4.2 Mikulovský bioregion

Vymezení Mikulovského bioregionu.
Vymezení Mikulovského bioregionu.

Poloha a základní údaje

Bioregion leží na jihu jižní Moravy a podstatnou částí zasahuje do Rakouska. Zabírá geomorfologický celek Mikulovská vrchovina, z celku Dyjsko-svratecký úval Dunajovické vrchy a z Dolnomoravského úvalu Valtickou pahorkatinu. Plocha bioregionu v ČR je 289 km2.

Bradlo Pavlovských vrchů.
Bradlo Pavlovských vrchů.

Typická část bioregionu je tvořena členitou pahoraktinou na vápnitých třetihorních sedimentech a vysokým bradlem jurských vápenců. Vegetačními jednotkami jsou převážně teplomilné, na strmějších svazích jižního sektoru šípákové doubravy a skalní stepi, na mírnějších svazích a úpatích dubohabrové háje. Typicky je zde vyvinut 1., dubový vegetační stupeň i s hojným dubem šípákem a dubem cerem, na severních svazích je i 2. a 3. vegetační stupeň.

Pohled na Milovickou pahorkatinu.
Pohled na Milovickou pahorkatinu.

Z biogeografického hlediska má bioregion mimořádný význam, představuje nejtypičtější panonský bioregion České republiky a právě zde jsou také nejlépe  vyvinuta společenstva na tvrdých skalních podkladech s velkou stanovištní diverzitou. Přestože území bylo od dávného pravěku souvisle osídleno, dodnes se zachovala značná pestrost biocenóz. Převažuje teplomilná  panonská biota, s vlivem Alp, omezeně i Hercynie, s řadou mezních a exklávních prvků, zvláště na vápencových skalách. Nereprezentativní část je tvořena pískovou plošinou Bořího lesa.

Pohled na Pavlovské vrchy z přehradní hráze v. n. Nové Mlýny.
Pohled na Pavlovské vrchy z přehradní hráze v. n. Nové Mlýny.

Současné využití je velmi pestré – pole, vinice, listnaté lesy, bory na píscích, skalní stepní lada, rybníky s rákosinami.

Horniny a reliéf

V centru bioregionu vystupuje flyš ždánické jednotky, v němž se krom typické flyšové facie (střídání pískovců s jílovci) významně uplatňují i slíny. Z flyšového pásma vystupují mohutné kry ernstbrunnských vápenců. budující Pavlovské vrchy. Jinak v bioregionu zcela dominují nezpevněné sedimenty mořského neogénu, tj. převážně vápnité jíly, písky, slíny a štěrky. Významné jsou lokálně se  objevující vložky pevných lithothamniových vápenců, v minulosti často těžené v drobných lomech. V Bořím lese (Poštorenská plošina) vystupují rozsáhlé plochy kyselých pliocenních valtických štěrkopísků až písků.

Společenstva skalních stepí svazu Seslerio-Festucion pallentis (lokalita: Skály nad soutěskou, Pavlovské vrchy, PLO 35).
Společenstva skalních stepí svazu Seslerio-Festucion pallentis (lokalita: Skály nad soutěskou, Pavlovské vrchy, PLO 35).

Reliéf je různorodý, 20–220 m vysoká vápencová bradla Pavlovských vrchů dodávají tomuto bioregionu vrchovinný ráz. Severozápadní srázy Pavlovských vrchů charakterizují 50–80 m vysoké strmé skalní stěny, místy porušené gravitačními pohyby, které vytvořily např. na Martince nepravou skalní bránu – Velký Špunt.

Podnoží Pavlovských vrchů je modelováno mohutnými sesuvy. Po jejich obou stranách vystupují členité pahorkatiny – Milovická pahorkatina na východě, Dunajovické kopce na západě. Vedle těchto pestře členitých úseků se zde ovšem uplatňují na velkých plochách i jednotvárné úseky rovinaté a ploché sníženiny (okolí Dolních Dunajovic, Nesytská sníženina).

Reliéf má převážně charakter členité pahorkatiny s výškovou členitostí 75–150 m, v okolí bradla Pavlovských vrchů pak členité vrchoviny až ploché hornatiny s členitostí 210–390 m. Nejnižším bodem bioregionu v rámci ČR je okraj nivy Dyje pod Břeclaví (asi 156 m), nejvyšším Děvín (550 m). Typická výška  bioregionu je 170–460 m.

Podnebí

Dle Quittovy klasifikace náleží celé území do nejteplejší oblasti T4. Bioregion má celkově ze všech bioregionů ČR nejteplejší podnebí.

