Kyjovská pahorkatina

Poloha a vymezení

Geomorfologický celek Kyjovská pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 482 km2 , střední výšce 235 m a středním sklonu 3°30´. Na JZ je vymezena Ždánickým lesem, na SZ až S ji převyšuje pohoří Chřibů. Východní a již. hranice je vymezena Dolnomoravským úvalem. Kyjovská pahorkatina se nachází v jih.–vých. části geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty.

Geomorfologické rozdělení Kyjovské pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Kyjovské pahorkatiny.

Geomorfologie a hydrografie

V rámci geomorfologického celku Kyjovské pahorkatiny jsou vymezeny následující geomorfologické podcelky:

Celá oblast je odvodňována řekami Moravou a Svratkou (Dyje). Jejich největšími přítoky jsou říčky Trkmanka, Kyjovka (obě Dyje), Dlouhá řekaSalaška (obě Morava).

Podloží a půdy

Podloží Kyjovské pahorkatiny je značně různorodé. V sev. části je převážně tvořeno paleogenními jílovci a pískovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů, v záp. a jihozáp. části paleogenními jílovci a pískovci ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů a v již. části, zejména na styku s Dolnomoravským úvalem, převládají sarmatské a pannonské sedimenty vídeňské pánve.

V celé oblasti se velmi často vyskytují překryvy sprašísprašových hlín. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou tvořeny fluviálnímideluviofluviálními písčitohlinitými sedimenty.

Většina území leží v černozemní oblasti; kromě nejčastějších černozemí na spraších jsou mezi Vel. Bílovicemi a Hodonínem zastoupené i lehké arenické (písčité) černozemě na zahliněných píscích. Na výchozech vápnitých substrátů se vyskytují maloplošně pararendziny. V souvislých lesních komplexech jsou vyvinuty hnědozemě až luvizemě na spraši a karbonátových svahovinách. V členitých úsecích se hojně vyskytují erozní formy půd.

Luvizem arenická (LUr), lokalita: Šardice, Mutěnická pahorkatina, PLO 36, SLT 2H
Luvizem arenická (LUr), lokalita: Šardice, Mutěnická pahorkatina, PLO 36, SLT 2H

Reliéf

Reliéf je mírně zvlněný, pahorkatinný až vrchovinný, s plochými rozvodními hřbety a širokými, vesměs úvalovitými nebo neckovitými údolími. Významným geomorfologickým prvkem v jih.–záp. části území je Čejčská kotlina. Nejvyšším bodem je Babí lom (417 m) ve Věteřovské vrchovině.

Babí Lom (417 m) je nejvyšším bodem Věteřovské vrchoviny a tím i Kyjovské pahorkatiny.
Babí Lom (417 m) je nejvyšším bodem Věteřovské vrchoviny a tím i Kyjovské pahorkatiny.

Klima

Dle Quitta leží území v teplé oblasti T4, která je v ČR nejteplejší, severní vyšší okraje leží pak v T2.

Podnebí je velmi teplé a poměrně suché: Hustopeče 9,2 °C, 563 mm; Podivín 9,2 °C, 516 mm; Kyjov 9,2 °C, Břeclav 550 mm, Čejč (v mírném srážkovém stínu Ždánického lesa a Předního koutu) má 509 mm, Moravský Žižkov 525 mm. Dík značné členitosti je zde množství chráněných poloh, poloh extrémně teplých a výsušných, i menší inverzní kotliny. Vcelku však klima oblasti zůstává výrazně xerotermní.

Vegetace

Území leží v termofytiku převážně ve fytogeografickém podokrese 20b. Hustopečská pahorkatina (kromě severozápadního a severovýchodního cípu a výše položených míst při hranicích se Ždánickým lesem) a v jihozápadní části fytogeografického podokresu 20a. Bučovická pahorkatina. Vegetační stupně (Skalický): kolinní.

 

Společenstvo panonskcý teplomilných doubrav svazu svazu Aceri tatarici-Quercion v brzkém jarním aspektu, v květu je dřín obecný (Cornus mas L.), lokalita: Horní Ochozy, Mutěnická pahorkatina, PLO 35, SLT 1C/1H.
Společenstvo panonskcý teplomilných doubrav svazu svazu Aceri tatarici-Quercion v brzkém jarním aspektu, v květu je dřín obecný (Cornus mas L.), lokalita: Horní Ochozy, Mutěnická pahorkatina, PLO 35, SLT 1C/1H.

Potenciální vegetaci tvoří z větší části panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), místy (zejména na severních expozicích) jsou nahrazeny karpatskými (Carici pilosae-Carpinetum), velmi vzácně se vyskytují i přechodné typy s dominantním bukem, blížící se asociaci Carici pilosae-Fagetum. Časté je rovněž zastoupení teplomilných doubrav. Na mírných svazích v jižní části bioregionu je zastoupeno panonské Quercetum pubescenti-roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion, do severní části na obdobná stanoviště zasahuje i středoevropské Potentillo albae-Quercetum ze svazu Quercion petraeae.

Na extrémnějších konvexních jižních svazích jsou typické šípákové doubravy (Quercion pubescenti-petraeae, především asociace Corno-Quercetum). Na zasolených půdách depresí byly snad v minulosti panonské halofilní lesostepi (Galatello-Quercetum). V údolích podle vodních toků jsou lužní lesy typu Pruno-Fraxinetum. Primární bezlesí je velmi vzácné, pravděpodobně je vázáno na stepní oka na nejprudších svazích (komplex fytocenóz svazu Festucion valesiaceae, Cirsio-Brachypodion pinnati, Geranion sanguineiPrunion fruticosae. Přirozená lesní vegetace zaujímá jenom část plochy.

Hlaváček jarní (Adonis vernalis) v PR Zázmoníky.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) v PR Zázmoníky.

Lidé a společnost

V území je velmi staré kontinuální pravěké osídlení, k trvalému odlesnění rozsáhlých ploch došlo ještě před středověkem. Komplexy lesní vegetace jsou ostrůvkovité, nespojité, v některých částech je stromová vegetace přítomna pouze v podobě akátin. Převažují rozsáhlé polní kultury (pole, sady, vinice), v posledních desítiletích navíc bylo mnoho svahů terasováno. Přirozená náhradní vegetace je zachována prakticky pouze na prudkých svazích.

Přečtěte si také

  • Kudlovická pahorkatina5.5.2014 Kudlovická pahorkatina Kudlovická pahorkatina je plochá pahorkatina o rozloze 36 km2, střední výšce […]
  • Vážanská vrchovina5.5.2014 Vážanská vrchovina Geomorfologický pocelek Vážanská vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 47 km2, […]
  • Věteřovská vrchovina3.5.2014 Věteřovská vrchovina Geomorfologický podcelek Věteřovská vrchovina je plochá vrchovina o rozloze […]
  • Mutěnická pahorkatina29.4.2014 Mutěnická pahorkatina Geomorfologický podcelek Mutěnická pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze […]

Související obrázky:

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...