Nerosty kvartérních sedimentů

Přestože kvartérní uloženiny pokrývají 90 % povrchu území republiky, jejich mocnost se pohybuje v řádu maximálně několika metrů. Jen výjimečně, v oblastech zasažených ledovcem (výplně hlubokých podledovcových koryt), přesahuje mocnost kvartérních sedimentů sto metrů. Akumulační oblasti kvartérní sedimentace se dělí na areály kontinentálního zalednění a oblasti extraglaciální zóny. Kvartérní sedimenty jsou velmi pestré v závislosti na genezi, převažují však nezpevněné klastické horniny, méně zastoupeny jsou sedimenty chemogenní.

Naše území se v době pleistocénu rozkládalo v tzv. periglaciální zóně mezi severoevropským kontinentálním ledovcem a horským ledovcem, který pokrýval Alpy. Kontinentální ledovec pronikl na naše území pouze dvakrát v období elsterskéhosaalského zalednění a to pouze na nížinné části sev. Moravy.

Glacigenní sedimenty jsou na našem území zastoupeny převážně glacifluviálními sedimenty výplavových předledovcových plošin, v menší míře také glacilakustrinními sedimenty a sedimenty morén horských a výjimečně i kontinentálních ledovců.
Sedimenty extraglaciální oblasti zahrnují říční terasové sedimenty, svahové (deluviální) sedimenty a eolické sedimenty, zejména spraše a sprašové hlíny. Podstatně menší plochy zaujímají chemogennívarvitické jezerní sedimenty, sladkovodní vápence, travertiny a pod.

Přesto, že je holocén z geologického hlediska prakticky bezvýznamný, má jeho rozlišení z mineralogického hlediska své opodstatnění. V holocénu se již projevují výrazné vlivy člověka na krajinu, jejichž výsledkem je zvýšená denudačně–akumulační činnost vodních toků. Jejím projevem je usazení mocných vrstev povodňových hlín v údolních dnech vodních toků. Řeky byly rovněž výrazným transportním činitelem. Pro období holocénu je charakteristický vznik nejmladších a nejrychleji vznikajících hornin — pěnovců.

Nerosty kvartérních sedimentů je možno vymezit na následující mineralogicko–geologických skupiny:

Nerosty pleistocenních pokryvných útvarů

Nerosty glacigenních sedimentů

Glacigenní sedimenty jsou vázány na oblasti, které v pleistocénu pokrývaly buď kontinentální, nebo horské ledovce. Z glacigenních sedimentů byly některé nerosty přemístěny do náplavů řeky Olše. T. Kruťa uvádí valouny namodralého prosvítajícícho chalcedonu, achátu i páskovaného jaspisu z řečiště Olše v Českém Těšíně. Nově byly nalezeny chalcedonyacháty, některé s velmi pěknou kresbou, v okolí Bystřice nad Olší a u Českého Těšína, jakož i v pískovnách v Albrechticích, Loukách nad Olší a Orlové.

V řečišti Olše a jejích přítocích, zejména u Bystřice nad Olší, Vendryně, Třince a Českého Těšína byly nalezeny též valouny jaspisu. Jaspis je zde nejčastěji šedobíly, žlutý, načervenalý a pestrý, výborně leštitelný. Pochází nejen z glacigenních sedimentů, ale i z těšínských vrstev (břidlic). Z miocenních, pleistocenních a holocenních sedimentů v Ostravě jsou známy xylolity.

Nerosty glaciálních, glacifluviálních a glacilakustrinních sedimentů

Nerosty z glaciálních, glacifluviálníchglacilakustrinních sedimentů oderské kvartérní oblasti se zabýval T. Kruťa, který popsal souvky chalcedonu (Vidnava) a achátu (Horní Heřmanice – obláčkový). Vzácně se v těchto sedimentech vyskytl i baltský jantar, a to u Českého Těšína, Frýdku, Hlučína, Horní Lhoty u Klimkovic, Karviné (tmavočervený valoun o velikosti 12,5x8x4,5 cm a hmotnosti 257 g, který je uložen v Přírodovědném muzeu ve Vídni), Ostravy a Petřvaldu (žlutobílý kus s uzavřeným hmyzem a další kus o velikosti pěsti). Nejnovější nález úlomku jantaru (2×0,8×0,2 cm) byl nalezen ve štěrkovně v Dětmarovicích.

Ve štěrkopískovnách založených v glacifluviálníchglacilakustrinních štěrcích lze sbírat též xylolity. Vybělené kusy xylolitu (až 40x12x8 cm) pocházejí z Horních Heřmanic, Ludgeřovic (deskovitý kus 26x11x2,5 cm) a Orlové.

Pozn.: kontinentálním ledovcem přinesené nápadné úlomky hornin, barevně se odlišující od běžných hornin v okolí (např. skandinávská červená žula rapakivi, páskované rohovce) byly občas vybroušeny a používány jako okrasné předměty.
Pazourky z glacigenních sedimentů byly v době kamenné používány k výrobě štípané industrie. Pazourky pocházející z křídových sedimentů Pobaltí jsou dvojího druhu. Pazourky dánu, které převládají, jsou světle šedé, pazourky senonské jsou tmavé až černé. Jejich zastoupení v palelitických štípaných industriích bylo přeceňováno. Nové výzkumy prokázaly, že surovinová paleta palolitických štípaných nástrojů je pestřejší a podíl pazourků není podstatný.

Nerosty eolických sedimentů

Spraš je úlomkovitá usazená hornina navátá větrem. Hlavní složkou je jemný křemitý prach s typickou velikostí částic 0,002–0,05 mm. Křemitý prah obsahuje křemen, živceslídu. Spraše obsahují příměs CaCO3, vytvářejícího sražené hrudky — cicváry oválného i spirálovitě vinutého tvaru (někdy i téměř kulovitého tvaru). Konkrece jsou často duté a drobné uvolněné úlomky uvnitř při zatřesení chřestí, od toho mají název jako “chřestivec” nebo “hrkávka”. Na povrchu dutin cicvárů jsou často velmi jemné drúzky z drobounkých, nízce klencovitých krystalů kalcitu. Typickou světle okrovou barvu mají na svědomí oxidy železa.

Pozn.: polohy spraší s typickou kolmou odlučností se nachází nejčastěji v nižších polohách kolem úvalů řek Moravy, Bečvy a Olšavy. Dobře zachované jsou např. v oblasti Napajedel, kde byly v minulosti v provozu jedna větší a jedna menší cihelna.

J. Krist zpracoval v roce 1985 mineralogický rozbor 14 sprašových vzorků ze 4 lokalit spraší s následujícím zastoupením minerálů: granát 8,59 %, zirkon 1,48 %, apatit 0,29 %, skupina epidotu (mimo alfa + beta zoisit) 10,44 %, zoisit alfa + beta 1,07 %, skupina monoklinických amfibolů (mimo tremolituaktinolitu) 28,65 %, skupina monoklinických pyroxenů 0,006 %, dipsid hedenbergitová řada izomorfní řada 0,02 %, turmalín 0,83 %, rutil 1,03 %, kyanit 0,17 %, sillimanit 0,04 %, titanit 1,73 %, tremolit 0,38 %, staurolit 0,57 %, andalusit 0,03 %, dumortierit 0,02 %, aktinolit 0,24 %, topaz 0,02 %, skupina rudních a ostatních opakních těžkých minerálů 38,14 %. Analýza ukazuje s velkou pravděpodobností, při porovnání údajů o složení granátů v některých horninách Hrubého Jeseníku, na původ granátů i ostatních těžkých minerálů vyvátím spraší z náplavů řeky Moravy, která je sem transportovala z původních hornin krystalinika Hrubého Jeseníku.

Nerosty holocenních pokryvných útvarů

Jílové minerály

Mezi nejvíce rozšířené minerály holocenních pokryvných útvarů patří jílové minerály jako jsou smektit, chlorit, vermikulit, kaolinit, illitmontmorillonit. Jsou rozšířeny jak v povodňových hlínách v nivách řek, tak ve všech typech deluviálních, proluviálních a koluviálních sedimentů. V jejich přítomnosti se objevují dále především křemen, slídové minerály — muskovitbiotit a také kalcit.

Skalní kůry

Ke kvarterním útvarům patří rovněž skalní kůry a povlakové minerály flyšových pískovců. Projevují se jako solné výkvěty sádrovce, sintrové povlaky kalcitu, liesegangovy kruhyželezité kůry, Mn–povlaky, povlaky alofánu a křemenné a opálové skalní kůry.

Pozn.: V boční puklině u vchodu do jeskyně Naděje v Kopcích u Lidečka byla nalezena 1 cm mocná železitá kůra tvořená goethitemkřemenem. Další povlakové železivce byly nalezeny v Pulčínském skalním městě v podobě krabičkovitých limonitů a oválných konkrecí s pískovcovým jádrem. Ve skalní skupině Pět kostelů u Pulčína byly analyzovány směsné, tenké, ale velmi odolné křemengoethitové skalní kůry.

Nerosty deluviofluviálních sedimentů

K deluviofluviálním sedimentům s výskyty drahých kamenů je možno přiřadit i štěrky s valouny tvořenými různými odrůdami křemene od Zubří na Vsetínsku. Jde zřejmě o přetransformovaná eluvia flyšových bazálních slepenců (istebňanské souvrství?). Na lokalitě Zubří jsou popsány acháty, chalcedony, jaspisy, karneoly, buližníky, rohovce, xylolity, ametystymoriony.

Kalcitové, limonitické a pelosideritové konkrece se vyskytují také v polohách svahových hlín (železniční zářez trati u Spytihněvi). Okolo zetlelých rostlinných tkání vznikají recentně v hlinitojílovitých půdách s humusovitou příměsí zemité drobivé agregáty vivianitu. Výskyt tohoto nerostu je prokázán v cihelně v Biskupicích.

Štěrkopísky

Štěrkopísky z nivních a terasových nánosů řeky Moravy pokrývají rozsáhlé plochy. Mají nízký obsah jílových příměsí. Ve valounech i v píscích splavených z celého povodí Moravy se objevuje řada běžných až vzácných, třebaže sekundárních nerostů. Srovnáním s výskyty v okolních částech Moravy lze zhruba odhadnout jejich původ.

Z Hrubého Jeseníku pochází pravděpodobně andaluzit, epidot, staurolit, titanit, turmalín a další nerosty, z Nízkého Jeseníku železitý druh křemenejaspilit, z Chřibů a povodí Bečvy menilitové břidlice, z Moravskoslezských BeskydBílých Karpat glaukonit, révait a konkrece pelosideritu, z povodí Olšavy valouny andezituamfibolem atd. Ze vzácnějších nerostů byly v štěrkovně v Ostrožské Nové Vsi zjištěny anatas, monazit, spinel, xenotim, zirkonzlato. Z písčitých štěrků v náplavech páteřních řek často pocházejí celistvé valouny křemene (mléčného, ale i jinak zabarveného), dále záhnědy, křišťálu, rohovce a jiných křemenných odrůd. Vyskytují se zde rovněž různé geody a konkrece z limonitu, pelosideritu a častá bývají i limonitizovaná fosilní dřeva.

Silicit — "révait", nepravidelné destičky (největší 50x30–mm), Ostrožská Nová Ves.
Silicit — “révait”, nepravidelné destičky (největší 50×30–mm), Ostrožská Nová Ves (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010)
Mineralogická lokalita Ostrožská Nová Ves
Těžba štěrkopísků (pleistocénholocén) o mocnosti 4—13,5 m probíhá z těžebního jezera. Zajímavým nálezem na lokalitě Ostrožská Nová Ves je révait, který se vyskytuje na výsypce hrubé odpadní frakce (nadsýtné). Teprve po opršení je možno révaity očištěné od jílu rozlišit. Valouny révaitů o velikosti 4—8 cm, max. 16x10x6 cm, jsou polozaoblené s náznaky miskovitého lomu, mají hladký povrch a mastný lesk. Původní fádní zbarvení silicitů bylo druhotně, po uložení ve štěrcích, přínosem oxidů železa a manganu změněno na vzhledově atraktivní. Převládají valouny jednobarevné, hojně jsou zastoupeny valouny dvoubarevné, vzácně pak i čtyřbarevné. Nejvíce je zastoupena barva žlutá, dále hnědá, šedá, červená, modrá a zelená. Jednotlivé barvy hýří bohatou škálou odstínů. Pokud jde o strukturu, převládají koncentricky zonální typy, přičemž zóny vytvářejí různé odstíny jedné barvy, nebo jsou i vícebarevné. Ve většině případů linie kresby sledují vnější tvar valounů. Ostatní typy — páskované, šmouhované, pigmentované, dendritické a kombinované — jsou vzácné. Při studiu výbrusů bylo zjištěno, že jde o silicity sedimentárního původy, pocházející snad z hluckého souvrství bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Při revizním výzkumu však nebyly rohovce v hluckém souvrství nalezeny, a navíc, nové nálezy révaitu od Kroměříže a z pískovny v Hulíně jsou z touto představou v rozporu. Zdroj révaitů se nyní zdá být v některé z jednotek krosněnsko–menilitové skupiny flyšového pásma. Révaity představují kvalitní surovinu pro výrobu štípaných artefaktů, které byly zjištěny na paleolitických stanicích Kvasice a Karolín na Kroměřížsku, Přestavlky u Přerova a v okolí Čejče.
Silicit — "révait", stříbrná brož — motýl (rozpětí křídel 100–mm), Ostrožská Nová Ves, šperkařská práce: Jiří Votoček.
Silicit — “révait”, stříbrná brož — motýl (rozpětí křídel 100–mm), Ostrožská Nová Ves, šperkařská práce: Jiří Votoček (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010)

Vedle révaitů lze na lokalitě Ostrožská Nová Ves sbírat i jaspisy. Převládají jaspisy hnědé a béžově hnědé, ojediněle s červenými partiemi. Jejich struktura je brekciovitá, připomínající lepené korkové desky – “korkáče”. Další typ jaspisu je barvy zelenošedé. Jaspisy obou typů bývají protkány chalcedonovými žilkami.

V nepravidelných úlomcích různé velikosti se vyskytuje i zkamenělé dřevo. Největší nalezený kus má rozměry 27x12x8 cm. Jeho barva je převážně hnědá, béžová, šedá a tmovošedá. Červené zbarvení je vzácné. Jednotlivé barvy kopírují původní strukturu dřeva. Většina vzorků je řezu fádní, atraktivní kusy jsou ojedinělé.

Vzácně se vyskytující menility jsou hnědé barvy, jejich povrch je do různé hloubky světle šedý. Z přítomných rohovců různého druhu za povšimnutí stojí béžově hnědé rohovce s neobvykle tvarovaným povrchem (výstupky, bíle lemované), zajímavé jsou jako přírodní výtvarné objekty. Ze štěrků bylo získáno i několik valounů tmavé horniny, petrograficky přiřazené k turmalínovcům.

Lokalita je známá i nálezy kostí, zubů, paroží a klů pleistocenních savců. Za zmínku stojí ojedinělý nález úlomku povrchové části mamutího klu, který byl zachován tak, že ho bylo možno použít jako šperkařskou surovinu. V poslední době byly v odpadním štěrku nalezeny 4 kusy (o velikosti 4—7 cm) silicifikovaných korálů nahnědlé barvy.

Travertiny

Travertiny a tufy studených vod vznikly a vznikají anorganickou cestou nebo za spolupůsobení rostlin. Setkáváme se s nimi např. ve Chřibech, Ždánickém lese i v Bílých Karpatech. Výskyt travertinu z Lovčic u Ždánic popsal J. Pelíšek. Travertin je světle šedožlutavý, silně porézní s bílými vápnitými a zemitými povlaky v dutinách. Obsahuje mnoho otisků různých druhů listů s dobře zachovalou nervaturou a s úlomky větví, větviček a plodů.

Využití travertinů

V České republice se pro kamenické účely využívaly jen pleistocénní travertiny v okolí Přerova. Dříve to bylo u Tučína a Želatovic, naposledy u Kokor. Travertiny z Tučína se využívaly snad od konce 19. století, ve větším rozsahu ale až koncem 30. let minulého století. Nejvýznamnější byl lom u Tučína, kde se lámal tzv. tučínský nebo též hanácký travertin. Ten byl použit v Přerově, Praze (např. na obklad Hybernského nádraží), Bratislavě a Sofii (Národní banka). Atraktivní jsou mugle a destičky vybroušené z vybraných partií této horniny.

Travertin, oválná mugle (50x25x10–mm), Tučín.
Travertin, oválná mugle (50x25x10–mm), Tučín (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010)

Kokorský travertin, podobný tučínskému, je poměrně kompaktní s jen menšími (1—2–cm), ložně protaženými a uspořádanými dutinkami. Vyskytuje se v mnoha barevných odstínech od šedé a bělavé po žlutou až hnědožlutou, někdy s rezavě hnědými proužky. Často obsahuje bělavá aragonitová hnízda na puklinách a v dutinách a také tenké vrstvičky, vyplňující vrstevní spáry a póry. Kolorit a pórovitá textura mu dodávají zajímavý a příjemný vzhled, zvláště na neleštěné ploše. Travertin v Kokorách se těžil ještě koncem 90. let minulého století.

Pozn.: výrobce Travertin Kokory dodával širokou škálu travertinových obkladů, dlažeb a atypických výrobků (sloupků, pomníků, křížů, fontán a květináčů), a sice štípaných, řezaných, broušených či leštěných. Z vybraných partií atraktivního “zlatého” travertinu, který v celé těžené poloze tvoří vrstvy o mocnosti jen 0,1—0,2 m, se vyráběly drobné ozdobné předměty.

Pěnovce a sintry

Pěnovec je odrůda travertinu. Patří mezi sladkovodní nezpevněné vápence. Pěnovec vzniká zejména ve vodních tocích v oblasti pramenišť. Voda při průchodu horninou rozpouští vápenec, zvláště pokud je v ní přítomen oxid uhličitý. Díky značné rychlosti srážení vápence může obsahovat i fosilie soudobých organismů. Jedná se o nejmladší, současnou tvorbu minerálů a hornin, s poměrně rychlým nárůstem sedimentu v řádu milimetrů za rok. Základním vysráženým minerálem je kalcit.

Na povrchu pěnovce můžete často rozeznat lodyžky mechů a jiné části rostlin, které pěnovec pohltil. Mimo stružky bývá pěnovec v různém množství přimíchaný do slatinné zeminy jako jednotlivá zrnka, a není tedy na první pohled patrný.

Sintr je silně porézní bělavá hornina chemogenního původu, která vzniká vysrážením CaCO3 z roztoků obsahujících rozpuštěný vápenec. K jeho tvorbě dochází na stropech, stěnách a podlahách jeskyň při vypařování vody. Ze sintru se vytvářejí výplně krasových jeskyň. Sintrové jeskynní tvary mají mnoho forem — brčka, stalaktity, stalagmity, stalagnáty, sintrové kůry a povlaky, květákové sintry, korálové sintry, jeskynní perly, sintrové záclony, sintrové vodopády a podobně.

Důležitým předpokladem k vytvoření pěnovcůsintru je přítomnost vápníku v matečné hornině. Nejčastěji je tedy můžeme nalézt ve flyšových vrstvách s vápnitou příměsí. Hodně časté jsou zejména v bělokarpatskébystrické jednotce magurské skupiny příkrovů.

Pozn.: Na katastru obce Liptál se dále nacházejí pozůstatky (zasypané vchody do štol, štoly, haldy) po staré těžbě tence vrstevnatých křemitých pískovců, které byly využívány již v minulosti k výrobě brousků. Tradiční podomácká výroba je připomínána od roku 1834, je však pravděpodobné, že její historie je daleko starší. V pískovcích vsetínských vrstev byly v minulosti otevřeny lomy povrchové, později pak i podzemní štoly. V současné době zůstala zachována jediná štola označována především speleology jako Sintrová. Svou délkou (téměř 45 m) patří k nejdelším štolám na Valašsku. Průměrná výška štoly je 4 m. V zadní části štoly je přítok vody po puklině. Voda je silně vápnitá díky rozpouštění okolních vápnitých nadložních jílovců. Vysrážený kalcit vytváří náteky, povlaky, drobné kaskády a keříčkovité útvary. Tyto sintry jsou zbarveny oxidy železa do rezavých a okrových odstínů. Můžeme je označit jako pseudokrasové jevy, jejichž vznik je podmíněn činností člověka.

Xylolyty — zkamenělá dřeva

Výskyty zkamenělý dřev jsou známé v terciérních, kvartérních i recentních štěrcích a píscích povodí Moravy. Kromě již zmíněné lokality Ostrožská Nová Ves se našly např. v Kroměříži, Hulíně, Jarošově, Veselí nad Moravou, Bzenci a Moravské Nové Vsi. T. Kruťa uvádí další naleziště xylolitů — např. v Otrokovicích, Napajedlích , Starém Městě, Rohatci, Ostrožském Předměstí a Strážnici. Xylolity jsou známé i z vátých písků v okolí Hodonína.

Zkřemenělé dřevo (xylolit), vyleštěná plocha (8,5x5–cm), Žabčice.
Zkřemenělé dřevo (xylolit), vyleštěná plocha (8,5×5–cm), Žabčice (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010)

Při regulačních pracích se pod říčními nánosy objevují desítky obrovských dubů. Téměř celé mohutné kmeny těchto stromů jsou pohřbené na rozhraní mladých nivních hlinitých sedimentů a pod nimi ležících fluviálních štěrkopísků.

Pozn. Šperkařské využití xylolitů
Nejen v historii, ale i v současnosti se neobyčejně houževnaté a trvanlivé zčernalé dřevo ze subfosilních dubů z Pomoraví příležitostně využívá jako šperkařský či sochařský materiál vzácného půvabu. Moderní pektorální křížek brněnského biskupa je vyřezán z tohoto materiálu. V kostele v Mikulčicích bylo dřevo ze subfosilního dubu použito ke zhotovení oltáře.

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...