Nerosty neogenních sedimentů a kaustobiolitů

Nerosty neogenních sedimentů

Neogenní sedimenty budují převážně jíly, vápnité jíly, méně písky a štěrky pannonu. Vápenaté jíly, lidově nazývané tégly, se vyznačují vysokou plastičností a vazností. Tato vlastnost dovoluje, aby se v nich utvářely velmi pěkné a vyvinuté krystaly, zejména krystaly sádrovce. Vzácněji neogenní jíly obsahují konkrece barytu, které dosahují hmotnosti až několika kilogramů (Brněnsko, Hodonín). V jílech se objevují také závalky zemitého a rozpadavého limonitu.

Pozn.: Pěkné nálezy jsou zaznamenány na Uherskohradišťsku (Boršice u Buchlovic, Ořechov, Polešovice, Uherský Brod, Újezdec, Vážany) a Kyjovsku (Kelčany, Kyjov — trať Polámaný, Šardice, Žeravice, Bučovice, Kobeřice, Krumvíř, Brumovice, Českovice a Mutěnice), v Poštorné, Holešově a Mrlínku u Bystřice pod Hostýnem.

Jílové minerály neogénu bývají někdy doprovázeny cristobalitem a popřípadě tridymitem. Na neogenních půdách v okolí Břeclavi a Hodonína byly nalezeny výkvěty výkvěty epsomitu ve směsi s mirabilitem. Minerál epsomit je ve značném množství rozpuštěn v zaječické a šaratické minerální vodě.

V píscích gbelského souvrství vídeňské pánve se vyskytují průsvitné těžké minerály v podobě granátu, zirkonu, amfibolu a akcesoricky také staurolitu.

V pliocenních vrstvách Hornomoravského úvalu i Vídeňské pánve se místy vyskytují polohy křemenných písčitých štěrků, v nichž se nacházejí nejčastěji valouny z mléčného celistvého křemene. Obsahují dále i různé konkrece limonitu. Z pontských vrstev vídeňské pánve se uvádějí i častější konkrece z Mn hydroxidů a také kalcit vápnitých oválných konkrecí — cicvárů.

Nerosty kaustobiolitů

Jako kaustobiolity označujeme sedimenty s vysokým obsahem organických látek, které mohou být pevné, kapalné nebo plynné povahy. Často nepředstavují primární složku sedimentů, pouze vyplňují trhliny a póry původního sedimentu.

Podle charakteru organických látek se zpravidla rozlišuje:

• řada uhelná (rašelina, uhlí, lignit, antracit)
• řada živičná (kerogen, asfalt, vosk, ropa)

Nerosty lignitových slojí

Lignitové sloje jsou součástí neogenní výplně Vídeňské pánve. V celém území JV od podhůří Chřibů až směrem k Hodonínu a Břeclavi docházelo v období mladších třetihor, zejména v pannonu, k postupnému vysychání moře, které se v této oblasti tehdy vyskytovalo. Postupně také docházelo k vyslazování mělkých mořských okrajových depresí a ke vzniku sladkovodních pannonských jezer a později uhelných slojí. Stupněm prouhelnění je možné uhelné souslojí zařadit do hnědouhelné hemifáze. Petrograficky se převážně uplatňují xylitické hemidetrity obecně označované jako lignit. Poměry pro vytvoření podmínek vzniku lignitu se v období pannonu vytvořily dvakrát, ve spod. pannonu a na počátku svrch. pannonu.

Ve spod. pannonu se močály vytvořily jen v úzkém pruhu při S pobřeží tehdejšího obrovského jezera, lignitová sloj se vytvořila v okolí Kyjova, Kelčan, Šardic, Hovoran a Domanína. Lignitová sloj, která se tady později těžila, byla pojmenována Kyjovskou slojí. Tato sloj je nejmocnější u Kyjova, a to pouhé 3 metry, u Hovoran dokonce pouze okolo 1 metru.

Na začátku svrch. pannonu byla již močály a pralesy pokryta celá oblast Pomoraví, také vegetační doba byla delší a proto se zde v oblasti mezi Mutěnicemi, Hodonínem a Břeclaví vytvořila sloj poměrně mocnější, která byla pojmenována Dubňanskou slojí. Ta se také vyskytuje mezi Bzencem a Rohatcem. Vlivem pohybů v zemské kůře došlo na několika místech k poklesům uhlonosných vrstev, takže někde sloj vystupuje zcela u povrchu, kdežto na jiných místech až ve velkých hloubkách i přes 1000 m. Nejvíce takových poklesových poruch se vyskytuje mezi Bzencem a Rohatcem.

Z lignitových slojí jsou nejznámější obě modifikace kyzu železného, krychlový pyrit a kosočtverečný markazit. Tyto na styku s vnějším prostředím podléhají rychlému zvětrávání a dávají vznik druhotným nerostům. Jsou to hlavně melanterit. Dalšími produkty přeměny jsou zemitý a práškovitý limonit a sádrovec. Uvedené nerosty pocházejí z dolu Barbora II v Žeravicích. Zde Sekanina v roce 1948 popsal čermíkit (tschermigit) a mascagnin. Objevil také nový minerál v mineralogickém systému – koktait, který nazval po prof. VŠB v Ostravě, dr. J. Koktovi. Autor zde dále nalezl drúzy krystalu křišťálu.

Při požáru lignitové haldy se vytvořil mascagnin ve formě šedobílých, našedlých a nažloutlých povlaků, kůr a kulovitých agregátů. Síra vznikla recentně rozkladem markazitu při požáru haldy, tvořila skupiny drobných jehličkovitých krystalků a tabulek, také shluky, nálety a kapky. Dle Sekaniny se zde vyskytovaly všechny tři přirozené modifikace síry, tj. alfa, beta a gama — rosickýit. Minerál rosickýit byl rovněž nalezen na vyhořelé haldě u Bzence. Z vyhořelých hald lignitových dolů u Bzence je znám také salmiak.

V době těžby se v nadloží lignitu v kongeriových vrstvách nacházel epsomit ve formě větších vláskovitých a jehličkovitých hnízd s délkou jehlic do 3 cm. Halotrichit tvořil máslovité partie. Minerál hexahydrit vytvářel v nadloží lignitu vláskovité a jehlicovité shluky s délkou jehlic do 2 cm. Kelčany byly pro hexahydrit jeho třetím nalezištěm na světě a vůbec prvním na Moravě, druhým nalezištěm hexahydritu na Moravě byla hořící halda lignitového dolu Elektra u Bzence. Dalším nerostem, který se nalezl v Kelčanech, byl keramohalit (alunogen), jenž se vyskytoval společně s epsomitem. Z lignitové slojky u Čejče pochází nález fosilní pryskyřice — resinitu.

Samovznícením lignitových slojí a vypálením jílů došlo v Medlovicích u Osvětiman ke vzniku porcelánového jaspisu — porcelanitu.

Pozn.: Jaspisové porcelanity v PP Medlovický lom mají výraznou cihlově červenou barvu. Nejcennější část lokality tvoří lomová stěna 50 m dlouhá a cca 5 m vysoká, která reprezentuje průřez zbytkem jedinečného výskytu porcelanitů v úplném profilu, včetně zón kontaktu s nadložím i podložím. Při otevření širší a rozsáhlejší dutiny objevil J. Novák čiré krápníkovité a kulovité agregáty skelného opálu – hyalitu.

Ropa

Ropa je kapalná směs uhlovodíků o hustotě obvykle v rozmezí 0,75–0,95 g.cm^-3, různých barevných odstínů (lehké ropy jsou světlé, těžké ropy tmavé). Na složení ropy se podílejí uhlovodíky:

• nasycené nebo parafinické o složení C_nH_2n+2 (n = 5 až 15; je-li n < 5, jsou uhlovodíky plynné, při n > 15 polotuhé);
• cyklické neboli naftenové o složení C_nH_2n
• řidčeji i aromatické o složení C_nH_2n-6.

Ropa obsahuje složky i s obsahem kyslíku, dusíku a síry a bývá provázena zemním plynem, slanou vodou a někdy i pevnými uhlovodíky. Ropa vzniká především anaerobním rozkladem planktonních organismů (rostlinných, živočišných), většinou v mořském prostředí (někdy snad i v estuáriích nebo deltách). Meziproduktem je sapropel, jehož přeměnou se tvoří ropa, a to ještě v matečných sedimentárních horninách. Z nich však ropa obvykle migruje, především vzhůru, přičemž nastává oddělení vody a lehčí ropa se v propustných horninách hromadí nad vodou. Snadno těkavé uhlovodíky se též oddělují v podobě zemního plynu a tvoří nejvyšší polohu ropného ložiska.

Po dosažení zemského povrchu se těkavé (tekuté) složky ropy odpaří a zbudou pevné vosky a asfalt. Má-li vzniknout ropné ložisko, musí nějaká překážka zabránit úniku ropy; touto překážkou mohou být nepropustné vrstvy, zlomy, diapiry apod. Ropa se hromadí v tzv. ropných pastích, tj. dobře propustných horninách oddělených od okolí tektonicky, např. zlomy, diapiry (tzv. strukturní pasti) nebo litologicky či stratigraficky, jako změnou facie, výskytem nepropustného nadloží či diskordancí (tzv. litologické a stratigrafické pasti). Zvláště často se ropná ložiska vyskytují v antiklinálních strukturách.

Pozn.: Tlak plynu a též i vody umožňují získat ropu bez jejího pumpování. Ložiska přírodního neboli zemního plynu nejsou však vždy provázena ropou.

Zemní plyn

Zemní plyn je tvořen směsí plynných a těkavých n-alkanů s dalšími plyny (vodíkem, dusíkem, sirovodíkem a inertními plyny). Ve směsi z více než 75 % převažuje metan. V surové těžbě bývá určitá příměs ropy, vody a písku. V ČR jsou rozlišovány 3 základní druhy zemního plynu:

• suchý plyn (s obsahem CH₄ 98–99 %),
• vlhký plyn (85–95 % CH₄ a příměs uhlovodíků),
• plyn se zvýšeným podílem inertních složek (50–65 % CH₄, přes 10 % N₂ a přes 20 % CO₂).

Ložiska zemního plynu, geneticky svázaná se vznikem ropy, převažují v J moravské části vídeňské pánve. V S části jsou spíše ložiska ropy. Těžený plyn obsahuje CH₄ od 87,2 do 98,8 % objemových, má výhřevnost 35,6 až 37,7 MJ/m³ (suchý plyn při 0°C), měrnou hmotnost 0,72 až 0,85 kg/m³ (při 0°C) a obsah H₂S pod 1 mg/m³. Za perspektivní oblast je považována karpatská předhlubeň. Tato ložiska plynu mají velmi variabilní složení. Na ložisku Dolní Dunajovice tvoří metan 98 %, naproti tomu na ložisku Kostelany–západ je to jen 70 % metanu s průmyslově využitelnými koncentracemi helia a argonu.