Salaška (Salašský potok)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-13-01-080
plocha povodí [km2] 49,6
délka toku [km] 17,8
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,18

Charakter toku

Salaška pramení na jih.-vých. úbočí Vlčáku (569 m) ve Chřibech v nadmořské výšce 500 m. Od pramene teče jih.-vých. směrem k obci Salaš, po své cestě přibírá levostranný přítok, který pramenní v jižním úbočí  Brda (587 m) a pravostranný přítok ze Studeného žlebu. V obci Salaš se z levé strany připojuje Bunčovský potok, který pramení pod Bunčovským sedlem v nadmořské výšce 465 m. Pod Salaší protéká Salaška malebným údolím směrem k Velehradu, obtéká z J cisterciácký velehradský klášter a u Modré přibírá levostranný přítok Modranský potok, pramenící v dlouhém údolí pod hřbetem Králova stolu. Pokračovat ve čtení „Salaška (Salašský potok)“

Březnice (řeka)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-13-01-065
plocha povodí [km2] 124,2
délka toku [km] 24,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,38

Charakter toku

Březnice pramení v Kudlovské vrchovině v širší pramenné oblasti mezi Kudlovem a Pindulou v nadmořské výšce 405 m. Od pramene teče záp. směrem do obce Březnice, kde se připojuje několik pravostranných přítoků od Tlusté hory (458 m). Říčka se otáčí k JZ, protéká přes Bohuslavice a Šarovy, kde se připojuje zprava Lhotský potok k Březolupům, před kterými přitéká zprava Hlubocký potok. Pokračovat ve čtení „Březnice (řeka)“

Dřevnice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-13-01-001
plocha povodí [km2] 434,6
délka toku [km] 42,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 3,15

Charakter toku

Dřevnice pramení v Hostýnských vrších poblíž lokality na Loučkách na již. svahu Trojáku (618 m) v nadmořské výšce 505 m. Od pramene teče jih.-záp. směrem do údolí Košařisk, části obce Držková. Tady se její tok obrací k Z, zleva i zprava přibírá další drobné přítoky a v lokalitě Hutě přitéká větší pravostranný přítok potok Červenka, který pramení pod Třemi Kameny (748 m). V samotné Držkové se do Dřevnice zleva vlévá Držkovský potok. Říčka dále protéká již. směrem úzkou soutěskou mezi Lukovskou vrchovinouLiptálskými hřbety ke Kašavě, kde se zleva vlévá Černý potok a zprava potok Kameňák, pramenící pod Oklukem (605 m). Pokračovat ve čtení „Dřevnice“

Mojena

Mojena u Otrokovic vtéká do slepého ramena řeky Moravy. Na spodním tok jsou výrazné poškození bobrem evropským (Castor castor).

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-146
plocha povodí [km2] 66,6
délka toku [km] 25,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,23

Charakter toku

Mojena pramení v Hostýnských vrších na jih.-záp svahu Javorčí (630 m) v nadmořské výšce 490 m. Od pramene teče jih.-záp. směrem do obce Přílepy u Holešova, kde vtéká do Holešovské plošiny. Tok říčky dále pokračuje záp. směrem přes Martinice, kde se zprava připojuje Přílepský potok, k Zahnašovicím, Ludslavicím a Chrášťanům. U Ludslavic se zleva vlévá potok Ludslávka.

U Chrášťan říčka vstupuje do Hornomoravského úvalu, obrací svůj tok k JZ a dále pokračuje kolem Záhlinic, kde přitéká zleva Kurovský potok, směrem k Tlumačovu a Otrokovicím. Zde se vlévá v nadmořské výšce 192 m jako levostranný přítok do řeky Moravy.

Mojena odvodňuje záp. část Hostýnských vrchů a Holešovskou plošinu. Od Přílep až po soutok je zregulovaná a na spodním toku má rovněž značně přeložené koryto.

Mojena u Otrokovic vtéká do slepého ramena řeky Moravy. Na spodním tok jsou výrazné poškození bobrem evropským (Castor castor).
Mojena u Otrokovic vtéká do slepého ramena řeky Moravy. Na spodním tok jsou výrazné poškození bobrem evropským (Castor castor).

Vodohospodářské objekty

Na říčce Mojeně není příliš velké množství vodohospodářských objektů. V Přílepech je zřízena malá vodní nádrž za účelem rekreace a koupání. Na spodním toku mezi Záhlinicemi a Tlumačovem říčka napomáhá k sycení soustavy Záhlinických rybníků. Při soutoku Mojeny s Moravou v lokalitě Tlumačovský les u Otrokovic je vybudován suchý poldr se zpětným vzdutím.

Rusava

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-122
plocha povodí [km2] 147,5
délka toku [km] 29,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,80

Charakter toku

Rusava pramení v Hostýnských vrších na již. svahu Bukoviny (658 m) v nadmořské výšce 605 m. Od pramene teče jih.-záp. směrem do obce Rusava, kde se stéká s levostranným přítokem Ráztokou. Tok říčky se zde obrací k SZ a dále protéká úzkou soutěskou v čele Hostýnských vrchů směrem k Brusnému. Zde tok vstupuje do Jankovické brázdy a obrací se opět k JZ. V Jankovicích se připojuje levostranný přítok Zhrta pramenící na vých. úbočí Lysiny (598 m).

Před Holešovem, kde říčka vstupuje do Holešovské plošiny, se připojuje levostranný přítok Žopka pramenící na jih.-záp. úbočí Lysiny (598 m). Řeka se obrací téměř k Z a protéká Holešovskou plošinou směrem k Hulínu. U Pravčic se připojuje zprava Rymický potokRoštěnka. V těchto místech je Holešovská plošina protkána množstvím náhonů a umělých vodních příkopů. Za Hulínem se obrací uměle vedené koryto Rusavy směrem k J. Říčka protéká kolem Záhlinických rybníků. Ještě před tím, než ústí do řeky Moravy, se z pravé strany připojuje Stonač. Rusava ústí jako levostranný přítok do řeky Moravy u Záhlinic v nadmořské výšce 184 m.

Rusava odvodňuje sev.-záp. část Hostýnských vrchů a Holešovskou plošinu. Řeka je zařazena mezi vodohospodářsky významné toky. Po Pravčice je vymezena jako pstruhová voda, níže jako mimopstruhová.

Vodohospodářské objekty

Na říčce Rusavě je malé množství vodohospodářských objektů. V Rusavě je na přítoku Ráztoce zřízena stejnojmenná malá vodní nádrž za účelem rekreace a koupání. Menší rybochovné rybníčky jsou zřízeny v Rusavě, Brusném v Dobroticích a v Holešově. Na Mlýnském náhoně v Holešově je vybudován unikátní systém vodních kanálů, který symbolizuje Neptunův trojzubec. Délka sítě vodních kanálů v Holšovském parku dosahuje 980 m a plocha 16500 m2.

Návrh vodního systému se připisuje Frant. Ant. Rottalovi, který je nechal vybudovat v 17. století podle francouzského slohu André Le Nôtrem. V době své největší slávy byly v parku mimo síť kanálů ve tvaru žezla bájného vládce moří Neptuna také vodopády, bazény s kamennými figurami, mnoho sousoší od předních mistrů, kamenné vázy podél hlavních osních cest, nespočet zahradních altánů a altánků a patřila prý k nejkrásnějším na Moravě.
Vodní kanál v Holešovské zahradě.
Vodní kanál v Holešovské zahradě.

Další menší rybníčky jsou zřízeny v Kolonce na konci Holešova. Mezi největší vodohospodářské objekty v povodí Rusavy proto patří Záhlinické rybníky.

Záhlinické rybníky

Záhlinické rybníky tvoří soustava umělých vodních ploch o výměře 220 ha, ležící mezi říčkami Rusavou a Mojenou u Záhlinic. Rybniční soustavu dohromady tvoří Pláňavský, Doubravický a Nový rybník (známý také jako Svárovský). Všechny velké rybníky jsou protkány a rozčleněny na více vodních ploch rozsáhlou sítí hrází. Na jejích březích ve větru šumí velké plochy rákosí, hráze jsou osázeny alejemi stromů, ve vodě se šplouchají tisíce ryb a na vodních hladinách můžeme spatřit nebývalé množství vodních ptáků.

Stálými obyvateli Záhlinických rybníků je více jak 100 druhů zástupců z ptačí říše. Při velkých migračních tazích ptactvo využívá rybníky jako hnízdiště ke krátkodobé zastávce a odpočinku. V tuto dobu počet druhů ptačí populace vzroste až na číslo 270! Ze stálých obyvatel rybníků můžeme spatřit kormorána velkého, volavku popelavou a bílou nebo lžičáka pestrého.

Rybníky, původně vybudované ve 14. století, posléze rozšířil v letech 1547-1573 Jan Skála z Doubravky, který se později stal olomouckým biskupem a nechal si upravit své jméno na lépe znějící Jan Dubravius. Po něm nese název bývalá samota Doubravice, která leží uprostřed rybníků. V daleko pozdější době zde byla vybudována drůbežárna, dnes slouží rybářskému svazu a je tu i malá daňčí obora.

Záhlinické rybníky jsou prohlášeny za přírodní park.

Související obrázky:

Kotojedka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-105
plocha povodí [km2] 131,9
délka toku [km] 23,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,50

Charakter toku

Kotojedka pramení ve Chřibech na sev. svahu Vlčáku (569 m) v nadmořské výšce 460 m. Téměř okamžitě opouští Chřiby a vtéká do Zdounecké brázdy, jejímž údolím protéká sev.-vých směrem ke Kroměříži.  Horní část toku po Zdounky má asymetricky vyvinuté dno údolí. Proto zde nenajdeme téměř žádné levostranné přítoky, zatímco pravá část povodí je hojně zásobena pravostrannými přítoky, pramenícími na sev.-záp. svazích Chřibů. Postupně po toku to jsou Cetechovický potok, Roštínský potokDivocký potok.

Pod Rozárovem se nachází asymetricky vyvinuté dno údolí Zdounecké brázdy s říčkou Kotojedkou.
Pod Rozárovem se nachází asymetricky vyvinuté dno údolí Zdounecké brázdy s říčkou Kotojedkou.

Ve Zdounkách se do Kotojedky vlévá zprava Olšinka pramenící na vých. úbočí Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině. Pod Zdounkami se zleva vlévá Nětčický potok, u Olšiny zprava Cvrčovický potok. V Selešovicích Kotojedka vstupuje do více rozevřeného údolí Jarohněvické brázdy a zprava se připojuje Trňák, pramenící na sev. úbočí Vražce (387 m) u Kostelan. V Jarohněvicích se zleva připojuje Ratajský potok. U Kotojed již říčka vstupuje do široké roviny Hornomoravského úvalu, v Kotojedech je na pravou stranu odveden umělý náhon Dolní Kotojedka. Kotojedka ústí jako pravostranný přítok do řeky Moravy u Trávnických zahrad u Kroměříže v nadmořské výšce 185 m.

Kotojedka odvodňuje sev.-záp. svahy Chřibů a vých. část Litenčické pahorkatiny.

Vodohospodářské objekty

V současné době nejsou v povodí Kotojedky žádné významnější vodohospodářské objekty. Ve Zborovicích na Troubeckém potoce je založeno několik rybníčků známých jako Podlavčí, které v minulosti sloužily jako zdroj vody pro tamní cukrovar.

U Těšánek jsou nově založeny rybník František (2 ha) a rybník Jan (1 ha) slouží k účelu sportovního rybolovu. K podobnému účelu slouží malá vodní nádrž u Lubné na potoku Trňáku.

Významné přítoky Kotojedky

Olšinka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-110
plocha povodí [km2]  34,4
délka toku [km]  9,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,13

Charakter toku

Olšinka pramení na vých. úbočí Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině v nadmořské výšce 425 m. Zpočátku teče vých. směrem přes Hoštice k Honěticím, kde se obrací k SV. U Troubek se opět obrací k V, kde již v širokém údolí Kotojedky přibírá levostranné přítoky Troubecký potokLipinu. U Zdounek se v nadmořské výšce 225 m vlévá jako levostranný přítok do Kotojedky.

Údolí říčky Olšinky u Strabenic je charakteristické převahou orné půdy.
Údolí říčky Olšinky u Strabenic je charakteristické převahou orné půdy.

Olšinka odvodňuje vých. část Litenčické pahorkatiny.

Trňák

Trňák pramení na sev. úbočí Vražce (387 m) u Kostelan v Kostelanské vrchovině. Nejprve protéká Lubnou, kde sbírá několik přítoků v charakteristickém vějířovitém uspořádání. Zleva od Kostelan se připojuje Kostelanský potok. Dále po toku se zleva připojuje Lhotský potok, zprava potok od Vrbky a Těšanský potok. U Zlámanky ústí zleva Zlámanský potok. Trňák ústí do Kotojedky u Selešovic jako pravostranný přítok v nadmořské výšce 195 m.

Trňák odvodňuje sev.-záp. část Halenkovické vrchoviny.

Moštěnka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02-72
plocha povodí [km2] 364
délka toku [km] 44,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,29

Charakter toku

Moštěnka pramení v Hostýnských vrších na sev. svahu Kelčského Javorníku (865 m) v nadmořské výšce 790 m. Záhy opouští Hostýnské vrchy a vtéká do Kelčské pahorkatiny, kde zpočátku teče směrem k SZ. U Žákovic přibírá zprava Býškovický potok pramenící u Všechovic. Směr toku Moštěnky se postupně mění k JZ. U Blazic přibírá zleva Blazický potok pramenící rovněž v masivu Kelčského Javorníku (865 m). U Dřevohostic přibírá zleva Bystřičku, která pramení pod Tesákem v Hostýnských vrších v nadmořské výšce 670 m, U Radkov se zprava vlévá Dolnonětčický potok, který i se svým přítokem potokem Maleníkem pramení v masívu Maleníku nedaleko Paršovic.

Charakter horního toku Mošťenky u Osíčka.
Charakter horního toku Mošťenky u Osíčka.

V Domaželicích se připojuje zprava Šišemka pramenící u Lhoty v masívu Maleníku a vzápětí zleva Kozrálka pramenící pod Bedlinou (455 m) u Bystřice pod Hostýnem. U Horních Moštěnic vtéká Moštěnka do roviny Hornomoravského úvalu a před soutokem s Moravou u Kroměříže zprava přibírá umělý kanál Malou Bečvu.

Moštěnka odvodňuje sev.-vých. část Hostýnských vrchů a prakticky celou záp. část Kelčské pahorkatiny. Patří mezi vodohospodářsky významné toky. Od pramene až po Domaželice patří mezi pstruhové vody, níže je vedena jako mimopstruhová voda.

Vodohospodářské objekty

Malá Bečva

Významným vodohospodářským objektem na řece Moštěnce je umělý kanál Malá Bečva.

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-098
plocha povodí [km2]  69,5
délka toku [km]  18,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,08

Malá Bečva je umělý kanál, který odvádí vodu z řeky Bečvy u Troubek v nadmořské výšce 199 m do řeky Moštěnky, do které se připojuje u Plešovce v nadmořské výšce 190 m.  Náhon byl vybudován za účelem zajištění vody pro chropyňský mlýn, provozování závlah a pro napájení vodních nádrží. V městě Chropyni jsou na levostranném přítoku Svodnici zřízeny rybník Hejtman (dnes jezero po těžbě štěrkopísku) a Zámecký rybník.

Malá Bečva patří mezi vodohospodářsky významné toky, v celém úseku je zařazena jako mimopstruhová voda.

Významné přítoky Moštěnky

Bystřička

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-085
plocha povodí [km2]  43,5
délka toku [km]  17,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,30

Charakter toku

Bystřička pramení na již. úbočí Čerňavy v Hostýnských vrších v nadmořské výšce 680 m. Tok Bystřičky směřuje sev.-záp. směrem ke Chvalčovu a Bystřici pod Hostýnem. Ještě než opustí Hostýnské vrchy, posbírá několik krátkých, ale divočících přítoků z Rusavské hornatiny. V Bystřici pod Hostýnem opouští Hostýnské vrchy a vtéká do Kelčské pahorkatiny. U Dřevohostic se v nadmořské výšce 234 m vlévá jako levostranný přítok do Moštěnky.

Severní podhůří Hostýnských vrchů tvoří zdrojovou oblast Moštěnky. Na fotografii pohled z Hostýna do údolí Bystřičky.
Severní podhůří Hostýnských vrchů tvoří zdrojovou oblast Moštěnky. Na fotografii pohled z Hostýna do údolí Bystřičky.

Bystřička odvodňuje rozsáhlou část Rusavské hornatiny. Od pramene po Bystřici pod Hostýnem je zařazena mezi pstruhové vody, níže jako mimopstruhové vody.

Šišemka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-087
plocha povodí [km2]  26,7
délka toku [km]  11,2
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,13

Charakter toku

Šišemka, nazývaná též Hradčanka, pramení u Lhoty v masivu Maleníku v nadmořské výšce 415 m. Tok Šišemky směřuje jih.-záp. směrem přes Kladníky, Šišmu a Hradčany směrem k Domaželicím, kde se v nadmořské výšce 225 m vlévá jako pravostranný přítok do Moštěnky.

Šišemka odvodňuje záp. část Maleníku a sev.-záp část Kelčské pahorkatiny.

Související obrázky:

Haná (řeka)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-12-02
plocha povodí [km2] 607,8
délka toku [km] 57,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,70

Charakter toku

Řeka Haná vzniká soutokem VelkéMalé Hané v Dědicích u Vyškova. Obě zdrojnice Hané pramení na Drahanské vrchovině a právě u Dědic vtékají do Vyškovské brány. Odtud Haná protéká Vyškovskou bránou směrem k SV do Hornomoravského úvalu. Ve Vyškově přibírá zprava Rostěnický potok s jeho levostranným přítokem Drnovkou. Pod Vyškovem vtéka zleva potok Marchanice.

Mezi Vyškovem a Kojetínem přitékají postupně pravostranné přítoky Pruský potok, Medlovický potok, Švábenický potok, Tištínka, Vlčidolka a Syrovátka, pramenící v Litenčické pahorkatině. Významnější levostranné přítoky jsou Pustiměřský potok a zejména Brodečka, oba pramenící opět na Drahanské vrchovině. Haná vtéká jako pravostranný přítok do řeky Moravy sev. od Hradiska u Kroměříže v nadmořské výšce 192 m.

Zadní Opatovský rybník na Švábském potoce.
Zadní Opatovský rybník

Haná odvodňuje vých. část Drahanské vrchoviny a prakticky celou sev. polovinu Litenčické pahorkatiny. Patří mezi vodohospodářsky významné toky. Od soutoku obou zdrojnic až po ústí do Moravy je mimopstruhovou vodou.

Vodohospodářské objekty

Významným vodohospodářským objektem na řece Hané je vodní nádrž Opatovice. Dále je možné zmínit už jen menší rybníky na přítocích Hané – Kačenec na Roštěnickém potoce, Pruský rybník na Pruském potoce, Ivanovický rybník na Pustiměřském potoce, Velký Morkovský rybník na Morkovském potoce a rybníky u Doloplaz a Měrovic nad Hanou.

Vodní nádrž Opatovice

Na říčce Malé Hané je v hlubokém a lesnatém údolí Drahanské vrchoviny vybudována vodní nádrž Opatovice. Sypaná hráz má výšku až 36 metrů nad terénem, u paty hráze dosahuje hloubka vody kolem 33 metrů, objem zadržené vody je zhruba 10 000 000 m³. Hráz je kamenitá se středním hlinitým těsnicím jádrem, které je do podloží zavázáno betonovým injekčním blokem.

Hlavním účelem nádrže je zajištění vody pro zásobování obyvatelstva pro Vyškov, Bučovice a okolí, proto v jejím okolí byla v roce 1986 vyhlášena pásma hygienické ochrany a vyloučena rekreace. Ze zásobního objemu v nádrži se odebírají přibližně 2 mil. m³ vody ročně pro úpravu na pitnou vodu. Dalším významným účelem je zajišťování minimálního průtoku v toku pod hrází. Od roku 2008 je tento průtok využit při výrobě elektrické energie v malé vodní elektrárně o výkonu 5,5 kW. Vodní nádrž byla dokončena v roce 1972.

Významné přítoky Hané

Velká Haná

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-001
plocha povodí [km2]  50,4
délka toku [km]  21,2
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,21

Charakter toku

Velká Haná pramení již. od obce Drahany na Drahanské vrchovině v nadmořské výšce 630 m. Zpočátku tok směřuje již. směrem po náhorní plošině Drahanské vrchoviny, pod Novými Sady se zařezává do východních svahů, kde vytváří hluboká až kaňonovitá údolí (zde se nazývají žleby). Říčka postupně přibírá další zdrojnice – zleva přítok z Klíčova žlebu, zprava Hanici a přítok z Vápenného žlebu, dále zleva přítok ze Studeného žlebu. Severně od Rychtářova říčka mění mírně směr k JV a také postupně zmenšuje svůj spád. V Dědicích se v nadmořské výšce 260 m stéká s Malou Hanou a jejich soutokem vzniká řeka Haná.

Velká Haná odvodňuje rozsáhlou část Drahanské vrchoviny, je zařazena mezi vodohospodářsky významné toky a je také pstruhovou vodou.

Malá Haná

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-004
plocha povodí [km2]  48,6
délka toku [km]  16,3
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,20

Charakter toku

Malá Haná pramení záp. od obce Kulířov na Drahanské vrchovině v nadmořské výšce 560 m. Zpočátku teče po náhorní plošině Drahanské vrchoviny a u Krásenska se zařezává do východních svahů, kde vytváří hluboká až kaňonovitá údolí (zde se nazývají žleby). Postupně přibírá z obou stran několik krátkých a zařezaných přítoků. Západně od Rychtářova přitéká zleva potok Rakovec. Jižně od Pařezovic je na Malé Hané vybudována vodní nádrž Opatovice. V Dědicích se v nadmořské výšce 260 m stéká s Velkou Hanou a jejich soutokem vzniká řeka Haná.

Malá Haná odvodňuje rozsáhlou část Drahanské vrchoviny, je zařazena mezi vodohospodářsky významné toky a je také pstruhovou vodou.

Rostěnický potok

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-010
plocha povodí [km2]  73,3
délka toku [km]  14,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,17

Charakter toku

Rostěnický potok pramení vých. od obce Kozlany v Bučovické pahorkatině v nadmořské výšce 310 m. Zpočátku teče záp. směrem k Rostěnicím, kde se obrací k S, aby se ve Vyškově mohl spojit v nadmořské výšce 240 m s řekou Hanou. Největšími přítoky jsou Runza přitékající v Kozlanech, Lysovický potok pramenící pod NPR Větrníky, Lulečský potok a zejména Drnovka, která pramení v Ježkovicích na Drahanské vrchovině.

Rostěnický potok odvodňuje sev.-záp. část Bučovické pahorkatiny a vých. část Drahanské vrchoviny.

Rostěnický potok

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-010
plocha povodí [km2]  73,3
délka toku [km]  14,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,17

Charakter toku

Rostěnický potok pramení vých. od obce Kozlany v Bučovické pahorkatině v nadmořské výšce 310 m. Zpočátku teče záp. směrem k Rostěnicím, kde se obrací k S, aby se ve Vyškově mohl spojit v nadmořské výšce 240 m s řekou Hanou. Největšími přítoky jsou Runza přitékající v Kozlanech, Lysovický potok pramenící pod NPR Větrníky, Lulečský potok a zejména Drnovka, která pramení v Ježkovicích na Drahanské vrchovině.

Rostěnický potok odvodňuje sev.-záp. část Bučovické pahorkatiny a vých. část Drahanské vrchoviny.

Tištínka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí  4-12-02-031
plocha povodí [km2]  83,8
délka toku [km]  16,4
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]  0,24

Charakter toku

Tištínka (také Tištínský potok) pramení na sev. úbočí vrcholu Kleštěnce (498 m) v Orlovické vrchovině v nadmořské výšce 415 m. Zpočátku teče sev. směrem k Počenicím, kde se obrací k Z. U Koválovic u Tištína se opět obrací k S a u Dřevnovic se v nadmořské výšce 210 vlévá jako pravostranný přítok do Hané. Největšími přítoky jsou Morkovický potok, pramenící rovněž v masivu Kleštěnce (498 m), který se vlévá do Tištínky u Hošákova mlýna u Uhřic a Švábský potok, pramenící na sev.-vých. svahu Hradiska (518 m), který ústí do Tištínky nedaleko Koválovic u Tištína. Významným pravostranným přítokem Švábského potoka je Skavský potok. Severní část masivu Hradiska odvodňuje Pačlavický potok, který ústí do Tištínky rovněž nedaleko Koválovic u Tištína.

Dolní Pornický rybník na Švábském potoce.
Dolní Pornický rybník

Rostěnický potok odvodňuje sev. část Orlovické vrchoviny.  Na Švábském, ale i Morkovickém potoku je vybudována řada menších rybníků, které jsou pozůstatky větší rybniční soustavy z minulosti. Mezi největší patří Morkovický rybník, DolníHorní Pornický rybníkOpatovské rybníky.

Bečva (spojená)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-001
plocha povodí [km2] 1625,7
délka toku [km] 119,6
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 17,5

Charakter toku

Bečva (spojená) vzniká soutokem VsetínskéRožnovské Bečvy u Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 288 m. Odtud se vydává Středobečevskou nivou sev.-vých. směrem k Hranicím na Moravě. Prvním levostranným přítokem je říčka Loučka, tekoucí z Loučské brázdy. V samotném Valašském Meziříčí ústí pravostranné přítoky Černý potokJasenický potok. O několik málo kilometrů níže přitéká zleva u Choryně říčka Juhyně a zprava potoky Mřenka, Loučský potok, Milotický potokHluzovský potok. Před Teplicemi nad Bečvou, kde řeka Bečva proráží v úzkém údolí masív Maleníku, ještě zprava přitéká Opatovický potok. V průrvě Bečvy u Teplic jsou na zlomy v zemské kůře navázány vývěry termálních vod spolu se vznikem krasových jevů (Zbrašovské aragonitové jeskyně).

Pohled na lázně Teplice nad Bečvou.
Pohled na lázně Teplice nad Bečvou.

Úzkým průlomem Bečva vtéká do Moravské brány, kde zatáčí směrem k V. Zprava přibírá Račí potok, Ludinu  a Veličku. Mezi Hranicemi na Moravě a Lipníkem nad Bečvou zleva vtékají krátké a příkré přítoky z masívu Maleníku a zprava dlouhé potoky pramenící v Nízkém Jeseníku (Uhřínovský potok, Žabník, JezerniceLoučka).

Za Lipníkem nad Bečvou řeka Bečva vtéká do Hornomoravského úvalu. Ze městem se doleva odděluje mlýnský náhon Strhanec, který nazpět ústí ve Přerově. Dále řeka poklidně protéká úvalem směrem k Troubkám, kde se doleva odděluje umělý kanál Malá Bečva. Kousek pod Troubkami vtéká řeka Bečva do řeky Moravy v nadmořské výšce 195 m.

Vodohospodářské objekty

Pod Valašským Meziříčím je z Jasenického potoka odveden Náhon Struha, který je zakončen na přítoku Mřence. Na samotné Mřence a jejích přítocích jsou vybudovány rybníky Velký choryňský rybník a Malý choryňský rybník, Pravá ChoryněLevá Choryně, Velký lesní rybník, Malý Křivoš, Křivoš, Magdalenka I, Magdalenka IIZáviš.

V okolí Hustopečí a Milotic nad Bečvou vznikla těžbou štěrkopísku Hustopečeká jezera, stejně tak jako TofaPískáč pod Hranicemi na Moravě.

Mezi Lipníkem a Osekem nad Bečvou se od Bečvy odděluje mlýnský náhon Strhanec. Umělé koryto náhonu protéká pěknou krajinou kolem cyklstezky z Přerova do Lipníka nad Bečvou, poté odbočuje k Oseku nad Bečvou, přetíná Prosenice a přes Národní přírodní rezervaci Žebračka vtéká do Přerova, kde se jeho koryto rozdvojuje. Jedno z ramen se vlévá u přerovské Sokolovny zpět do Bečvy, druhé pak až u chemického závodu Precheza a.s. u Dluhonic. Mlýnský náhon Strhanec, tehdy však nazývaný Trhanec, nechal zbudovat podnikavý šlechtic a majitel helfštýnského panství – Vilém z Pernštejna roku 1474. V minulosti poháněl několik mlýnů, a to např. v Oseku nad Bečvou, mlýn Podolší, mlýn v Prosenicích a dodnes stojící budovy dvou mlýnů v Přerově (dnes restaurace a sportovní středisko Černá hora a restaurace U Labutě, která má dodnes ve svém průčelí zabudované funkční mlýnské kolo).

Při soutoku Bečvy s Moravou vznikly těžbou štěrkopísku Tovačovská jezera. V současnosti se stále těží na Troubeckém jezeře a jezeře Jih.

Významné přítoky Bečvy

Loučka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-002
plocha povodí [km2] 33,0
délka toku [km] 12,8
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,30

Charakter toku

Loučka pramení na sev. svahu kopce Háje (665 m) u obce Lázy. Zpočátku tok směřuje sev. směrem k obci Loučce, kde vtéká do Loučské brázdy a dále její tok pokračuje k SV až k Valašskému Meziříčí, kde se vlévá jako levostranný přítok v nadmořské výšce 285 m do Bečvy. Loučka odvodňuje sev.-vých. část Hostýnských vrchů a jih.-vých. část Kelčské pahorkatiny.

Juhyně

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-008
plocha povodí [km2] 111,5
délka toku [km] 32,9
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,02

Charakter toku

Juhyně pramení na záp. svahu kopce U tří kamenů (748 m) v centrální části Hostýnských vrchů. Zpočátku její tok směřuje vých. směrem do osady Košovy, kde se otáčí směrem k S, protéká obcí Rajnochovice a u Podhradní Lhoty vtéká do Kelčské pahorkatiny. Odtud protéká už poměrně širokým údolím sev.-záp. směrem ke Všechovicím, kde se její tok opět láme k sev.-vých. Dále pokračuje  údolím mezi Provodovickým hřbetemNěmetickou pahorkatinou až k Choryni, kde se vlévá jako levostranný přítok v nadmořské výšce 270 m do Bečvy. Juhyně odvodňuje střed. a sev. část Hostýnských vrchů a sev.-vých. část Kelčské pahorkatiny.

Klauza na Rosošném potoce v Rajnochovicích.
Klauza na Rosošném potoce v Rajnochovicích.

Juhyně je vodohospodářsky významný tok, na kterém dochází na několika místech k odběru pitné vody (Rouské, Kelč). Náleží mezi pstruhové vody.

Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.
Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.

Ludina

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-034
plocha povodí [km2] 30,4
délka toku [km] 15,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,23

Charakter toku

Ludina pramení záp. od Jindřichova v nadm. výšce 535 m a ústí zprava do Bečvy v Hranicích na Moravě v nadm. výšce 245 m. Ludina odvodňuje již. část Oderských vrchů.

Velička

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-037
plocha povodí [km2] 65,1
délka toku [km] 17,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,50

Charakter toku

Velička pramení u Heřmánek sev. od Boškova v nadmořské výšce 565 m. Od Potštátu, kde se stéká s Kovářovským potokem, protéká úzkým zaříznutým údolím směrem k Hranicím na Moravě, kde v nadmořské výšce 245 m ústí jako pravostranný přítok do Bečvy. Velička odvodňuje již. část Oderských vrchů.

Jezernice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-11-02-051
plocha povodí [km2] 21,3
délka toku [km] 13,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 0,16

Charakter toku

Jezernice pramení vých. od Kozlova v nadmořské výšce 645 m a ústí v Jezernici jako pravostranný přítok do Bečvy v nadmořské výšce 233 m . Jezernice odvodňuje již. část Oderských vrchů.

 

Regulace řeky Bečvy

Začátky regulace řeky Bečvy

Ještě v 19. století, kdy řeky protékaly krajinou téměř volně, měly všechny vodní toky mělké nestabilní koryto. Nepravidelné koryto s četnými zákruty a meandry se snadno zanášelo unášenými štěrky a voda si hledala nové koryto. Změny byly v některých místech tak rychlé a časté, že stará koryta ani nestačila zarůstat vegetací. Břehy, které mezi povodněmi nestačily zarůst kvalitnější vegetací, byly někde plytké a pozvolné, jinde příkré. V prudkých obloucích i při menších průtocích voda břeh stále odplavovala, včetně křovin i stromů, které na břehu rostly. Na druhé straně zůstávaly mohutné a rozsáhlé nánosy s množstvím neúrodných štěrkových a písčitých ploch.

Prudké a nepravidelné povodně stěhovaly koryto toku od jednoho kraje údolí ke druhému. Často po povodni zůstalo koryto Bečvy široké desítky i stovky metrů. Původní obyvatelé však s tím většinou počítali a proto si nestavěli svá obydlí na dně údolí, ale v dostatečné vzdálenosti od toku.

První pokusy o usměrnění vodních toků byly vyvolány obvykle snahou o soustředění toku na nějaké vodní dílo nebo pod most, případně o zabránění posunutí vodního toku směrem ke stavbám na břehu. Jen výjimečně byla snaha o ochranu významnějších pozemků. Všechno byly jen nesouvislé a jednoduché stavby z dostupného místního materiálu. Téměř všude rostly kolem vodních toků vrby a olše, z jejichž větví se po svázání vytvářely záplety, povázky, haťové válečky nebo později i haťoštěrkové válce.

Druhým nejdostupnějším materiálem byl štěrk a písek naplavovaný vlastním tokem. Kombinací těchto materiálu a při doplnění dřevěnými piloty a kulatinou, případně nalámaným kamenem, vznikaly pružné a velmi odolné stavby. Nesouvislost staveb však byla hlavní příčinou malé účinnosti takových úprav. Při změně koryta toku však tyto stavby nebylo nutné odstraňovat. Jejich zbytky byly základem pro nové porosty. K výsadbě porostů kolem vodních toků tak, jak si ji představujeme dnes, však zdaleka nedocházelo.

Poměrně mělká koryta toků bylo možné téměř kdekoliv přebrodit. Na cestách byly většinou nezpevněné brody, kterým nevadilo zanášení nebo stěhování koryta. Pro lidi sloužily lehké, většinou nízké provizorní lávky, které se po každé povodni musely stavět znovu. Významnější cesty již v minulém století měly dřevěné mosty. Železnice budovaná na začátku 20. století se již bez pevných mostů neobešla. Problémy kolem mostů byly obdobné jako kolem jezů, bylo třeba upravit vodní tok tak, aby most i po menších povodních plnil svůj účel.

Řešení velkých povodní

Konec 19. století byl poznamenán řadou velkých a katastrofálních povodní na Bečvách. Osídlení již bylo hustější a škody způsobené povodněmi byly velmi citelné. Nesouvislé a neodborné snahy o místní úpravy koryt řek a potoků nebyly dostatečně účinné. Po řadě jednání bylo pak správními úřady rozhodnuto o soustavné regulaci Bečvy – to je Spojené Bečvy od jejího soutoku s Moravou, včetně Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy. Na regulaci Bečvy plynule navazovaly i regulace a hrazení větších i menších přítoků. Nemalý vliv na rozhodnutí o regulaci Bečvy měl i záměr výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe, který byl koncem 19. století brán velmi vážně.

Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)
Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)

V polovině osmdesátých let 19. století byly zahájeny práce na projektech úprav. Projekt zadalo tehdejší rakouské ministerstvo orby a moravský zemský výbor v Brně. Práce spojené se zaměřením a se zhotovením projektu byly provedeny moravským zemským stavebním úřadem. V roce 1893 byl předložen a schválen projekt celkové úpravy Bečvy (Rožnovské, Vsetínské a Spojené). Po stránce vodoprávní byl původní projekt schvá­len výměrem c. k. okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí ze dne 10. 5. 1893. Celá úprava Bečvy byla jako podnik zemský za příspěvku z prostředků státních zajištěna řadou zemských zákonů, počínaje zákonem č. 55 z. z. ze dne 18. 9. 1891. Pro financování byl vytvořen „Fond pro regulaci Bečvy“ který byl po kolaudaci nahrazen Fondem pro údržbu Bečvy.

Všechny práce na úpravách, včetně stavby stupňů a železobetonových jezů, byly provedeny ve vlastní režii stavebníka, to je země Moravy, respektive země Moravskoslezské.

Původní projekt celkové úpravy Bečvy předpokládal jednoduché soustavné usměrnění řeky a úpravu koryta na neškodné odvádění letních středních vod, které dosahovaly přibližně polovinu odtokového množství vod přívalových. Úpravy toku měly být doplněny řadou drobných retenčních nádrží na Bečvě samotné i na jejich přítocích. Celý podnik úpravy Bečvy byl rozdělen do několika „stavebních tratí“.

Začátek regulace

Regulace obou Bečev byla započata v letech 1893—1895, další úpravy byly provedeny před I. světovou válkou a částečně také po ní. Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Katastrofální povodně na přelomu století však ukázaly, že provedené řešení není pro podmínky Bečvy vhodné. Původně uvažovaná výstavba řady záchytných nádrží pro zachycení přívalových vod a pro snížení velkého posunu štěrků se neuskutečnila. Soustředění průtoku do jednotného koryta způsobilo jeho značné zahloubení a následně velké poškození provedených lehkých vegetačních staveb.

Po dalších povodních na začátku 20. století byl upraven původní projekt a od roku 1904 pokračovaly práce na regulaci Bečvy, která se někdy podle materiálu nazývala „kamenná úprava”. Koryto vytvořené usměrňovacími stavbami se opevňovalo odolnějšími kamennými záhozy, dlažbami na sucho nebo na maltu a v některých místech se použily i kamenné zdi. Tyto úpravy jsou v mnoha úsecích zachovány dodnes.

Válečné události 1914—1918 výrazně omezily práce na regulacích a již provedené stavby se až do roku 1924 jen udržovaly. Soustředěný průtok vody stále zahluboval koryto, často až na skalní podklad. Předpoklad, že skalní podklad již zabrání dalšímu zahlubování koryta se však nesplnil. Měkký skalní podklad se po odplavení štěrkové krycí vrstvy střídavým působením vody, vzduchu a mrazu velmi rychle rozpadal a dno koryta se sice pomaleji, ale stále zahlubovalo.

Poslední etapa prací na regulaci Bečvy, ve dvacátých letech 20. století se zaměřila na výstavbu příčných objektů. Původní jednoduché dřevěné jezy již nestačily v hlubším korytě odolávat soustředěným průtokům vody. Regulace toku potřebovala pevné a stabilní jezy, které bez většího poškození přečkají i katastrofální povodeň. Pro omezení zahlubování koryta toku bylo nutné zmírnit podélný sklon toku pevnými prahy a spádovými stupni. Na Bečvě byla postavena řada železobetonových jezů moderní konstrukce, z nichž některé slouží dodnes.

Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Po kolaudaci provedených staveb na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se práce omezily jen na běžnou údržbu. O definitivní úpravě se mluvilo jako o „kamenné úpravě”, ale na řece jakou je Bečva není nic dostatečně pevné. Bečva byla upravena na „střední velkou vodu” s tím, že objekty měly bezpečně převést i „katastrofální velkou vodu”. S přiměřeným poškozením při povodních se vždy počítalo a nebylo to považované za špatně postavené dílo. Sebemenší zanedbání údržby se však vždy později projevilo větším poškozením koryta při povodních. Také přirozené stárnutí konstrukcí nebylo nikdy zanedbatelné.

Od kolaudace úprav Bečvy se tvar koryta nebo trasa toku téměř nezměnila. Každý pokus o změnu tvaru koryta nebo trasy toku se projevil nepříznivě buď již ve změněném úseku, nebo v navazujícím úseku toku. Při úvahách o celkové změně se však vhodnější řešení než projekt z přelomu století nenašlo.

Při další údržbě po kolaudaci úprav se postupně při opravách začaly původní konstrukce nahrazovat jinými, které odpovídaly současným možnostem a dostupným technologiím. Mimo města se kamenné dlažby nahrazují kamennými záhozy a rovnaninami z lomového kamene, dřevěné konstrukce jezů a stupňů s malou životností se nahrazují konstrukcemi kamennými a betonovými. Velmi vhodné vegetační prvky se vždy prováděly z místních materiálů. To však znamenalo pravidelně a často seřezávat porosty na březích, které byly zdrojem materiálu.

Související obrázky: