Tomáš Garrigue Masaryk se narodil na jižní Moravě a zemřel jako uznávaný zakladatel Československa – ale mezi těmito dvěma body leží životní příběh, který je pevně svázán i s východní Moravou. Valašsko a Slovácko mu nebyly cizí krajinou: zastupoval je v parlamentu, procházel jeho vesnicemi, přijímal od místních čestné občanství. Pro čtenáře Moravských Karpat je Masaryk nejen národním symbolem, ale i člověkem, jehož politická dráha vyrůstala z porozumění moravskému venkovu.
Z Hodonína až na Pražský hrad: životopis Tomáše Garrigue Masaryka
Tomáš Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec Josef Masaryk pocházel ze slovenské Uherské strany a pracoval jako kočí na velkostatku, matka Terezie rozená Kropáčková byla z česko-německé měšťanské rodiny z Hustopečí a pracovala jako kuchařka. Rodina žila v prostých poměrech, přesto – nebo právě proto – matka ve svém nejstarším synovi cílevědomě pěstovala ctižádost a zájem o vzdělání. Bez její naléhavé podpory by chlapcovy výjimečné schopnosti pravděpodobně zůstaly bez povšimnutí.
Masarykova vzdělávací cesta nebyla přímá. Po obecné škole v Hodoníně a Čejči nastoupil do Hustopečí, kde ho tehdy čekal učitelský směr. Pak přišlo krátké dobrodružství: odešel do Vídně jako učedník strojního zámečníka, z čehož ale záhy utekl. Vrátil se na Moravu a stal se učedníkem v panské kovárně v Čejči, než ho místní děkan doporučil ke studiu na německém gymnáziu v Brně. Zde Masaryk studoval v letech 1865 až 1869, přivydělával si jako soukromý učitel a zamiloval se do Antonie Solnické, švagrové své bytné. Jeho nucený odchod z Brna ovšem nesouvisel s milostným životem, nýbrž se zásadním konfliktem s ředitelem gymnázia. Masaryk se tehdy vzepřel a odmítl jít na povinnou školní zpověď. Když mu ředitel začal spílat do darebáků, rozzuřený Masaryk popadl do ruky pohrabáč. Po tomto incidentu z brněnského gymnázia odešel. Odmaturoval nakonec ve Vídni, kam se přestěhoval se svým tehdejším mecenášem, policejním ředitelem Antonem Le Monnierem.
Na vídeňské univerzitě studoval filozofii a v roce 1876 obhájil doktorát na téma Platónova pojetí duše. Rok nato odjel jako soukromý učitel do Lipska, kde se setkal s američankou Charlottou Garriguovou, studentkou hudby. Jejich vztah byl od začátku neobvyklý: Masaryk přijal při sňatku v roce 1878 v New Yorku její příjmení jako součást svého – výrazné gesto v době, kdy bylo zvykem pravý opak. Manželství trvalo až do Charlottiny smrti v roce 1923 a bylo výjimečně rovnocenným partnerstvím: Charlotte ho intelektuálně formovala, pomáhala mu v práci a sdílela jeho hodnoty.
Po habilitaci v roce 1879 – s prací o sebevraždě jako společenském jevu – přednášel na vídeňské univerzitě a roku 1882 nastoupil na nově zřízenou českou část Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze jako profesor filozofie. V Praze rozvinul svou vědeckou, publicistickou i politickou činnost. Do veřejného povědomí razantně zasáhl ostrou polemikou o pravost Rukopisů (odmítal je jako falzifikáty) a na přelomu století také obhajobou Leopolda Hilsnera, neprávem obviněného z rituální vraždy. V obou případech projevil obrovskou občanskou odvahu postavit se dobovému proudu, ale zároveň si v Čechách vysloužil vlnu nenávisti a odporu. V roce 1900 pomáhal zakládat Českou stranu lidovou, brzy přejmenovanou na stranu realistickou.
Zásadní politický mezník přišel v roce 1907, kdy byl zvolen poslancem Říšské rady za čtvrtý volební obvod moravských měst, zahrnující Vsetín, Rožnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí, Vizovice, Zlín, Valašské Klobouky, Bojkovice a Bystřici pod Hostýnem. Mandát obhájil i ve volbách v roce 1911. V parlamentu na sebe výrazně upozornil zejména tzv. aférou Friedjung v roce 1909, kdy odhalil falešné dokumenty používané Vídní proti srbským a chorvatským politikům, čímž si získal značný mezinárodní respekt a věhlas.
S vypuknutím první světové války v roce 1914 Masaryk záhy pochopil, že pád Habsburské monarchie je nevyhnutelný a že nastal čas pro vznik samostatného státu. Odešel do exilu – nejprve do Říma, pak do Paříže, Londýna a Ruska, nakonec do Spojených států. Spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem organizoval zahraniční odboj, jednal s vládami dohodových mocností a vybudoval síť diplomatické podpory pro vznik Československa. Klíčovým momentem bylo vyhlášení Washingtonské deklarace v říjnu 1918, které předcházelo vzniku republiky 28. října. Masaryk se vrátil do Prahy v prosinci 1918 jako první prezident nového státu – ve věku 68 let.
Prezidentský úřad zastával nepřetržitě až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval. V jeho čtyřech prezidentských obdobích se Československo etablovalo jako parlamentní demokracie ve střední Evropě – jedna z mála, která přečkala celé meziválečné období bez autoritářského převratu. Masaryk zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech. Bylo mu 87 let.
Odkaz filozofa a státníka
Masaryk nebyl jen politik – byl to v první řadě filozof, vědec a publicista. Jeho bibliografie je rozsáhlá a zahrnuje díla z oblasti filozofie, sociologie, politické teorie i národních dějin. Mezi nejvýznamnější práce patří habilitační spis Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace (1879), analytická studie Česká otázka (1895), polemická Naše nynější krize (1895) a syntetické Rusko a Evropa (tři svazky, vydávané od roku 1913). Za vrchol autobiografické reflexe bývá považováno několikasvazkové dílo Světová revoluce (1925), v němž Masaryk zachytil léta zahraničního odboje. Přestože jeho myšlení vyrůstá z filozofické tradice pozitivismu a humanismu, umí být i velmi konkrétní – v analýze národní povahy, v kritice klerikalismu nebo v rozboru antisemitismu.
Masarykovo pojetí demokracie bylo výrazně filozofické: demokracie pro něj nebyla jen formou vlády, ale způsobem života, postaveným na individuální zodpovědnosti, vzdělání a vzájemném respektu. Slavný výrok „demokracie je diskuse“ je zkratkou hlubší myšlenky – že svobodná společnost potřebuje lidi schopné kriticky myslet, nikoliv jen volit.
Valašský poslanec: Masarykovo spojení s východní Moravou a osobní přátelství
Vztah Masaryka k Valašsku a Slovácku nebyl náhodný a měl i hluboký politický podtext. V době, kdy byl v Praze a středních Čechách kvůli svým nekompromisním postojům (zejména po hilsneriádě) ostře odmítán, našel na východní Moravě mnohem otevřenější přijetí a podporu. Od roku 1905 navštěvoval kraj na pozvání přátel a regionálních spolků, přednášel učitelům a místní inteligenci, postupně budoval úzké osobní kontakty s lidmi, kteří sdíleli jeho zájem o vzdělání a moderní politiku. Zásadní postavou byl v tomto ohledu MUDr. Jan Bohuslav Kraicz, lékař z Valašského Meziříčí a Masarykův velký politický stoupenec i osobní přítel. Byl to právě on, kdo Masarykovi v roce 1905 pomohl najít letní byt na samotě Žabárna v Brňově u Valašského Meziříčí. Zde pak Masaryk s rodinou strávil celé letní prázdniny – a z tohoto pobytu pochází i známá skupinová fotografie Masarykovy rodiny. Rodina si oblíbila i další místa na Valašsku, prázdniny trávila například také v Hutisku-Solanci.
Tyto vazby vyústily z iniciativy doktora Kraicze v Masarykovu kandidaturu v roce 1907 za čtvrtý volební obvod moravských měst. Volební obvod zahrnoval oblast táhnoucí se od Bystřice pod Hostýnem přes Rožnov pod Radhoštěm, Vsetín a Valašské Meziříčí až po Vizovice, Zlín, Valašské Klobouky a Bojkovice na Slovácku. Šlo o region s výrazným venkovským a dělnickým charakterem. Během ostré volební kampaně na jaře 1907 Masaryk regionem intenzivně cestoval. Ve Vsetíně například přebýval v březnu 1907 a úzce tehdy komunikoval s místním starostou Josefem Černockým. Samotný průběh vítězných voleb sledoval ve Valašském Meziříčí, kde byl vyfotografován před hotelem Moravia.
Když Masaryk pobýval na jihovýchodní Moravě, nikdy nezůstával jen v salonech či na radnicích. Byl vášnivým chodcem a milovníkem přírody. Měl rád dlouhé pěší výlety do hor a kopců, během kterých poznával místní lidi a krajinu. Rád se toulal podél řeky Bečvy i v Hostýnských vrších (dnes tudy ve Valašském Meziříčí vede Naučná stezka T. G. Masaryka). V Bojkovicích se zase spřátelil s dalším lékařem, doktorem Josefem Tillichem, se kterým s oblibou podnikal dlouhé procházky na Hradskou nivu. Zdejší mohutný strom si Masaryk natolik oblíbil, že se mu dodnes říká Masarykův dub. Ani v pozdním věku ho láska k místním horám neopustila – v roce 1928, už jako prezident, si nenechal ujít památnou cestu na vrchol Radhoště.
Jako poslanec se aktivně věnoval potřebám svého obvodu – podporoval například myšlenku výstavby důležité železnice ze Vsetína přes Bylnici k vlárské trati. Tato trať, budovaná od roku 1924, byla slavnostně otevřena k 10. výročí republiky v říjnu 1928 a nesla název Dráha prezidenta Masaryka. Zájmy regionu důrazně hájil a řada měst to ocenila – například Valašské Klobouky a Valašské Meziříčí mu udělily čestné občanství jako výraz uznání za jeho práci v parlamentu a upřímný zájem o kraj.
Masaryk své poslanecké povinnosti bral vážně. Valašsko pro něj nebylo exotickým venkovem – byl to kraj, který znal z osobní zkušenosti, a lidé, jejichž každodenní život mu nebyl cizí. Hornatý kraj s chudými rolníky a dělníky mu svou sociální situací i kulturní svérázností připomínal prostředí, z něhož sám pocházel.
Návraty prezidenta: TGM a jihovýchodní Morava
Poté, co se Masaryk stal prezidentem Československa, nezůstala východní Morava stranou jeho cest. První velká prezidentská jízda po Moravě se uskutečnila v létě 1924, kdy Masaryk navštívil různé části země a byl přijímán s mimořádným nadšením. Součástí cesty byla i zastávka ve Vsetíně 26. června 1924, kde ho doprovázel syn Jan Masaryk a zástupci zemských úřadů. Přijetí bylo slavnostní a Vsetín byl připraven přivítat prezidenta s veškerou pompou, které byl schopen. Po vsetínské návštěvě projížděl Masaryk i některými okolními obcemi.
Zároveň v červnu 1924 prezident navštívil Kyjov na Slovácku, kde se uvítání odehrálo na sokolském cvičišti nedaleko nádraží. Bojkovice – město, které patřilo přímo do jeho někdejšího volebního obvodu – navštívil Masaryk jako prezident v témže roce a pak znovu roku 1933. Pro místní to bylo výjimečné: Masaryk tam přijel nejen jako hlava státu, ale jako někdejší „jejich“ poslanec. Znal město ještě z doby své kandidatury a rád se sem vracel.
Osobitou kapitolou Masarykova vztahu k jihovýchodní Moravě byly jeho vazby na Zlín a průmyslové impérium rodiny Baťů. Ačkoliv byl Masaryk původem z chudých poměrů a Baťa budoval obrovskou továrnu, našli společnou řeč. Oba muži sdíleli touhu po modernizaci, pragmatický přístup k řešení problémů a hluboké přesvědčení, že budoucnost mladého státu leží v práci, inovacích a vzdělání. Masaryk sledoval Baťovy úspěchy a oceňoval jeho snahu aplikovat moderní (často americké) metody nejen do výroby, ale i do řízení města Zlína.
Jejich vzájemný respekt vyvrcholil právě v jubilejním roce 1928, kdy se Masaryk vydal na rozsáhlou cestu po Moravě a Slovensku. Tehdy v červnu navštívil Zlín a Baťovy závody. Tato návštěva byla zachycena na dobovém filmovém záznamu („President republiky dr. T. G. Masaryk návštěvou ve Zlíně a v Baťových závodech v červnu 1928“). Během ní se setkal s tehdejším starostou a vizionářským podnikatelem Tomášem Baťou a prohlédl si jak tovární areál, tak moderní sociální zařízení či nemocnici. S Baťou si Masaryk v mnohém rozuměl – spojoval je pragmatický pohled na svět, orientace na Západ, americký styl řízení i důraz na modernizaci Československa. Jisté rozdíly naopak panovaly v jejich pojetí sociálních otázek a vztahu zaměstnavatele a zaměstnance.
Smrtí Tomáše Bati při tragické letecké nehodě v roce 1932 ale Masarykovy kontakty se zlínským podnikem neskončily. Do čela podniku se postavil Tomášův nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, s nímž prezident udržoval rovněž dobré vztahy. Jan Antonín Baťa se například již v červenci 1924, tedy několik let předtím, angažoval (společně s americkými experty) na Prvním mezinárodním kongresu o řízení (PIMCO), který v Praze pod heslem „prospěch z práce budiž spravedlivě rozdělen“ organizovala Masarykova akademie práce. Tím se Baťovy modernizační myšlenky propojovaly přímo s institucí, která nesla prezidentovo jméno a podporovala ji samotná hlava státu. Ve stejném roce (1928) zavítal prezident také do Rožnova pod Radhoštěm, kde ho doprovázela dcera Alice.
Je třeba říci, že prezidentské návštěvy měly v meziválečném Československu silný symbolický a integrační charakter. Masaryk jimi potvrzoval přináležitost regionů k novému státu a sám se vystavoval lidem, kteří se mohli jinak s prezidentem nikdy nesetkat. Davové přijetí na Valašsku a Slovácku svědčilo o tom, že jeho vztah k regionu byl vnímán jako upřímný a vzájemný. S firmou Baťa navíc neskončily Masarykovy vazby smrtí jejího zakladatele Tomáše Bati v roce 1932. Na jeho odkaz navázal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, který mimo jiné zastupoval firmu na Prvním mezinárodním kongresu o řízení (PIMCO) v Praze v roce 1924, uspořádaném pod záštitou Masarykovy akademie práce. T. G. Masaryk tak udržoval spojení i s další generací představitelů tohoto průmyslového impéria, jež zásadně proměnilo tvář východní Moravy.
Masaryk bez protokolu: Zajímavosti a příběhy
Masarykův veřejný obraz bývá svázán s vážností a státnickým gestem, ale v soukromém životě byl mnohem živější a paradoxnější postavou. Několik příběhů to ilustruje výmluvně.
Masaryk byl vášnivým jezdcem na koni (nejznámějším se stal jeho oblíbený kůň Hektor). Ježdění ho provázelo celý život a v prezidentském věku bylo jedním z jeho hlavních způsobů odpočinku. Výjevy prezidenta Masaryka na koni se staly ikonografickým symbolem meziválečného Československa – a zároveň skutečným obrazem muže, který se fyzické aktivitě oddával i ve vysokém věku. Na koni vyjížděl ještě dlouho po svých osmdesátinách.
Masaryka fascinoval film – médium, které tehdy bylo ještě novým a experimentálním fenoménem. Sledoval filmové projekce s nadšením a filmové záznamy ho nechaly nahlédnout do světa, který jinak nenavštěvoval. Dochované filmové záznamy z jeho prezidentských cest – včetně té do Zlína v roce 1928 – jsou tak zčásti výsledkem jeho vlastního vztahu k novému médiu.
Jeden ze symptomatických výroků, který se přičítá jeho přístupu k jednoduchým lidem, pochází z valašského prostředí: při návštěvách vesnic a setkáních s rolníky a dělníky si prý potrpěl na přímý, neformální rozhovor bez protokolárního odstupu. Tykání s legionáři a sokolskými bratry bylo jeho přirozeným gestem – neformálnost nebylo divadelní gesto, ale odraz skutečného přesvědčení, že demokratická republika není šlechtický dvůr.
Masarykův vztah k náboženství byl složitý a po celý život kontroverzní. Byl vychován katolicky, ale v dospělosti se od katolické církve odvrátil a přihlásil k českobratrské evangelické tradici. Jeho kritika klerikalismu byla ostrá a opakovaná, přesto zůstal hlubokým věřícím ve smyslu osobní zbožnosti – jen bez institucionálního rámce. Tato pozice mu přinášela útoky z obou stran.
Literární zdroje
Videa (YouTube)
- https://www.youtube.com/watch?v=db1ajG9Uiew – President republiky dr. T. G. Masaryk na návštěvě ve Zlíně a v Baťových závodech, červen 1928 (dobový filmový záznam)
- https://www.youtube.com/watch?v=8-ZF4lcnscA – Trailer k hranému filmu Masaryk (2017), režie Július Ševčík – o životě Jana Masaryka, syna prezidenta
- Česká televize – archivní dokumenty a pořady o T. G. Masarykovi jsou dostupné na webu České televize (ct24.ceskatelevize.cz, iVysílání): doporučeno vyhledat klíčovým slovem „Masaryk“
Zdroje a literatura
Internetové zdroje:
- Pražský hrad – životopis a chronologie: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/tomas-garrigue-masaryk/zivotopis
- Pražský hrad – život a dílo v datech: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/tomas-garrigue-masaryk/zivot-a-dilo-v-datech
- Masarykova společnost – dětství a mládí: https://masarykovaspolecnost.cz/t-g-masaryk/zivotopis/detstvi-a-mladi/
- Masarykova společnost – Masaryk politikem: https://masarykovaspolecnost.cz/t-g-masaryk/zivotopis/tomas-garrigue-masaryk-politikem/
- Po stopách T. G. Masaryka (interaktivní mapa, Institut Tomáše Garrigue Masaryka): https://tg-masaryk.cz
- Český rozhlas Zlín – valašský poslanec Masaryk: https://zlin.rozhlas.cz/valassky-poslanec-masaryk-zakladatel-ceskoslovenska-hajil-zajmy-lidi-od-valmezu-7648188
- iDNES – cesta prezidenta Masaryka na Moravu a Slovensko 1924: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/ceskoslovensky-prezident-tomas-garrigue-masaryk-navsteva-jizni-moravy.A240621_802282_brno-zpravy_azu
- Město Vsetín – 165. výročí narození TGM: https://www.mestovsetin.cz/vsetin-si-pripomnel-165-vyroci-narozeni-t-g-masaryka/d-516170n- Informační centrum Bojkovsko – Masarykovy návštěvy a Masarykův dub: https://www.muzeumbojkovska.cz/ic-bojkovska/mesto-bojkovice
- Valašské Meziříčí – výročí zvolení Masaryka poslancem: https://www.valasskemezirici.cz/vyroci-zvoleni-tomase-garrigue-masaryka-pripomene-slavnostni-akt-na-namesti/d-35543
- Seznam Zprávy – deset zajímavostí o Masarykovi: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-tg-masaryk-zajimavosti-270921
- Radio Praha – zajímavosti ze života TGM: https://cesky.radio.cz/zajimavosti-ze-zivota-tgmasaryka-a-jeho-rodiny-8547898
- Bakalářská práce: Valigura – Valašská kandidatura TGM do říšské rady 1907 (Masarykova univerzita Brno): https://is.muni.cz/th/waodn/VALIGURA_BAKALARSKAPRACE_470593_Archive.pdf
- Bakalářská práce: Prezidentské návštěvy v Bojkovicích (Univerzita Karlova): https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/192724/130400322.pdf
Doporučená literatura:
- ČAPEK, Karel: Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Fr. Borový a Čin, 1928–1935 (3 svazky) – klíčový autobiografický pramen zprostředkovaný Čapkovým perem
- NEČAS, Ctibor: T. G. Masaryk a jihovýchodní Morava. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy, 1990 – kniha podrobně mapující jeho působení a volební kampaně v regionu.
- MASARYK, T. G.: Světová revoluce. Praha: Čin, 1925 – Masarykovo vlastní svědectví o zahraničním odboji
- MASARYK, T. G.: Česká otázka. Praha: Čas, 1895
- KOVTUN, Jiří: Masarykův triumf. Torino / Praha: 1991 – přehledná biografie
- OPAT, Jaroslav: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka. Praha: Ústav T. G. Masaryka, 2003