Třicátá léta proměnila Zlín z rychle rostoucího továrního městečka v urbanistický a průmyslový experiment středoevropského dosahu. Za jedinou dekádu zde vyrostly nejvyšší administrativní stavba meziválečného Československa, jeden z největších kinosálů v zemi, soustava škol s reformní pedagogikou i obytné čtvrti pro tisíce dělnických rodin. Pro jihovýchodní Moravu šlo o nejintenzivnější období modernizace, jaké region zažil, a jeho dopad přesáhl hranice samotného města.
Pokračovat ve čtení „Zlín 1930–1939: průmyslové město, které určovalo tempo regionu“
Vladimír Karfík: od Le Corbusiera a Wrighta k Baťovu Zlínu
Vladimír Karfík patří k nejvlivnějším československým architektům 20. století. Jeho jméno se nesmazatelně spojilo s funkcionalistickou tváří Zlína, s baťovským způsobem stavění a s linií moderny, která vede z Prahy přes Paříž a Chicago zpátky do jihovýchodní Moravy. Pro tento web stojí za pozornost hned z několika důvodů: navrhl nejznámější výškovou stavbu meziválečného Československa, vychoval generace slovenských architektů a po celý život zůstal pevně spjat s krajem mezi Bílými Karpaty, Chřiby a Moravskoslezskými Beskydy. Pokračovat ve čtení „Vladimír Karfík: od Le Corbusiera a Wrighta k Baťovu Zlínu“
Jan Kotěra: od vídeňské moderny k Baťovu Zlínu
Jan Kotěra patří k těm postavám, bez kterých by česká architektura dvacátého století vypadala jinak. Žák vídeňského Otto Wagnera, učitel celé generace meziválečných architektů a první architektonický rádce Tomáše Bati spojil v jedné osobě vědomí evropské moderny s citem pro střední Evropu. Stopa, kterou zanechal na východní Moravě, je překvapivě hluboká: stojí za prvním regulačním plánem zlínské Letné, za podobou rodinné vily Tomáše Bati i za prostějovským Národním domem, jednou z nejdůležitějších secesních staveb v zemi. Pokračovat ve čtení „Jan Kotěra: od vídeňské moderny k Baťovu Zlínu“
Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města
Mezi lety 1918 a 1930 se Zlín proměnil z menšího moravského města v jedno z nejvýraznějších průmyslových center Československa. Hlavní roli v této proměně sehrála firma Baťa, která rychle rostla, přitahovala tisíce nových obyvatel a zásadně ovlivňovala podobu města. Vznikaly nové tovární budovy, dělnické čtvrti, školy, nemocnice i regulační plány, které ze Zlína udělaly moderní městský experiment. Toto období proto vysvětluje nejen hospodářský vzestup Baťových závodů, ale také dnešní architektonický a památkový význam meziválečného Zlína.
Pokračovat ve čtení „Zlín 1918–1930: zrod moderního průmyslového města“
Hradské cesty na Moravě: první středověké dopravní tepny
Středověká Morava nebyla soustavou izolovaných hradů a vesnic, ale živým organismem propojeným sítí cest, po nichž se pohybovala vrchnost, sůl, sukno, dobytek i vojska. Hradské cesty byly nejstaršími veřejnými trasami, které stát uznával, chránil a zdaňoval. Jejich linie mířily od jednoho správního hradu k druhému, vedly přes brody, sedla a celní stanice a po staletí formovaly podobu krajiny mezi Hanou, Slováckem, Valašskem a Lašskem. Tento text sleduje, jak hradské cesty vznikly, kudy vedly, jak po nich lidé cestovali a co po nich zůstalo dnes. Pokračovat ve čtení „Hradské cesty na Moravě: první středověké dopravní tepny“
Silniční síť na východní Moravě: historický vývoj
Cesty a silnice na východní Moravě nevznikaly jako jednorázový technický plán. Vyrůstaly z brodů, údolí, průsmyků, tržních vazeb, vojenských potřeb a později z požadavků pošty, železnice a automobilové dopravy. Karpatská část dnešního Česka — Valašsko, Slovácko, Lašsko, Ostravsko a Těšínské Slezsko — proto nabízí velmi čitelný příklad toho, jak se z pěších stezek, formanských cest a císařských silnic postupně skládala moderní dopravní síť. Pod dnešními asfaltovými tahy tak často leží starší vrstvy: hliněná cesta, štětovaný podklad, makadam, kamenná kostka i první dehtové a asfaltové úpravy. Pokračovat ve čtení „Silniční síť na východní Moravě: historický vývoj“
Gorolové na Jablunkovsku: horalská kultura Těšínského Slezska
Slovo gorol zní v Jablunkově, Mostech, Hrčavě i Istebné stejně samozřejmě jako jméno místní řeky. Označuje horalské obyvatelstvo Jablunkovska, Těšínského Slezska a navazujících Slezských Beskyd, které si na česko-polsko-slovenském trojmezí udrželo živé nářečí, salašnické tradice a vlastní festivalovou kulturu. Etnograficky jde o horskou složku lidové kultury Těšínského Slezska, soustředěnou hlavně na Jablunkovsko a propojenou s polskými Górale śląscy v oblasti Beskidu Śląskiego. Pokračovat ve čtení „Gorolové na Jablunkovsku: horalská kultura Těšínského Slezska“
Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska
Petr Bezruč patří mezi nejzvláštnější zjevy české literatury. Tichý poštovní úředník z Opavy a Brna proslul především jedinou zásadní básnickou sbírkou – a přesto jeho jméno dodnes nesou hory, chaty, ulice i pomníky napříč karpatskou částí Moravy a Slezska. Slezské písně otevřely českému čtenáři kraj horníků z Ostravska, lidí z Lašska a německy mluvících velkostatkářů z Těšínska v podobě, na kterou se nezapomíná. A právě proto patří Bezruč na Moravské Karpaty: jeho verše se rodily v Beskydech, na Ostravici a v hospodách kolem Frýdku, ne v pražských kavárnách. Pokračovat ve čtení „Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska“
Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu
Leoš Janáček patří k nemnoha českým skladatelům, jejichž dílo dnes pravidelně zní v New Yorku, Londýně i Tokiu, a přesto zůstává neoddělitelně spjato s konkrétním koutem východní Moravy. Narodil se v Hukvaldech pod Beskydami, žil v Brně a celý život se vracel k řeči, písním a krajině moravských Karpat. Jeho příběh je příběhem vesnického učitelského syna, který přetavil nářečí Lašska a melodiku slováckých písní v moderní hudební jazyk dvacátého století. Právě proto je Janáček tématem pro Moravské Karpaty: jeho hudba je beze zbytku regionální i světová zároveň. Pokračovat ve čtení „Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu“
Lašsko: etnografický region na pomezí Moravy a Slezska
Lašsko leží na pomezí severovýchodní Moravy a českého Slezska, v krajině, kde se beskydské hřebeny lámou do podbeskydských pahorků a kde se po dlouhá staletí potkávaly tři jazykové vlivy – moravský, slezský a polský. Pro Moravské Karpaty je Lašsko důležité hned z několika důvodů: tvoří severní rámec karpatského oblouku v České republice, sousedí s Valašskem na jihu a se slezským Těšínskem na východ, a právě jeho zvláštní nářečí a hudební folklor proslavil světu hudební skladatel Leoš Janáček, jehož rodné Hukvaldy se z lašského hradního ostrohu dívají rovnou do Beskyd. Region nemá ostré správní hranice ani jednotnou identitu jako Slovácko nebo Valašsko – existuje v rovině jazykové, hudební a etnografické a právě ta neostrost ho dělá zajímavým. Pokračovat ve čtení „Lašsko: etnografický region na pomezí Moravy a Slezska“