Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny
Stůl v jizbě, truhla u stěny, lavice pod oknem, skříň na šaty – věci, které v chalupě dlouho působily samozřejmě. Jenže na Valašsku, Slovácku i na Ostravsku nebyly samozřejmé nikdy: někdo musel dřevo vybrat, vysušit, rozměřit, spojit, uhladit, někdy i ozdobit. Stolařství (a příbuzné truhlářství) tu vyrostlo z lesa a z potřeby bydlet, ale postupně se stalo i oborem, který formoval podobu měst, kostelů, hospodářství i průmyslu.
Pokračovat ve čtení „Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny“