Termín: devon

« Back to Glossary Index

Devon je útvarem paleozoika v nadloží siluru a v podloží karbonu. Obecně se devon dělí na tři oddělení – spodní, střední a svrchní. Ve starší literatuře je devon také nazýván Old Red podle červených a hnědých terestrických sedimentů.

Bloky severní části Gondwany se v devonu posunovaly směrem k severu, k severní Evropě a severní Americe. Po kaledonském vrásnění došlo ke kratonizaci a vznikl severoatlantický (old-redský) kontinent (Euramerika). V těchto podmínkách se formovaly pískovce Old Red, jejichž zabarvení způsobovaly oxidy železa (hematit). Ložiska evaporitů a sedimenty Old Red dokládají aridní klima. Na konci devonu se faciální rozdíly stírají a fauna nabývá celosvětově obdobného charakteru. Důvodem byla nejspíše počínající transgrese moře, která vrcholí v givetu a frasnu. Na hranici frasn-famen mizí mělkovodní facie a útesy, rozšiřuje se pelagická fauna jako důsledek ochlazení klimatu.

  • Český masív:
    • Barrandien
    • Rožmitálská oblast
    • Metamorfované ostrovy
    • Železné hory
    • Sasko-durynská oblast
    • Lužická oblast
  • Moravsko-slezská oblast – faciálně se vyčleňuje drahanský vývoj – hlubokovodní sedimentace, pelagická fauna, přechodný vývoj – stínavsko-chabičovské souvrství (eifel), josefovské a lažánecké vápence (givet), vilémovické vápence (frasn), ponikevské souvrství (famen) a vývoj Moravského krasu.
  • Silesikum – vrbenské vrstvy – kvarcity, fylity, metabazity, Fe-rudy typu Lahn-Dill, vápence, vápnité fylity a droby, rejvízské vrstvy s hojnějšími metabazity
  • Drahanská oblast – zastoupeny jsou všechny typy vývoje, v okolí Kladek (drahanský vývoj) patří pragu drakovské kvarcity na bázi s klastiky, zlíchov-eifel – stínavsko-chabičovské vrstvy s vulkanickým komplexem (pyroklastika, tufity), givet – jesenické vápence, famen – ponikevské souvrství s pelity, prachovci, přechodný vývoj je znám u Němčic a v konicko-mladečském devonu (chybí projevy vulkanismu), vývoj Moravského krasu je znám u Boskovic a Šebetova
  • Devon u Stínavy – sedimentace pokračuje od siluru do eifelu, zastoupeny jsou kvarcity, břidlice, droby
  • Hranický devon (kra Maleníku) – biohermy spodního frasnu, flyšové facie
  • Šternbersko-hornobenešovský pruh (drahanský vývoj) – četný vulkanismus s Fe-rudami typu Lahn-Dill středního devonu, čabovské břidlice (eifel-givet), křemičité břidlice (radiolarity) – famen až spodní karbon
  • Moravský kras – po bazálních klastikách, které sedimentují od eifelu do givetu (slepence, pískovce, arkózy – Babí lom u Lelekovic, Červený kopec u Brna), následuje macošské souvrství s josefovskými (stringocefalovými) a lažáneckými (amfiporovými) vápenci givetu, vilémovickými (korálovými) vápenci frasnu a líšeňské souvrství s křtinskými hlíznatými vápenci (frasn-famen) a hádsko-říčskými organodetritickými vápenci s vložkami vápnitých břidlic (famen-spodní karbon).

Dílčí období v rámci Devonu

  • Lochkov
  • Prag
  • Ems
  • Eifel
  • Givet
  • Frasn
  • Famen