Publikováno Od Robert Hruban

Baron Klaudius Bretton: šlechtic, hudebník a stavitel předbaťovského Zlína

Málokterý šlechtic zanechal ve Zlíně tak hmatatelné stopy jako Klaudius Bretton, svobodný pán z Brettonu. Přišel sem na počátku 19. století jako cizinec s francouzsky znějícím jménem, a přesto se jeho odkaz zaryl hluboko do paměti města i kraje. Pod jeho správou se zlínské panství proměnilo v prosperující hospodářský celek, na zámku zněla hudba a v parku se procházeli poddaní, jejichž svět se měl brzy – a nenávratně – změnit.

Baron Klaudius Bretton, zdroj: https://www.zlin700.kulturazlin.cz/galerie-nejvetsich-osobnosti-zlina/klaudius-bretton/
Baron Klaudius Bretton, zdroj: https://www.zlin700.kulturazlin.cz/galerie-nejvetsich-osobnosti-zlina/klaudius-bretton/

Muž s francouzským jménem na moravském zámku

Klaudius Bretton pocházel z rodiny s francouzskými kořeny, avšak jeho otec, polní podmaršálek Klaudius Hyacint Bretton, byl uznávaným rakouským vojenským velitelem. Rodina zřejmě patřila k francouzské šlechtické emigraci, která se v době revolučních nepokojů usadila v habsburských zemích – příjmení Bretton bylo v českém prostředí neobvyklé a přitahovalo pozornost.

Roku 1804 koupil Klaudius Bretton zlínské panství za 370 000 zlatých od Jana Josefa Khewenhüllera. Šlo o nemalou sumu a okolnosti koupě nebyly bez jisté záhadnosti. Dobové prameny i lidová vyprávění zmiňují, že panství tehdy chtěli koupit sami zlínští měšťané, avšak neznámý baron je na poslední chvíli předběhl. Jak přesně transakce proběhla a kde získal potřebný kapitál, zůstává nejasné.

Zlín, který Bretton přebíral, byl tehdy malým moravským městečkem se zámkem, kostelem, pivovarem a jen zhruba tisícovkou obyvatel. Kraj kolem – valašské kopce, lesy a řeky – nabízel velký hospodářský potenciál, ale také vzdorovité obyvatelstvo, které si na vrchnost nikdy příliš nezvyklo. Bretton si musel u místních budovat respekt postupně.

Indikační skica (pozemková mapa) města Zlína, rok 1829, zdroj: https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/4442
Indikační skica (pozemková mapa) města Zlína, rok 1829, zdroj: https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/4442

Hospodář, který proměnil panské dvory

Nový baron přišel na Zlín s výrazným podnikatelským duchem. Navázal na fungující hospodářství, ale věnoval mu mnohem více energie a kapitálu než jeho předchůdci. V areálu kolem zámku se za jeho éry soustředil pestrý výrobní a zemědělský komplex: prosperující pivovar, panská sýpka, palírna a později i zázemí pro tehdy módní chov bource morušového.

Pivovar patřil k nejdůležitějším zdrojům příjmů. Hned po Brettonově příchodu, v letech 1804–1806, se v něm vařilo více než čtyřicet várek ročně, z nichž každá čítala šestnáct beček. V roce 1815 bylo várek už přes padesát (zhruba 765 sudů) a finanční výnos panství se oproti předchozím letům téměř zdvojnásobil. Zlínský pivovar tak za Brettona zažíval obrovský rozkvět.

Roku 1837 baron rozšířil svůj majetek o sousední Klečůvský statek, který spravoval s důrazem na moderní zemědělské metody. Typickým rysem tohoto osvícenského šlechtice bylo neustálé hledání nových, racionálnějších postupů hospodaření. Patřily k nim i první experimenty s výrobou hedvábí, ve kterých později pokračoval jeho syn.

Zpodobnění městečka Zlína k roku 1846, zdroj: https://www.staryzlin.cz/zlinske-ulice.php
Zpodobnění městečka Zlína k roku 1846, zdroj: https://www.staryzlin.cz/zlinske-ulice.php

Zámek, park a zřícený kostel

Hospodářský provoz ovšem nebyl jediným Brettonovým polem působnosti. Nechal provést rozsáhlé stavební úpravy zlínského zámku i jeho bezprostředního okolí. Během první poloviny 19. století přebudoval zámecký areál a dal kolem něj vysadit rozlehlý anglický park s volně krajinářskou kompozicí, trávníky a okrasnými dřevinami. V parku vznikly také dva rybníky, které ustoupily až modernizačním úpravám architekta Gahury ve 20. století.

Mimořádně dramatickou kapitolou byl osud zlínského kostela svatého Filipa a Jakuba. Často se traduje, že jej nechal zbourat a stavebně „otočit“ přímo Bretton. Ve skutečnosti se o neobvyklé změně orientace chrámu (z původního směru západ–východ na osu sever–jih) rozhodlo už roku 1800 za předchozího majitele Khewenhüllera. Stavělo se však nesmírně ukvapeně a neodborně, takže se 29. září 1803 nová chrámová loď zřítila.

Teprve když panství roku 1804 převzal Klaudius Bretton, chopil se iniciativy a celý projekt zachránil. Povolal osvědčeného holešovského stavitele Galušku a na své náklady nechal kostel znovu vybudovat; slavnostně vysvěcen byl roku 1807. O dvanáct let později, když při ničivém požáru města kostel vyhořel a žárem se roztavily i věžní zvony, se baron okamžitě postaral o novou provizorní střechu.

Kostel a obecná škola roku 1902. Photo: neznámý. Zdroj: SOkA Zlín, zdroj: https://zam.zlin.eu/en/object/111-st-philip-and-st-james-church
Kostel a obecná škola roku 1902. Photo: neznámý. Zdroj: SOkA Zlín, zdroj: https://zam.zlin.eu/en/object/111-st-philip-and-st-james-church

Hudba jako vášeň a způsob života

Mezi poddanými nebyl Bretton pro svůj přísný přístup oblíbený, zanechal ale ve městě ještě jeden specifický kulturní otisk: byl bezmála posedlý hudbou. Dobová tradice vypráví, že jedním velkým nákupem pořídil kvalitní nástroje pro celou zámeckou kapelu. V panských sálech pravidelně zněla muzika a baron osobně dohlížel na to, aby produkce dosahovala mimořádné úrovně.

V době, kdy kapela patřila k prestižním znakům šlechtického domu, šel Bretton nad běžný rámec. Jedna z tradovaných historek dokonce říká, že když jej okouzlil výkon nadaného lidového hráče, zaměstnal ho u dvorní kapely a zabezpečil mu trvalé živobytí – zcela bez ohledu na to, co si o přijetí obyčejného poddaného myslel zbytek panského dvora.

Rok 1848 a konec feudálního Zlína

Brettonova vláda nad zlínským panstvím trvala bezmála půl století a uzavřela se v přelomovém roce. Rok 1848 přinesl kromě jiného i zrušení poddanství, což byl pro venkovské struktury jeden z nejhlubších společenských převratů. Zlínští obyvatelé podávali petice za svobodu a zakládali národní gardy. Feudální svět se rozpadl.

Starý baron Klaudius Bretton zemřel symbolicky krátce na to, v roce 1849. Dědicem panství se stal jeho syn Klaudius Vilém Bretton (1822–1879), jenž zpočátku jevil zájem o moderní podnikání. Hned roku 1850 například založil ve Zlíně malou továrnu na zápalky a ve stejném roce sepsal dokonce knižní příručku o pěstování bource morušového. Jako celkový hospodář a správce majetku se ovšem svému otci nevyrovnal. Zápalkárna do pěti let zkrachovala a mezi lety 1857 a 1860 musel Klaudius Vilém zadlužené zlínské panství i nedalekou Klečůvku prodat. Majetek získal brněnský továrník Leopold Haupt, a tím šlechtická éra rodu Brettonů na Zlínsku s konečnou platností skončila.

Zlínský zámek v pohledu od západu, před zámkem bývalo jezírko, zdroj: https://zam.zlin.eu/objekt/8-zamek
Zlínský zámek v pohledu od západu, před zámkem bývalo jezírko, zdroj: https://zam.zlin.eu/objekt/8-zamek

Co se šeptalo o Brettonech

S vlivem rodu ve Zlíně se dodnes pojí hned několik legend, které se tradovaly z generace na generaci. Ta první, a pravděpodobně nejznámější, se týká synů starého barona. Šuškalo se, že se jako mladíci příliš důvěrně stýkali s místními dívkami z panství. Otec se pak opakovaně ocital v ošemetné situaci a musel těmto ženám rychle a potichu shánět ženichy z řad vlastního služebnictva, aby zabránil veřejnému skandálu.

Další hořká vzpomínka přetrvávala v paměti samotných měšťanů. Okolnosti, za kterých baron Bretton panství původně koupil, lidé považovali za tajnou dohodu vyšších šlechtických kruhů s cílem znemožnit Zlínu plnou nezávislost. Zlínští nesli velmi těžce, že peníze, které oni sami na odkup panství složitě sbírali, najednou neznámý cizinec přeplatil.

Odkaz regionálního pána

Klaudius Bretton nebyl hybatelem velkých dějin ani celozemským politikem. Přesto si předbaťovský Zlín bez jeho působení lze jen těžko představit. Proměnil ráz centra, nechal vzniknout oblíbenému zámeckému parku a z jeho štědrosti vstal z popela (doslova i obrazně) kostel svatého Filipa a Jakuba.

V regionálním kontextu představuje Bretton klasický příklad aristokrata na přelomu epoch – muže, který na jednu stranu lpěl na feudálním pořádku a vlastním orchestru, na druhou stranu aktivně zkoušel do města přinést průmyslovou modernizaci, efektivní pivovarnictví a pokrokové zemědělství. Krok s dobou ale jeho rod dlouhodobě udržet nedokázal. Zůstal tak jen otisk v architektuře, archivu a historii rozrůstajícího se města.

Literární zdroje

Videa (YouTube)

Zdroje a literatura

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *