Stratigrafické členění moravských Karpat

Pojmenování geologických jednotek vnějších flyšových Karpat je charakteristické příslušností k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu.

Regionálně–geologická klasifikace Západních Karpat

Geologický vývoj karpatské části území České republiky se od Českého masivu liší zejména rolí procesů alpinské orogeneze. Tato odlišnost se výrazně uplatňuje i v regionálním geologickém dělení, které zvláště v oblasti vnějších flyšových Karpat mnohem markantněji odráží závislost na tektonické stavbě, než je tomu u jednotek Českého masivu. Proto se i nomenklatura regionálních geologických jednotek, zdůrazňující příslušnost k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu, liší od praxe používané na území Českého masivu.

Pozn.: Česká stratigrafická komise přistoupila k řešení regionálního geologického dělení karpatské části našeho území po dokončení jednání o Českém masivu, jehož výsledky byly publikovány v české verzi r. 1992 (Čas. Mineral. Geol., roč. 37, 1992, č. 4, str. 257—275) a v anglické verzi r. 1994 (Journal Czech Geol. Soc., vol. 39, 1994, Nr. I, p. 127—144).

Stratigrafické členění moravských Karpat:

• Předflyšový vývoj,
• Autochtonní paleogén,
• Flyšové pásmo,
  • Magurská skupina příkrovů,
    • Račanská jednotka,
    • Bystrická jednotka,
    • Bělokarpatská jednotka,
  • Vnější skupina příkrovů,
    • Předmagurská jednotka,
    • Slezská jednotka,
    • Zdounecká jednotka,
    • Podslezská jednotka,
    • Ždánická jednotka,
    • Pouzdřanská jednotka,
• Neogenní sedimenty,
  • Karpatská předhlubeň,
  • Vídeňská pánev,
• Kvartérní sedimenty.

Pozn.: Návrh regionálního geologického dělení předkvartérních souborů Západních Karpat na území Moravy a Slezska zpracovali v letech 1992—1993 P. Čtyroký (ČGÚ Praha) a Z. Stráník (ČGÚ Brno). Návrh byl postoupen k připomínkovému řízení a v konečné verzi schválen na zasedání České stratigrafické komise v Brně dne II. dubna 1994. Svými připomínkami přispěli k dokončení regionálně–geologického schématu zejména M. Malkovský, J. Tyráček, Z. Vašíček a J. Zapletal. Schéma vychází ze stavu výzkumů na počátku r. 1994 (Chlupáč 2002).