Když v roce 1910 zakládal Tomáš Baťa první závodní kuchyni, málokdo tušil, že tím odstartoval sociální experiment, který nemá v dějinách českých měst obdoby. Zlín se během dvou desetiletí proměnil z ospalého městečka v průmyslové centrum, kde firma neřídila jen výrobu bot, ale také to, co její zaměstnanci jedli, jak se myli, kde sportovali, co četli a jak slavili svátky. Volný čas tu nebyl prázdným protipólem práce – byl jejím promyšleným prodloužením, pečlivě organizovaným prostorem, ve kterém se měl formovat nový typ člověka: baťovec. Tento článek mapuje, jak Zliňané v éře Baťů trávili chvíle mimo pracovní směnu a proč právě v tom spočíval jeden z nejodvážnějších rozměrů baťovského experimentu. Pokračovat ve čtení „Volný čas a rekreace v baťovském Zlíně“
Dominik Fey a architektura přelomu 19. a 20. století na Moravě
Mezi Pískem a Uherským Hradištěm se klene oblouk jednoho z pozoruhodných profesních osudů, který spoluutvářel podobu měst, vesnic i horských samot jihovýchodní Moravy. Dominik Fey nepatří k architektům, jejichž jména by běžně plnila učebnice celostátního významu. O to výraznější je však jeho stopa v krajině. Jeho stavbami dodnes procházejí obyvatelé Napajedel, Zlína, Uherského Hradiště, Slovácka i okrajově Valašska. Pokračovat ve čtení „Dominik Fey a architektura přelomu 19. a 20. století na Moravě“
Majetek Baťů v Československu: podnikání, rodina, soběstačnost
Když se řekne Baťa, většině lidí naskočí obraz továrny ve Zlíně a žluté reklamy na boty. Skutečný rozsah baťovského majetku ale ševcovskou dílnu mnohonásobně přesahoval: koncern držel pozemky, lesy, statky, zámky, hřebčín, filmové ateliéry, prodejní síť i banku. Tento článek mapuje, co všechno firma Baťa a rodina Baťů od přelomu století do znárodnění v Československu vlastnily, jak k tomu přišly a k čemu jim to bylo. Příběh se odehrává především na jihovýchodní Moravě, ale dotahuje se přes Slovensko až do Pováží a do podhůří Tater. Pokračovat ve čtení „Majetek Baťů v Československu: podnikání, rodina, soběstačnost“
Baťův Zlín: architektura, urbanismus a vznik moderního průmyslového města
Zlín dnes patří mezi nejcitovanější příklady moderní průmyslové architektury ve střední Evropě. To, co z malého trhového městečka udělalo učebnicový případ funkcionalismu, nebylo náhodným nakupením budov, ale propojeným systémem myšlení o továrně, městě i člověku. Mezi lety 1900 a 1945 se ve Zlíně zformovala specifická urbanistická a stavební praxe, která se později promítla do baťovských měst v Evropě, Americe, Asii i Africe. Tento článek sleduje, jak systém vznikal, kdo jej řídil, z čeho se stavělo a jak se zlínský model šířil dál. Pokračovat ve čtení „Baťův Zlín: architektura, urbanismus a vznik moderního průmyslového města“
Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy
Baťovy školy práce patří k nejznámějším částem zlínského průmyslového experimentu. Firma T. & A. Baťa v nich nebudovala jen učňovskou školu pro budoucí obuvníky, ale celý výchovný systém, který měl spojit práci, vzdělání, internátní režim, sport, hospodaření s penězi a vědomí osobní odpovědnosti. Jejich příběh začíná v září 1925 v Baťově Zlíně a uzavírá se krátce po únoru 1948, kdy samostatný baťovský školský systém zanikl v prostředí už znárodněné firmy. Pokračovat ve čtení „Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy“
Zlín: Baťův experiment
Když sourozenci Baťové roku 1894 otevřeli ve Zlíně malou ševcovskou dílnu, sotva mohli tušit, že za čtyřicet let z ní vyroste globální koncern s desítkami podniků, tisíci zaměstnanců a miliony prodaných bot. Nebyl to však jen příběh obuvi. Baťa vytvořil propojený systém továren, bydlení, škol, dopravy, obchodu i sociálních institucí, jehož srdcem byl Zlín a nejdůležitější odnoží Otrokovice. Pokračovat ve čtení „Zlín: Baťův experiment“
Baťovské satelity: jak se ze Zlína stal model pro tovární města světa
Jméno Baťa dnes zní jako značka obuvi, ale mezi světovými válkami to byl pojem urbanistický a sociální. Z malého moravského Zlína vznikla síť dceřiných továrních měst, kterým se říkalo malé Zlíny nebo Bata-villes. Tento článek vede čtenáře po jejich stopách v Československu i v zahraničí, vysvětluje, proč vůbec vznikaly, a ukazuje, čím se navzájem prolínaly. Pokračovat ve čtení „Baťovské satelity: jak se ze Zlína stal model pro tovární města světa“
Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa
Když Tomáš Baťa zahynul v červenci 1932 při startu firemního letadla nad otrokovickým letištěm, zůstal po něm sedmnáctiletý syn a obuvnický podnik, který během tří desetiletí vyrostl z malé zlínské dílny v jednu z největších průmyslových značek Evropy. Tomáš Jan Baťa, kterému ve firmě i v rodině říkali jen Tomík, na sebe odpovědnost za otcovský odkaz vzal postupně, ne ze dne na den. Provedl jej dvěma totalitami, exilem, znárodněním v Československu i světovou expanzí značky, která se nakonec usadila v Torontu a Lausanne. Jeho příběh patří k jihovýchodní Moravě stejně jako k Ontariu – a teprve dohromady dává smysl tomu, čím Zlín dnes je. Pokračovat ve čtení „Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa“
Hugo Vavrečka: novinář, diplomat a Baťův ředitel
Hugo Vavrečka patří k těm postavám českých dějin dvacátého století, jejichž životopis se nedá poctivě napsat na jednu stránku. Narodil se ještě v rakouské Slezské Ostravě, vystudoval elektrotechniku, psal humoresky pod pseudonymem, posílal reportáže z balkánských válek, vyjednával jako vyslanec v Budapešti a ve Vídni, pak vstoupil k Tomáši Baťovi do Zlína a stal se jedním z mužů, kteří firmu po havárii zakladatele převzali. Pro jihovýchodní Moravu je důležitý hned dvakrát: jako rodák z karpatského pomezí Ostravska a Slezska a jako klíčová postava zlínské éry, která dala kraji moderní průmyslovou tvář. Pokračovat ve čtení „Hugo Vavrečka: novinář, diplomat a Baťův ředitel“
Dominik Čipera: manažer Baťových závodů a starosta Zlína
Dominik Čipera patří k těm postavám československé hospodářské historie, které stály ve stínu vlastního jména firmy. Pražský bankovní úředník, který zakotvil ve Zlíně a vyrostl v druhého muže Baťových závodů, se zároveň stal nejdéle úřadujícím starostou města a jedním z mála ministrů, kteří dokázali úřední aparát donutit k práci podle taktovky výrobní haly. Jeho osud vede z pražské Kateřinské ulice přes krakovskou banku, zlínský zámek a Burešov až do kanadského Trentonu — a tahle linie přesně vykresluje, jak se z provinčního moravského městečka stalo průmyslové centrum jihovýchodní Moravy a jak hluboko do regionu sahá baťovská éra. Pokračovat ve čtení „Dominik Čipera: manažer Baťových závodů a starosta Zlína“