Jan Kotěra patří k těm postavám, bez kterých by česká architektura dvacátého století vypadala jinak. Žák vídeňského Otto Wagnera, učitel celé generace meziválečných architektů a první architektonický rádce Tomáše Bati spojil v jedné osobě vědomí evropské moderny s citem pro střední Evropu. Stopa, kterou zanechal na východní Moravě, je překvapivě hluboká: stojí za prvním regulačním plánem zlínské Letné, za podobou rodinné vily Tomáše Bati i za prostějovským Národním domem, jednou z nejdůležitějších secesních staveb v zemi. Pokračovat ve čtení „Jan Kotěra: od vídeňské moderny k Baťovu Zlínu“
Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města
Mezi lety 1918 a 1930 se Zlín proměnil z menšího moravského města v jedno z nejvýraznějších průmyslových center Československa. Hlavní roli v této proměně sehrála firma Baťa, která rychle rostla, přitahovala tisíce nových obyvatel a zásadně ovlivňovala podobu města. Vznikaly nové tovární budovy, dělnické čtvrti, školy, nemocnice i regulační plány, které ze Zlína udělaly moderní městský experiment. Toto období proto vysvětluje nejen hospodářský vzestup Baťových závodů, ale také dnešní architektonický a památkový význam meziválečného Zlína.
Pokračovat ve čtení „Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města“
Gorolové na Jablunkovsku: horalská kultura Těšínského Slezska
Slovo gorol zní v Jablunkově, Mostech, Hrčavě i Istebné stejně samozřejmě jako jméno místní řeky. Označuje horalské obyvatelstvo Jablunkovska, Těšínského Slezska a navazujících Slezských Beskyd, které si na česko-polsko-slovenském trojmezí udrželo živé nářečí, salašnické tradice a vlastní festivalovou kulturu. Etnograficky jde o horskou složku lidové kultury Těšínského Slezska, soustředěnou hlavně na Jablunkovsko a propojenou s polskými Górale śląscy v oblasti Beskidu Śląskiego. Pokračovat ve čtení „Gorolové na Jablunkovsku: horalská kultura Těšínského Slezska“
Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska
Petr Bezruč patří mezi nejzvláštnější zjevy české literatury. Tichý poštovní úředník z Opavy a Brna proslul především jedinou zásadní básnickou sbírkou – a přesto jeho jméno dodnes nesou hory, chaty, ulice i pomníky napříč karpatskou částí Moravy a Slezska. Slezské písně otevřely českému čtenáři kraj horníků z Ostravska, lidí z Lašska a německy mluvících velkostatkářů z Těšínska v podobě, na kterou se nezapomíná. A právě proto patří Bezruč na Moravské Karpaty: jeho verše se rodily v Beskydech, na Ostravici a v hospodách kolem Frýdku, ne v pražských kavárnách. Pokračovat ve čtení „Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska“
Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu
Leoš Janáček patří k nemnoha českým skladatelům, jejichž dílo dnes pravidelně zní v New Yorku, Londýně i Tokiu, a přesto zůstává neoddělitelně spjato s konkrétním koutem východní Moravy. Narodil se v Hukvaldech pod Beskydami, žil v Brně a celý život se vracel k řeči, písním a krajině moravských Karpat. Jeho příběh je příběhem vesnického učitelského syna, který přetavil nářečí Lašska a melodiku slováckých písní v moderní hudební jazyk dvacátého století. Právě proto je Janáček tématem pro Moravské Karpaty: jeho hudba je beze zbytku regionální i světová zároveň. Pokračovat ve čtení „Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu“
Lašsko: etnografický region na pomezí Moravy a Slezska
Lašsko leží na pomezí severovýchodní Moravy a českého Slezska, v krajině, kde se beskydské hřebeny lámou do podbeskydských pahorků a kde se po dlouhá staletí potkávaly tři jazykové vlivy – moravský, slezský a polský. Pro Moravské Karpaty je Lašsko důležité hned z několika důvodů: tvoří severní rámec karpatského oblouku v České republice, sousedí s Valašskem na jihu a se slezským Těšínskem na východ, a právě jeho zvláštní nářečí a hudební folklor proslavil světu hudební skladatel Leoš Janáček, jehož rodné Hukvaldy se z lašského hradního ostrohu dívají rovnou do Beskyd. Region nemá ostré správní hranice ani jednotnou identitu jako Slovácko nebo Valašsko – existuje v rovině jazykové, hudební a etnografické a právě ta neostrost ho dělá zajímavým. Pokračovat ve čtení „Lašsko: etnografický region na pomezí Moravy a Slezska“
František Sušil: kněz a folklorista, který zachránil moravskou lidovou píseň
Pochází z malého městečka u Vyškova, ale svůj život prožil mezi knihami brněnského alumnátu a vesnicemi východní Moravy. František Sušil byl římskokatolický kněz, profesor biblistiky a básník — a přesto se do dějin zapsal především jako muž, který během několika desetiletí 19. století systematicky zaznamenal několik tisíc moravských lidových písní. Bez něj by velká část toho, co dnes zní z dechových kapel, cimbálovek i koncertních pódií, patrně nezněla vůbec. Pro region moravských Karpat — Slovácko, Valašsko, Lašsko, Těšínsko — je Sušilovo dílo pramenem, k němuž se folkloristé i muzikologové vracejí dodnes. Pokračovat ve čtení „František Sušil: kněz a folklorista, který zachránil moravskou lidovou píseň“
Slovácko: etnografický region jihovýchodní Moravy
Na nejjižnějším a nejvýchodnějším okraji Moravy leží Slovácko — region, který si dodnes uchovává jednu z nejbohatších lidových tradic ve střední Evropě. Leží mezi Chřiby, Bílými Karpaty a státní hranicí se Slovenskem a Rakouskem, na rovinách kolem řeky Moravy a v prvních hřebenech Karpat. Pro Moravské Karpaty má klíčový význam: právě zde se karpatský horský svět potkává s úrodným úvalem, vinohrady a starou cestou ze severu na jih, po níž se po staletí pohybovaly armády, kupci i pastevci. Pokračovat ve čtení „Slovácko: etnografický region jihovýchodní Moravy“
Valašsko: etnografický region karpatských hor
Valašsko patří k nejznámějším etnografickým regionům České republiky. Většina lidí si pod ním představí dřevěný kostelík v Rožnově, valašku, brynzu, slivovici a hudbu zpod beskydského hřebene. Pro Moravské Karpaty má Valašsko klíčovou roli: je tím prostorem, kde se Karpatský oblouk dotýká Moravy a kde způsob života po staletí utvářely hory, ovce a chudší půda. Jeho identita vznikla z dlouhého procesu kolonizace, hospodářské nutnosti a postupného sebeuvědomění obyvatel horských dolin. Pokračovat ve čtení „Valašsko: etnografický region karpatských hor“
Haná: etnografický region uprostřed Moravy
Haná není jen úrodná rovina kolem Olomouce. Je to největší etnografický region Moravy, kraj černozemí, výšivkových krojů a svébytného nářečí, který se po staletí tvořil v sevření Drahanské vrchoviny, Hostýnských vrchů a Chřibů. Pro Moravské Karpaty má Haná zvláštní význam: na jejich úpatí leží jako protiváha hor – jako rovina, vůči níž se Valašsko i Slovácko po generace vymezovaly, a se kterou zároveň kulturně i hospodářsky srůstaly. Pokračovat ve čtení „Haná: etnografický region uprostřed Moravy“