Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Tesařství: řemeslo, které stavělo kraj
Málokteré řemeslo zasáhlo do podoby krajiny jihovýchodní Moravy tak hluboce a trvale jako tesařství. Roubené chalupy na Valašsku, dřevěné kostelíky na Těšínsku, sýpky a mlýny v Bílých Karpatech – všechno to jsou stopy po tesařích, kteří po staletí tvořili obydlený svět z materiálu, který les dával téměř zadarmo. Tesařina tady nebyla jen řemeslem, ale způsobem, jak se vyrovnávat s krajinou, klimatem a životem v kopcích. Od středověkých dřevěných měst až po meziválečné renovace Jurkovičova dědictví se tento region budoval rukama tesařů. Pokračovat ve čtení „Tesařství: řemeslo, které stavělo kraj“
Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí
Drobné věci umí vyprávět velké příběhy. Ne proto, že by byly vzácnější než stůl nebo krov, ale protože se jich člověk dotýká každý den: vezme do ruky nůž, strčí do kapsy dýmku, nabere polévku lžící, opře se o hůl nebo nese vodu ve vědru. V moravských Karpatech – na Valašsku, Slovácku, Lašsku, Ostravsku i v Těšínském Slezsku – se takové drobnosti rodily z lesů, z domácí potřeby a z šikovnosti lidí, kteří uměli „z ničeho udělat něco“. Pokračovat ve čtení „Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí“
Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě
Bednářství je řemeslo, které si člověk často uvědomí až ve chvíli, kdy zmizí. Voda se najednou nemá do čeho nosit, zelí nemá v čem kvasit, pivo nemá v čem zrát a víno nemá v čem čekat na svůj čas. V krajině Moravských Karpat – na Valašsku, Slovácku i v přilehlém Ostravsku – bylo dřevo po staletí nejdostupnější „technologií“ a bednář byl ten, kdo z něj uměl udělat dokonale těsnou nádobu. Nešlo jen o sudy do pivovarů a sklepů. Šlo o celé hospodářství: domácnosti, salaše, trhy, řemesla a dopravu. Pokračovat ve čtení „Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě“
Šindel: tradiční střešní řemeslo Moravských Karpat
Šindel je jednoduchá věc: tenká dřevěná destička, která se překládá přes další a další, až vznikne střecha – lehká, pružná a překvapivě trvanlivá. V Moravských Karpatech nebyl šindel jen „krytina ze dřeva“. Byl to způsob, jak místní lidé přetavili les v ochranu pro dům, stodolu i kostel, a zároveň řemeslo, které se vyvíjelo spolu s nástroji, dopravou i proměnami života na Valašsku, Slovácku a v navazujících oblastech.
Dívat se na šindel znamená dívat se na krajinu i na práci rukou: na to, jak se dřevo štípalo, sušilo, opracovávalo, skladovalo, vozilo a nakonec přibíjelo na latě – často vysoko nad zemí, v počasí, které zkouší každého. Pokračovat ve čtení „Šindel: tradiční střešní řemeslo Moravských Karpat“
Pila jako srdce hor
Dřevo formovalo Moravské Karpaty po staletí – bylo stavebním materiálem, palivem, zdrojem obživy i měnou. Valašsko, Slovácko a přilehlé oblasti Ostravska se nestaly průmyslovými centry navzdory svému lesnatému rázu, ale právě díky němu. Příběh pilařství v tomto regionu je příběhem o tom, jak lidé po generace přetvářeli kmen stromu v prkenný základ civilizace – nejprve silou vlastních rukou, pak silou vody, páry a nakonec elektrické energie. Pokračovat ve čtení „Pila jako srdce hor“
Rozvoj dřevozpracujícího průmyslu na jihovýchodní Moravě
Valašsko, Slovácko a Beskydy. Kraje pokryté hustými bučinami a jedlovými hvozdy, kde les nebyl jen kulisou krajiny, ale životní nutností. Po staletí určoval rytmus práce i podobu osad – a nakonec vyrostl v průmyslovou sílu, která z chudého horského regionu udělala jedno z center středoevropského nábytkářství a dřevařství. Příběh dřeva na jihovýchodní Moravě začíná dávno před parní pilou a sahá až po továrny, které zásobovaly celý svět. Pokračovat ve čtení „Rozvoj dřevozpracujícího průmyslu na jihovýchodní Moravě“
Sklárny na Hukvaldském panství
Hukvaldské panství je od poloviny 13. století majetkově spojeno s olomouckým biskupstvím a po roce 1777 arcibiskupstvím, které patřilo v našich zemích k největším pozemkovým vlastníkům. Na konci 16. století zahrnovalo hukvaldské panství kromě hradu Hukvaldy také 2 města (Ostrava a Příbor), 3 městečka (Brušperk, Frenštát a Místek) a 29 vsí. V polovině 19. století se panství v důsledku zániku vrchnostenské správy přeměnilo na hukvaldský velkostatek. [1]
Sklárna v Krásně na Bečvou (Valašské Meziříčí)
Sklářství patřilo po staletí ke specifickým řemeslům Valašska. Bohatství zdejších lesů vedlo správu alodního velkostatku Valašské Meziříčí k žádosti o povolení zařídit v Krásně nad Bečvou sklářskou huť, kterou podala v březnu 1854. Huť nechal postavit hrabě Eugen Kinský v Krásně nad Bečvou, v místech nazývaných Na Podhoří. O jejím založení se dohodl o rok dříve se Samuelem Reichem, kterému také hned po dokončení výstavby sklářskou huť pronajal. [3]
Pokračovat ve čtení „Sklárna v Krásně na Bečvou (Valašské Meziříčí)“
Sklárna ve Vsetíně
Vsetínská sklárna společnosti S. Reich & Co., Glasfabrik, s přilehlou dělnickou kolonií se nacházela v místní části Vsetína zvané Ohrada. Budova sklářské hutě stála na levém břehu potoka Jasenice, přibližně 200 m od jeho ústí do řeky Bečvy.