Podnebí je velmi teplé a suché: Drnholec 9,3 °C, 495 mm; Lednice 9,0 °C, 524 mm; Valtice 9,1 °C, 571 mm; Mikulov 571 mm, Podivín 516 mm. V členitém reliéfu existuje řada chráněných mimořádně teplých poloh, ovšem i polohy chladnější, jako jsou mohutné SZ srázy Pálavy. Na Pálavě a v malé míře i na Dunajovických kopcích se uplatňuje vrcholový fenomén. Skutečně inverzních poloh je málo, otázkou zůstává vliv velké vodní plochy Novomlýnských nádrží, které nahradily někdejší komplex lužních lesů.

Půdy

Území leží v černozemní oblasti; na spraších nacházíme typické černozemě, místy i karbonátové; na slínech pak černozemě pelické (jílovité), na neogenních píscích Dunajovických vrchů černozemě arenické (písčité), na svazích a hřbetech jsou časté erozní formy daných typů půd. Na dnech plochých sníženin se vyskytují černozemě černicové a typické černice i pelické černice. V těchto půdách se projevuje též zasolení ve formě slabého solončakování.

V komplexu Milovického lesa jsou vyvinuty hnědozemě na spraších a svahovinách z flyšových hornin, v Bořím lese na píscích se nacházejí typické kambizemě, místy s přechody do černozemí nebo i do kyselejších arenických (písčitých) kambizemí. Na vápencích Pálavy jsou vyvinuty typické tmavé rendziny.

Biota

Bioregion leží v termofytiku ve fytogeografickém okrese 17. Mikulovská pahorkatina a v malé části fytogeografického podokresu 18a. Dyjsko-svratecký úval (oblast Bořího lesa a nivy Včelínku). Vegetační stupně (Skalický): planárníkolinní.

Potenciálně se zde vyskytují panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), na konvexních tvarech velmi často teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae, zejména asociace Pruno mahaleb-Quercion pubescentis a Corno-Quercetum), v Milovickém lese byla typická asociace Quercetum pubescenti roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion, na píscích Bořího lesa doubravy blízké asociaci Carici fritschii-Quercetum roboris z téhož svazu. Na severních svazích Pavlovských vrchů jsou suťové lesy (Aceri-Carpinetum). V nivách potoků jsou luhy asociace Pruno-Fraxinetum, místy snad i bažinné olšiny (Alnion glutinosae).

Společenstva lipových javořin na sutích (lokalita: severní svah Děvína, Pavlovské vrchy, PLO 35)
Společenstva lipových javořin na sutích (lokalita: severní svah Děvína, Pavlovské vrchy, PLO 35)

V bioregionu je několik typů primárního bezlesí – na strmých svazích Pavlovských vrchů katéna skalní a stepní vegetace (Seslerio-Festucion glaucaeHelianthemo cani-Festucion pallentis), na terciérních sedimentech na nejextrémnějších místech Festucion valesiacae, na halinních (zasolených) půdách komplex vegetačních jednotek slaných luk a brakických mokřadů (svaz Scirpion maritimi), přecházející ve vodní vegetaci. Místy je zachována přirozená  náhradní vegetace, tvořená vesměs xerotermními trávníky svazů Festucion valesiaceaeCirsio-Brachypodion pinnati, v Bořím lese i Koelerio-Phleion phleoidis. V nivách potoků a v okolí rybníků se lokálně vyskytují rákosiny a komplexy mokřadní a vodní vegetace (Phragmition communis, Caricion gracilis, Potamion lucentisBatrachion aquatilis), na obnažených rybničních dnech vegetace svazu Nanocyperion flavescentis, v nivě Včelínku donedávna i slatiny (Caricion davallianae).

Polykormon dubu ve společenstvu panonských dubohabřin, lokalita: Pod Sirotčím hrádkem, Pavlovské vrchy, PLO 35.
Letitý polykormon jasanu ve společenstvu panonských dubohabřin, lokalita: Pod Sirotčím hrádkem, Pavlovské vrchy, PLO 35.

Na několika místech jsou zachovány fragmenty halofilních společenstev. Charakteristický je výskyt fragmentů společenstev teplomilných plevelů (Caucalion lappulae).

