Pochází z malého městečka u Vyškova, ale svůj život prožil mezi knihami brněnského alumnátu a vesnicemi východní Moravy. František Sušil byl římskokatolický kněz, profesor biblistiky a básník — a přesto se do dějin zapsal především jako muž, který během několika desetiletí 19. století systematicky zaznamenal několik tisíc moravských lidových písní. Bez něj by velká část toho, co dnes zní z dechových kapel, cimbálovek i koncertních pódií, patrně nezněla vůbec. Pro region moravských Karpat — Slovácko, Valašsko, Lašsko, Těšínsko — je Sušilovo dílo pramenem, k němuž se folkloristé i muzikologové vracejí dodnes. Pokračovat ve čtení „František Sušil: kněz a folklorista, který zachránil moravskou lidovou píseň“
Slovácko: etnografický region jihovýchodní Moravy
Na nejjižnějším a nejvýchodnějším okraji Moravy leží Slovácko — region, který si dodnes uchovává jednu z nejbohatších lidových tradic ve střední Evropě. Leží mezi Chřiby, Bílými Karpaty a státní hranicí se Slovenskem a Rakouskem, na rovinách kolem řeky Moravy a v prvních hřebenech Karpat. Pro Moravské Karpaty má klíčový význam: právě zde se karpatský horský svět potkává s úrodným úvalem, vinohrady a starou cestou ze severu na jih, po níž se po staletí pohybovaly armády, kupci i pastevci. Pokračovat ve čtení „Slovácko: etnografický region jihovýchodní Moravy“
Památné stromy v moravských Karpatech: živá paměť krajiny
Mezi Bílými Karpaty a Beskydami stojí stromy, které pamatují víc než kterákoliv kronika. Některé rostly, když Albrecht z Valdštejna držel Lukov, jiné přišly o kmen, ale ne o jméno. Tato reportáž ukazuje, jak se z obyčejných lip, dubů, tisů a oskeruší stal v karpatské části Moravy zákonem chráněný institut a proč na něj dnes čekají úplně jiné výzvy než před sto lety. Pokračovat ve čtení „Památné stromy v moravských Karpatech: živá paměť krajiny“
Tomáš Garrigue Masaryk: Od slováckých kořenů k srdci Valašska
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil na jižní Moravě a zemřel jako uznávaný zakladatel Československa – ale mezi těmito dvěma body leží životní příběh, který je pevně svázán i s východní Moravou. Valašsko a Slovácko mu nebyly cizí krajinou: zastupoval je v parlamentu, procházel jeho vesnicemi, přijímal od místních čestné občanství. Pro čtenáře Moravských Karpat je Masaryk nejen národním symbolem, ale i člověkem, jehož politická dráha vyrůstala z porozumění moravskému venkovu. Pokračovat ve čtení „Tomáš Garrigue Masaryk: Od slováckých kořenů k srdci Valašska“
Košíkářství na jihovýchodní Moravě: historie proutí, techniky a regionální tradice
Košíkářství patří k těm řemeslům, která člověk v krajině dlouho skoro nevidí, protože splývají s každodenností. Koš na brambory, nůše na záda, ošatka na chleba nebo opletený demižon nevypadaly jako slavné vynálezy, ale bez nich se dům, dvůr, pole ani trh po staletí neobešly. Na jihovýchodní Moravě se tento svět proutí zabydlel přirozeně: kraj měl vodní toky, vrby, drobná hospodářství i lidi zvyklé dělat věci vlastníma rukama. A právě proto stojí košíkářství za pozornost i dnes — ne jako milá folklorní vzpomínka, ale jako přesný doklad toho, jak se v moravských Karpatech potkávala příroda, práce a místní vynalézavost. Pokračovat ve čtení „Košíkářství na jihovýchodní Moravě: historie proutí, techniky a regionální tradice“
Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje
Dřevo bylo na jihovýchodní Moravě odjakživa víc než jen surovinou. Stávalo se jazykem, kterým kraj vypovídal o víře, každodenním životě, přírodě i lidském důvtipu. Řezbářství zde nevzniklo jako volnočasová zábava ani jako zboží určené pro trhy. Rodilo se přirozeně v krajině rozsáhlých lesů, které pokrývaly svahy Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny, Hostýnsko-vsetínské hornatiny i Moravskoslezských Beskyd. Kde bylo dřeva dostatek a kde zima zdržovala práci venku, tam lidé sahali po noži a dlátu. Pokračovat ve čtení „Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje“
Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí
Drobné věci umí vyprávět velké příběhy. Ne proto, že by byly vzácnější než stůl nebo krov, ale protože se jich člověk dotýká každý den: vezme do ruky nůž, strčí do kapsy dýmku, nabere polévku lžící, opře se o hůl nebo nese vodu ve vědru. V moravských Karpatech – na Valašsku, Slovácku, Lašsku, Ostravsku i v Těšínském Slezsku – se takové drobnosti rodily z lesů, z domácí potřeby a z šikovnosti lidí, kteří uměli „z ničeho udělat něco“. Pokračovat ve čtení „Dřevo v každodennosti: fajfky, křiváky, nádoby a domácí nářadí“
Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny
Stůl v jizbě, truhla u stěny, lavice pod oknem, skříň na šaty – věci, které v chalupě dlouho působily samozřejmě. Jenže na Valašsku, Slovácku i na Ostravsku nebyly samozřejmé nikdy: někdo musel dřevo vybrat, vysušit, rozměřit, spojit, uhladit, někdy i ozdobit. Stolařství (a příbuzné truhlářství) tu vyrostlo z lesa a z potřeby bydlet, ale postupně se stalo i oborem, který formoval podobu měst, kostelů, hospodářství i průmyslu.
Pokračovat ve čtení „Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny“
Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě
Bednářství je řemeslo, které si člověk často uvědomí až ve chvíli, kdy zmizí. Voda se najednou nemá do čeho nosit, zelí nemá v čem kvasit, pivo nemá v čem zrát a víno nemá v čem čekat na svůj čas. V krajině Moravských Karpat – na Valašsku, Slovácku i v přilehlém Ostravsku – bylo dřevo po staletí nejdostupnější „technologií“ a bednář byl ten, kdo z něj uměl udělat dokonale těsnou nádobu. Nešlo jen o sudy do pivovarů a sklepů. Šlo o celé hospodářství: domácnosti, salaše, trhy, řemesla a dopravu. Pokračovat ve čtení „Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě“
František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy
František Bartoš (1837–1906) patří k těm osobnostem, které se na mapě Moravy nedají „připíchnout“ jen jedním špendlíkem. Rodák z Mladcové u Zlína spojil učitelské povolání s jazykovědou a národopisem a zanechal po sobě práce, bez nichž bychom dnes o nářečích a lidové kultuře Východní Moravy věděli podstatně méně. Jeho sběry písní, popisy zvyků i dialektologická práce vznikaly v době, kdy se rychle měnil venkovský svět – a Bartoš byl u toho s tužkou, notýskem a vytrvalostí člověka, který věděl, že „tohle“ je potřeba zachytit dřív, než to zmizí.
Pokračovat ve čtení „František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy“