
• Tomášov. BataStory.net. https://batastory.net/cs/milniky/tomasov
• The Baťa School of Work in Svit. Chemosvit Group, 2021. https://www.chemosvitgroup.com/en/discipline-and-a-lot-of-training-that-was-a-part-of-the-bata-school-of-work-in-svit/
• Internáty v Baťovanoch boli moderné a ubytovali až 450 študentov. Baťovany.sk. https://www.batovany.sk/internaty-v-batovanoch-boli-moderne-a-ubytovali-az-450-studentov/
• History. Batawa. https://batawa.ca/history-c3.php
• History. Borovo. https://www.borovo.eu/at/about-us/history/
• Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – Brief History of TBU. https://www.utb.cz/en/university/about-the-university/general-information/university-history/
• Baťova škola práce – učit se pro život. Medium.cz, Jana Dänhelová. https://medium.seznam.cz/clanek/jana-danhelova-batova-skola-prace-ucit-se-pro-zivot-co-by-se-dnesni-skoly-mohly-ucit-od-tomase-bati-231521
• Absolventi Baťovy školy práce a jejich vztah ke kultuře, zejména četbě. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2013. https://digilib.k.utb.cz/handle/10563/20640
• Nadace Tomáše Bati – Nová kniha „Baťovy školy práce“ byla slavnostně představena. https://www.nadacetomasebati.cz/aktuality/detail/nova-kniha-batovy-skoly-prace-byla-slavnostne-predstavena
• Nadace Tomáše Bati – výstava Mládí vpřed (PDF). https://www.nadacetomasebati.cz/assets/assets_backend/filemanager/filemanagersource/vystavy/mladi_pred.pdf
• Zlínský architektonický manuál – Život na internátě – Baťovy internáty. https://zam.zlin.eu/objekt/64-zivot-na-internate-batovy-internaty
• Acta Musealia 2016. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. https://www.muzeum-zlin.cz/media/userfiles/docs/publikace/acta/AM_2016.pdf
• KONČITÍKOVÁ, Gabriela. Baťovský Zlín: mladí muži. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2014. https://digilib.k.utb.cz/handle/10563/35180
• KONČITÍKOVÁ, Gabriela. Baťovský Zlín: mladé ženy. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. http://publikace.k.utb.cz/handle/10563/1004352
• Všední život Baťových mladých mužů a žen v meziválečném Zlíně. Masarykova univerzita, 2018. https://is.muni.cz/th/sela6/bc_final.pdf