Pelokarbonát je všeobecné označení karbonátů obsahujících hojný podíl jílové složky. Vznikat může například normální sedimentací ve vodním prostředí. Pelokarbonáty jsou tmavošedé, rezavě hnědé až černohnědé horniny a vytvářejí charakteristické bochníkovité, diskovité a kulovité útvary.
Pelosiderit je celistvá sedimentární hmota tvořená převážně sideritem s jílovitou příměsí, dolomitem nebo ankeritem. Dnes se řadí k pelokarbonátům. Tvoří konkrece, hlízy nebo vrstvy v sedimentárních formacích, zvláště uhlonosných. Obsahují zpravidla 10–25 % železa, vzácně obsah železa překračoval 30 %. Vedle rudních minerálů se vyskytují v těchto horninách především jílové minerály, opál, kalcit, dolomit, křemen, pyrit, nakrit a zbytky organismů.
Pelosiderity měly v oblasti severní Moravy mimořádný význam jako ložiska chudých sedimentárních železných rud. Po objevení černého uhlí v podloží Ostravské pánve je jejich význam již historický.
Rudní polohy doprovázejí jemnozrnné jílovité horniny, vápnité nebo prokřemenělé. Samotné rudy mají zvýšený obsah železa ve formě sideritu a ankeritu. Sedimentace rudních složek proběhla ve formě velmi jemného kalu a zdrojem přínosu železa byl buď detrit z pevniny nebo vulkanické podmořské exhalace. Po sedimentaci došlo k diagenetickému přemisťování a nahrazování jednotlivých složek. Někdy se mohou vyskytovat i drobné konkrece se zvýšeným obsahem manganu.
Asi nejvýznamnější lokalitou pelokarbonátů v oblasti moravských Karpat představuje spod. křída Moravskoslezských Beskyd. V této oblasti se pelosiderity nacházejí v podobě bochníkovitých těles, čoček a slojek, obvykle 8–10 cm mocných, které se opakovaně vyskytují ve svrchních těšínských vrstvách, hradišťských, veřovických vrstvách a lhoteckém souvrství slezské jednotky vnější skyupiny příkrovů. Vedle jemnozrnného sideritu byly v polohách pelokarbonátů zjištěny výskyty opálu, křemene, kalcitu, dolomitu a pyritu. Nejznámnější lokality výskytu pelokarbonátů se nacházejí v okolí Veřovic, Bordovic, Kozlovic–Tiché, Frenštátu, Kunčic, Čeladné, Malenovic, Janovic, Dolní Lištné u Třince a jinde.
Pozn.: Pelokarbonáty byly chemicky analyzovány z oblasti nově odkrytých výskytů během povodně v červenci 1997 v řečišti Bečvy u Choryně (Krejčí a kol. 1999). Jedná se o šedé až hnědošedé horniny tvořící vrstevní polohy několik decimetrů mocné. Často čočkovitě vyvětrávají. V tomto případě se nejednalo přímo o železnou rudu, protože hlavním zjištěným minerálem byl hořečnatý kalcit s obsahem 82 % v hornině. Dále byl analyzován křemen, pyrit, slídy, kaolinit, živce a organická hmota. Tyto pelokarbonáty však byly doprovázeny rudními polohami, ve kterých byla zachována zřetelná vrstevnatost. Obsah rudních minerálů pyritu, markazitu a melanteritu činil mezi 60—67 %. Dále byl zjištěn glaukonit a kaolinit.
V račanské jednotce magurské skupiny příkrovů se v okolí Bojkovic, Rudimova (tratě “Lochy” a “Drahanec”) a Slavičína těžily jako chudá železná ruda pelosiderity, které tvoří tenké polohy pelitických sedimentů spod. křídy. Na puklinách pelosideritů krystalizuje kalcit, dolomit, pyrit a tzv. marmarošské diamanty, což jsou na všech stranách krystalograficky omezené krystaly křišťálu. Ruda se ve 40. až 50. létech devatenáctého století vozila na zpracování do Jindřiščiny hutě v Bojkovicích.
Zříceninový mramor od Hluku
Jižně od Hluku, v tratích “Ostrožská” a “Dílce” se na polích nacházejí konkrece pelosideritu a limonitu, které byly v 1. polovině 19. století předmětem sběru. Z tamních polí je popsán tzv. “zříceninový mramor”.
Ložiska železných rud se v minulosti těžily také na J okraji Chřibů. Dokumentovány jsou ve Strážovicích, Věteřove, Čeložnicích a Moravanech. Konkrece železných rud vážily až 400 kg, obsažen byl zejména siderit, pelosiderit, manganosiderit, limonit a hematit. Rudy se tavily zčásti na lokalitě “Ve Šmelcovně”, zčásti je prodával hrabě Seilern hraběti Larisch–Mönnichovi pro Jindřiščinu huť v Bojkovicích. Těžba byla ukončena kolem roku 1860.