Stonávka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí	2-03-03-052
plocha povodí [km2]	131,3
délka toku [km]	33,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]	1,47

Charakter toku

Stonávka pramení v nadmořské výšce kolem 750 m na sev. svahu kóty 861 m (řídce Tancula) vých. od Čuplu (873 m) v Moravskoslezských Beskydech. V rámci celého svého toku pak Stonávka směřuje zhruba sev. směrem. Po třech kilometrech od pramene Stonávka u stejnojmenné osady vystupuje z horského údolí Moravskoslezských Beskydech do Třinecké brázdy a v Komorní Lhotce se slévá s pravostranným přítokem Ráztoka, který pramení na sev. svazích Ropičky (918 m).

Stonávka dále protéká obcemi Hnojník a  Třanovice, před nimiž zprava ústí Černý potok. Černý potok je za za účelem zvýšení dostupného množství vody v níže položené údolní nádrži Těrlicko propojen přivaděčem Řeka-Stonávka s Ropičankou, jejíž povodí leží vých. od povodí Stonávky. V samotných Třanovicích ústí zleva potok Mušalec. U Hradiště ústí zprava Sušovský potok, Hornodvorský potok, Myslivecký potok a potok Vrazidlo. Před začátkem vzdutí ú. n. Těrlicko ještě ústí zprava Zavadovický potok.

U obce Těrlicko zadržuje vody Stonávky údolní nádrž Těrlicko, vybudovaná v letech 1955 až 1964. Délka vzdutí nádrže přesahuje 5 km a plocha hladiny 267 ha. Hlavním účelem vybudování nádrže bylo zásobování průmyslových podniků užitkovou vodou, kromě toho je využívána i k rekreaci a ochraně před povodněmi.

Pod přehradou leží na Stonávce obec Albrechtice, za níž ústí zprava poslední z významnějších přítoků – potok Chotěbuzka. Následuje pak obec Stonava a po dalších pěti kilometrech toku rovinatou a lidskou činností silně pozměněnou krajinou se Stonávka v nadmořské výšce 220 m  vlévá u Karviné z levé strany do řeky Olše, která její vody odnáší dál do Odry.

Stonávka odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd, Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky, horní úsek spadá do Chráněné oblasti akumulace vod (CHOPAV). Pstruhové pásmo je vymezeno po začátek vzdutí ú. n. Těrlicko. Hydrologická stanice se nacházejí v lokalitách: Horní Těrlicko, Těrlicko  přehradou, Albrechtice a Darkov. Správa toku není dělená, po celé svojí délce Stonávka je ve správě státního podniku Povodí Odry. 

Regulace Stonávky

Geograficky připadá její tok k beskydské části povodí se všemi jeho atributy, jde-li o větší rozkolísanost průtoků a méně stabilní poměry trasy toku za povodní. Tyto přirozené vlastnosti toku se vývojem do značné míry změnily úpravními zásahy do koryta řeky, zejména v horní části povodí a účinkem údolní nádrže Těrlicko. Významné jsou na Stonávce vlivy poddolování ve výustní trati.

Řeka Stonávka má podhorský charakter s vlastnostmi příslušejícími k beskydské části povodí co do celkové orografie, geologického podloží, srážkové činnosti i odtokových poměrů. Na podstatné části středního ale i horního toku protéká méně zalesněným územím s rozptýlenou zástavbou slezského typu, plynule přecházející z obce do obce. Významným předělem v její kontinuitě a i v povaze morfologie koryta je údolní nádrž Těrlicko.

Pod nádrží (pod km 12,4) se vesměs delší část úseku toku obešla bez větších systematických regulačních opatření a nachází se v přirozeném stavu. Pouze zcela spodní úsek a trať podél dolu Darkov bylo v minulosti třeba regulovat. Fenoménem, který se k nejspodnějšímu úseku Stonávky v posledních 3 desetiletích projevil, byla hluboká poklesová kotlina (lokalita Lipiny na území Karviné), vzniklá v jejím podélném profilu intenzívní činností dolu Darkov. Původní zájem ponechat vytvořenou pokleslinu svému osudu a přirozené sukcesi okolních biotopů převládla nakonec potřeba uložit do ní nadprodukci důlní hlušiny. Její prostor byl tak postupně zahaldován a rekultivován – dnes do podoby velmi využívaného golfového areálu.

Nad nádrží Těrlicko bylo nutno zásahy do řeky provádět v mnohem intenzivnější podobě. Už více než před sto lety až do 30. let min. století byla v horních tratích postupně provedena řada bystřinářských úprav sledujících stabilitu toku a činnost v tomto směru byla zintenzívněna ještě na přelomu 50. a 60. let minulého století. Tehdy bylo rozhodnuto o výstavbě Těrlické přehrady pro zásobení provozní vodou průmyslu na Karvinsku a Třineckých železáren (TŽ), takže koryto Stonávky bylo třeba sklonově stabilizovat, aby se zmírnil přísun splavenin ze zdivočelých úseků toku do budované přehrady.

Řeka tak byla nad nádrží na 9,5 km postupně upravena a Státní lesy, které byly tehdy jejím správcem, poprvé zde použily ke stabilizaci v náhradu za klasické kamenné spádové stupně balvanité skluzy. Jejich vzorem byly objekty obdobného charakteru v alpských zemích. Balvanité skluzy, jichž bylo od konce vzdutí přehrady po obec Hnojník vybudováno celkem 22 (výše proti vodě až nad Komorní Lhotku jich je pak dalších 18) dobře slouží po určitém doplňování jejich balvanitých figur i po padesáti letech dodnes svému účelu. Úspěšná aplikace skluzů na Stonávce byla později podnětem k jejich širšímu uplatnění nejen na dalších tocích v povodí Odry, ale vůbec v širším rámci celé republiky.

Z celkového počtu 130 stabilizačních říčních objektů (spádových stupňů, balvanitých skluzů a prahů) na celé délce Stonávky žádný z nich dnes neslouží jako jezový objekt k vzdouvání vody a k zajištění jejího odběru nebo energetickému využití. Staré jezy na Stonávce se z minula nezachovaly, ač kdysi musely existovat k zásobování rybniční soustavy, která se zde historicky vyskytovala.

Stonávku původně lemovala soustava přibližně 15 rybníků od Stonavy (místní části Smolkovec na úrovni cca km 9,0) směrem po vodě k sev. až po její ústí. Soustava časem ustoupila jednak rozvoji zástavby a v druhé polovině 20. stol. pak ve výustním úseku celkové degradaci území v důsledku důlních poklesů. Poklesy se nejvíce projevovaly v místech, kde do Stonávky zleva ústil (dnes přibl. na úrovni km 1,5) Karvinský potok. Potok byl těžbou ovlivněn snad nejvýrazněji ze všech vodních toků v oblasti Ostravsko-karvinského revíru (OKR). Na začátku šedesátých let byl pod tlakem lidosprávy – v naději, že poddolovanou Karvinou (II. – Doly) se před devastací zaplavením podaří zachránit – přeložen 5 km dlouhou přeložkou.

Přeložka byla vedena v nové trase hluboce zahloubeným korytem se zaústěním do řeky Olše tak, aby se jím odvodnila poklesy nejvíce postižená území. Paradoxem bylo, že přes toto nákladné opatření optimálního efektu přeložky nakonec dosaženo nebylo. Zástavba, kterou měla přeložka ochránit, podlehla totiž tak jak tak destrukci v důsledku důlních vlivů a efekt odvodnění přeložky celkově jim nestačil čelit.

Významným a až do dnešní doby fungujícím jejím efektem ale je, že se Karvinským potokem odvádějí čerpané slané důlní vody až do míst pod průmyslové odběry vody z řeky Olše. Stalo se tak jejím prodloužením během 70. let směrem po vodě o dalších 1,7 km (na 6,7 km celkem), a slané vody tak byly zaústěny až pod klíčový odběr z řeky Olše, odběr Elektrárny Dětmarovice, situovaný k jezu v jejím km 15,5.

Rozsahy záplavových území na Stonávce nejsou tak značné, jako na jiných srovnatelných tocích v povodí Odry. Nad údolní nádrží Těrlicko se soustřeďují jen na užší pruh postihující doprovodné porosty podél vesměs upraveného a sklonově stabilizovaného koryta. Výjimku tvoří jen pravidelné ohrožování chat zaplavením v lokalitě Hradiště těsně nad zátopou Těrlické nádrže. To je způsobeno zde divokou nekoordinovanou výstavbou původně jen rekreačních objektů těsně po výstavbě přehrady v prostoru, kam při povodních zasahuje její zpětné vzdutí. Pod nádrží se její ochranný efekt projevuje natolik příznivě, že po celém úseku mimo výustní poddolovanou trať, ovlivňovanou zpětným vzdutím z Olše, kapacita koryta a retenční účinek přehrady skýtá dostatečně přiměřenou úroveň ochrany svému okolí, ochranu alespoň na dvacetiletou vodu.

Vodohospodářská bilance a kvalita vod

Z hlediska vodohospodářské bilance lze situaci na Stonávce charakterizovat tak, že co do změny průtoků, vzniklou užíváním vody, dochází v ní celkově k jejímu určitému úbytku. Je tomu tak proto, že odběry vody pro průmysl (báňský sektor Karvinska a Třinecké železárny) jsou převáděny směrem mimo do sousedního povodí Olše. Pouze převod vody z Ropičanky do nádrže Těrlicko má za následek nad ní menší nárůst vodnosti, v profilu ústí má změna průtoku ale celkově zápornou hodnotu (celkový úbytek). K nejvýznamnějším odběratelům vody, vázaným ke Stonávce, resp. k vodnímu dílu Těrlicko, tedy patří – jak z předchozího plyne – odběry pro OKR (Doly ČSM Stonava, Darkov a Lazy) a pro Energetiku Třinec.

Z bodových zdrojů znečištění, jež mimo plošné znečištění nutriety (přítomnost dusíku a fosforu) ovlivňují kvalitu vody v toku Stonávky, je nutno jmenovat čistírnu odpadních vod (ČOV) z jižní části obce Těrlicko a pod ní pak ČOV Albrechtic u Českého Těšína Z průmyslových zdrojů není registrován na Stonávce žádný větší znečišťovatel.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/stonavka.html)

Vodohospodářské objekty

Údolní nádrž Těrlicko

Údolní nádrž Těrlkicko ovládá celkovou plochu povodí v rozloze 82 km² v sev.-vých. části Moravskoslezských Beskyd. Přehrada je klíčovým zdrojem provozní vody pro karvinskou část OKR a pro Třinecké železárny, a posledních 35 let kompenzačním způsobem hospodaření garantuje rovněž i odběr vody z řeky Olše pro Elektrárnu Dětmarovice.

Zájem o zřízení výstavby přehrady evokovala krizová zkušenost s nedostatkem vody na Ostravsku během 2. světové války. Po válce báňský průmysl začátkem padesátých let, předpokládající až trojnásobné zvýšení těžby uhlí proti předválečné úrovni, došel ke zjištění, že jeho dosavadní zdroje vody nebudou jeho potřebám ve východní části OKR výhledově stačit, výstavba Těrlické přehrady se tak stala vysoce aktuální a její příprava nabyla na rychlosti. Volba velikosti nádrže byla ovlivňována sumárními požadavky na množství provozní vody (pro průmysl, doly a energetiku) a stavba přehrady byla zahájena v roce 1958.

Vodní dílo bylo dokončeno v roce 1963 a již brzo po dostavbě se začátkem 70. let jevila zvolená velikost nádrže jako nedostačující. Jednak tehdy z důvodů dalších výhledových požadavků na rozvinutí těžby uhlí v OKR do větších hloubek (potřeba vody pro klimatizaci) a požadavků na úseku koksárenství (k obojímu později ale nedošlo), rovněž však i z důvodu záměru na výstavbu Elektrárny Dětmarovice. Ta z výhledových záměrů jako jediná v sedmdesátých letech vybudována byla a elektrárnu dnes přehrada zabezpečuje kompenzačním způsobem hospodaření, když nádrž byla dodatečně doplněna o převádění vod ze sousední horní části povodí Ropičanky (od rozdělovacího objektu ve Smilovicích).

Přehradní těleso nádrže tvoří sypaná hráz, která dosahuje nad údolím maximální výšky 30 m. Hráz je 617 m dlouhá a její celkový objem představuje 770 tis. m³ uloženého materiálu, z toho 250 tis. m³ vypálené haldoviny. Návodní líc hráze o sklonu 1:3 je ve spodní části zpevněn pohozem z vysokopecní strusky, v horní polovině, v dosahu kolísající hladiny, dlažbou z betonových prefabrikátů. Dvě potrubí spodních výpustí mají celkovou maximální kapacitu 39 m³/s, nehrazený bezpečnostní přeliv v levém břehu s navazujícím skluzem převede při nejvyšší hladině v nádrži 126 m³/s.

Celkový objem nádrže 27,39 mil. m³ je rozdělen na 0,65 mil. m³ stálého nadržení, 22,0 mil. m³ zásobního objemu a 4,7 mil. m³ ochranného objemu (z toho 1,7 mil. m³ objemu ovladatelného). Stoletá povodeň o průtoku 150 m³/s je přehradou transformována na 64 m³/s. Energeticky je využíván minimální odtok turbínou o instalovaném výkonu 0,045 MW. Maximálně zatopená plocha dosahuje 251,2 ha a údolí je zatopeno v délce 6,2 km. Na konci zátopy je vybudována 390 m dlouhá úchytná hrázka, vysoká 11,2 m s betonovým přelivem. Výstavbou nádrže byla zaplavena část centra obce Horní Těrlicko a zástavba soustředěná zejména podél silnic, vedených tehdy údolím ve směru na Český Těšín a Horní Suchou.

Po téměř padesátiletém úspěšném provozu bylo nutno v posledních letech (2011 – 2012) přikročit k určité rekonstrukci některých částí přehrady. Byl tak přebudován skluz vedoucí od bezpečnostního přelivu pod přehradní hráz, u samotného přelivu byl sanován povrch jeho stěn a pořízen obklad přelivné hrany kamennými kvádry, částečně byla zvýšena i horní hrana těsnicího jádra přehradní hráze.

Nádrž, která nemá vodárenské využití, ale slouží k zásobení provozní vodou jen průmyslu, je poměrně intenzivně rekreačně využívaná. Kolem její zátopy je umístěno 5 větších rekreačních objektů, je na ni provozována řada vodních sportů, je zde i areál vodního lyžování (jen na vymezeném prostoru zátopy). Bohužel v letních měsících přehradní zdrž pro své morfologické poměry (nezastíněná a relativně široká vodní plocha s prosvětlením a při vyšší teplotě vody) a pro kvalitativní poměry přitékající vody (s výskytem nutrientů – dusík a fosfor) podléhá procesům eutrofizace, charakterizovaným vznikem řas a sinic. Nicméně k zátopě přehrady Těrlicko se vážou tři vyhlášené tzv. koupací oblasti – „Těrlicko střed“, „Pacalůvka“ a „Pod mostem“, jejichž provozování je usměrňováno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR (115/2011 Sb.). Režim koupacích oblastí podléhá pravidelným kontrolám hygieniků. Na nádrži je provozován i sportovní rybolov a nádrž spadá do výkonu rybářského práva ČRS.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/stonavka.html)