Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě
Bednářství je řemeslo, které si člověk často uvědomí až ve chvíli, kdy zmizí. Voda se najednou nemá do čeho nosit, zelí nemá v čem kvasit, pivo nemá v čem zrát a víno nemá v čem čekat na svůj čas. V krajině Moravských Karpat – na Valašsku, Slovácku i v přilehlém Ostravsku – bylo dřevo po staletí nejdostupnější „technologií“ a bednář byl ten, kdo z něj uměl udělat dokonale těsnou nádobu. Nešlo jen o sudy do pivovarů a sklepů. Šlo o celé hospodářství: domácnosti, salaše, trhy, řemesla a dopravu. Pokračovat ve čtení „Bednářství: sudy, bečky a řemeslo, které drželo kraj pohromadě“