Flóra je velmi rozmanitá, se zastoupením četných fytochorotypů, s řadou mezních a exklávních prvků. Výrazné zastoupení mají zejména druhy submediteránní, jako koulenka vyšší (Globularia punctata), len tenkolistý (Linum tenuifolium), paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora), dub pýřitý (Quercus pubescens) a ponticko-jihosibiřské, např. kosatec nízký (Iris pumila), katrán tatarský (Crambe tataria), pelyněk pontický (Artemisia pontica), mandloň nízká (Amygdalus nana). Zejména na Pavlovských vrších, méně na vápencích Valtické pahorkatiny a zčásti i v Bořím lese (Poštorenská plošina) je významný výskyt perialpidů, zejména souvisejících s rozšířením v alpském popředhůří.

Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica L.), lokalita: Svatý kopeček u Mikulova, Pavlovské vrchy, PLO 35.
Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica L.), lokalita: Svatý kopeček u Mikulova, Pavlovské vrchy, PLO 35.

Reprezentují je ožanka horská (Teucrium montanum), dvojštítek měnlivý (Biscutella varia), ostřice doubravní (Carex fritschii). S Alpami souvisí přítomnost dealpinů, k nimž patří skalnatka velkokvětá (Czernohorskya grandiflora) a lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata). Subatlantské a subatlantsko-středoevropské prvky jsou vzácné, častější jsou pouze v oblasti Bořího lesa, kde se vyskytuje např. trávnička obecná (Armeria vulgaris), paličkovec šedavý (Corynephorus cascens) a smilka tuhá (Nardus stricta). Hercynské lesní prvky reprezentuje např. jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).

Ještěrka zelená (Lacerta viridis).

Fauna bioregionu zahrnuje nejlépe vyvinutá panonská živočišná společenstva na Moravě. Pestrost je podmíněna geologickou a geomorfologickou rozmanitostí. Faunisticky jedinečný je především výskyt mediteránního hmyzu na stepních faciích, charakteristických zejména pro jižní svah Pavlovských vrchů: cvrček Tartarogryllus burdigalensis, kobylka sága, kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý, několik druhů bělásků, modrásků, soumračníků, vřetenušek atd. Mimořádně bohatá je fauna netopýrů, neboť zde žije 18 druhů z 21 zjištěných v ČR. Významné jsou i mokřady a halinní (slanomilné) biotopy. Tekoucí vody patřily do pstruhového pásma, dnes jsou převážně bez ryb a s prvky pásma cejnového.

Významné druhy – Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr východní (Myotis blythi), netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Ptáci: volavka červená (Ardea purpurea), husa velká (Anser anser), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), raroh velký (Falco cherrug), chřástal malý (Porzana parva), vodouš rudonohý (Tringa totanus), vlha pestrá (Merops apiaster), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), linduška úhorní (Anthus campestris), slavík modráček (Luscinia svecica), skalník pestrý (Monticola saxatilis), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator). Obojživelníci: skokan štíhlý (Rana dalmatina). Plazi: ještěrka zelená (Lacerta viridis). Měkkýši: hlemýžď zahradní (Helix pomatia), keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella), drobnička žebernatá (Truncatellina costulata), hladovka chlumní (Ena obscura), vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus), žitovka obilná (Granaria frumentum), suchomilka obecná (Helicella obvia), trojzubka stepní (Chondrula tridens), skelnička zemní (Oxychilus inopinatus), zrnovka žebernatá (Pupilla sterri), zrnovka P. triplicata, suchomilka rýhovaná (Helicopsis striata). Hmyz: cvrček Tartarogryllus burdigalensis, saranče Omocestus petraeus, Euchorthippus pulvinatus, Pararcyptera microptera, kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kobylka sága (Saga pedo), srpice komárovec Bittacus hageni, Bittacus italicus, zavíječ Synaphe connectalis, pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), žluťásek Colias chrysotheme, hnědásek osikový (Euphydryas maturna), bělásek Leptidea morsei, lišaj Marumba quercus, můry Lygephila ludicra, Phyllophila obliterata, Pyrrhia purpurina, Dryobotodes monochroma, Perigrapha I-cinctum, nesytky Chamaesphecia crassicornis, Ch. colpiformis, Ch. astatiformis, pouzdrovníčci Coleophora squamella, C. acrisella, C. oriolella, C. albostraminata, drobníčci Trifurcula josefklimeschi, Ectoedemia rufifrontella, vřetenušky Zygaena punctum, Z. laeta, makadlovka Vulcaniella extremella, drvopleň Parahypopta caestrum, píďalka Chlorissa etruscaria, modrásci Polyommatus eroides, Cupido alcetas, píďalky Eupithecia gueneata, Hypomecis viertlii, Idaea politaria, I. obsoletaria, bekyně Ocneria detrita, zavíječ vílenka (Acentra subvestalis), kukléřka Cucullia argentea, přástevníci Watsonarctia casta, Cycnia luctuosa, můry Odice arcuinna, Scotochrosta pulla, Meganephria bimaculosa, Apamea platinea, ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), čmelák obrovský (Bombus fragrans), kutilka Sceliphron destillatorius, žahalka Scolia hirta, masařka balkánská (Liopygia crassipalpis), střevlík Cymindis variolosa. Pavouci: Eresus niger, Alopecosa mariae

Kontrasty

Hranice bioregionu jsou výrazné. Sousední Dyjsko-moravský bioregion (4.5) je charakterizovaný údolními nivami. Kontrast vůči okolním jednotkám tvoří především vegetace na tvrdých bazických skalních podkladech, která nemá v panonské části jižní Moravy obdoby. Vegetace nižších pahorkatin je velmi podobná bioregionu Hustopečskému (4.3), oddělenému nivou Dyje, avšak okrajové vlivy středoevropské provincie jsou zde více hercynské, což dokládá jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) a předalpské, které zastupuje mimo naše území např. volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium).

Pohled na městečko Mikulov.
Pohled na městečko Mikulov.

Oslabený karpatský vliv dokládá úplná absence hvězdnatce čemeřicového (Hacquetia epipactis) a buku. Od západněji ležícího Lechovického bioregionu (4.1) se odlišuje i absencí acidofilních typů vegetace na tvrdých podkladech, s druhy jako křivatec český (Gagea bohemica) a rozchodník skalní (Sedum reflexum). Sousední úvalový Dyjsko-moravský bioregion (4.5) se liší přítomností lužních lesů typu Ficario-Ulmetum campestrisSalicion albae a jejich náhradní vegetací (Cnidion venosi), naopak v něm víceméně chybějí xerotermní (zejména lesní) společenstva.

Svatý kopeček nad Mikulovem.
Svatý kopeček nad Mikulovem.

Současný stav krajiny a ochrana přírody

(přehled vyhlášených zvláště chráněných území je platný k roku 1996)

Osídlení bioregionu je souvislé od sklonku glaciálu. Západní část bioregionu byla v minulosti zcela odlesněna (Dunajovické kopce), lesy Pavlovských vrchů značně narušila intenzivní středověká těžba dřeva. V Milovické pahorkatině byl donedávna zachován rozsáhlý komplex přirozené lesní vegetace, která je nyní narušena provozem obory s vysokými stavy zvěře. V oblasti Bořího lesa jsou rozsáhlé borové monokultury. Západní část bioregionu postrádá jakoukoli přirozenou lesní vegetaci: pokud se zde lesy vůbec vyskytují, převažuje akát.

Nový rybník u Mikulova.
Nový rybník u Mikulova.

Velmi pestrá a zachovalá biota bioregionu se odráží v mnoha chráněných územích. Část plochy bioregionu zaujímá CHKOBR Pálava, další části bioregionu figurují v ploše, pro niž byl podán návrh na rozšíření stávajícího velkoplošného ZCHÚ. K velmi významným maloplošným chráněným územím náleží NPP Dunajovické kopce s rozsáhlými plochami stepních společenstev a xerofilních úhorů, NPP Rendezvous, které chrání typická společenstva lesa a lesních světlin na píscích. Řada ZCHÚ je v CHKO a BR Pálava. Jádro CHKO je NPR DěvínKotel s celou katénou bioty, NPR Tabulová převážně se stepní biotou a NPR Slanisko u Nesytu, jeden z posledních zbytků bioty na slaných půdách. K dalším významným lokalitám patří PR Růžový vrch, PR TuroldPR Šibeničník na vápenci a PR Liščí vrch na terciérních sedimentech, vesměs s ukázkami stepní bioty. Slaniska chrání ještě PP Slanisko u NovosedelPP Dobré Pole. Do bioregionu dále náleží část mimořádně významné NPR Lednické rybníky.

Zdroj: Culek, M. (editor) a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA. Praha

Přečtěte si také

  • 4.5 Dyjsko-moravský region19.9.2020 4.5 Dyjsko-moravský region Poloha a základní údaje Bioregion leží na jihu jižní Moravy, zabírá široké nivy - osy […]
  • 4.4 Hodonínský bioregion18.9.2020 4.4 Hodonínský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion leží na východě jižní Moravy, zabírá malou střední […]
  • 4.3 Hustopečský bioregion18.9.2020 4.3 Hustopečský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion leží ve středu jižní Moravy, zabírá jižní polovinu […]
  • 2.4 Pooderský bioregion15.9.2020 2.4 Pooderský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion se nachází ve střední části Slezska v ČR, zabírá […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...