Olše (Olza)

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí	2-03-03-001
plocha povodí [km2]	1118 (479 na území Polska)
délka toku [km]	99
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]	–

Charakter toku

Olše pramení nedaleko polské obce Kamesznica ve Slezských Beskydech v nadmořské výšce 900 m a odtud po 16 km toku Polskem se dostává na území ČR poblíž obce Bukovec. Od vstupu na území ČR teče Olše až k soutoku s Odrou převážně sev.-záp. směrem. V horní části od Jablunkova po Třinec tvoří hranici mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydy, takže pravostranné přítoky přitékají ze Slezských Beskyd a levostranné přítoky přitékají z Moravskoslezských Beskyd.  Od Těšína ke Karviné a od Závady k ústí tvoří česko-polskou hranici.

Olše  při vstupu na území ČR u Bukovce přijímá první pravostranný přítok Bystrý potok, pramenící na již svahu Kyčery (989 m). V samotném Bukovci se připojuje zleva potok Zarembčok. Olše dále pokračuje přes obec Písek k Jablunkovu, kde se zleva připojuje první významný přítok Lomná, pramenící na vých. svazích Čuboňova (1014 m). Zprava se připojuje potok Radvanov,  pramenící pod Velkým Stožkem (978 m).

Podle hesla na Wikipedii se řece v místních dialektech podél toku říkalo Olza, Olsa, Olša. Jméno Olza, dříve Oldza, pochází zřejmě od slova „oliga“ [olьga], což v jazyce starých Slovanů označovalo „řeku bohatou na vodu“ (a s významem „olše“ nesouvisí). Etymologie Jürgena Udolpha vychází z předpokládaného tvaru Aliga, Olьga, Oldza. Tentýž autor rekonstruuje kořenovou podobu *el-g/*ol-g- „zapáchat, hnít“, Olza tedy znamená dle Udolpha „páchnoucí řeka“. Ondřej Šefčík etymologizuje – dnešní Olza (Olьza, germánská Aliza) po uplatnění Vernerova zákona vzniklá z původního, staroevropského Alisa. Jméno Olza snad tedy znamenalo prostě jen „tok“, což je z hlediska pravidel pro určování staroevropských hydronym naprosto regulérní. V německy vydaných mapách se řeka objevuje od roku 1493 jako Olsa (německy se čte Olza). Název Olsza [olša] či Olše vznikl díky jazykovým puristům na konci 19. století. Na 10. shromáždění Kongresu Poláků v České republice v roce 2008 zavázali delegáti radu Kongresu k rozhodným akcím za navrácení jména Olza v Česku.

V Návsí se do Olše připojuje zleva potok Jasení a zprava menší přítoky Kostkov a Rohovec. Olše dále protéká přes Hrádek k Bystřici, kde se zprava připojuje říčka Hluchová, pramenící na sev.-záp. svazích Velkého Stožku (978 m). Hluchová zpočátku teče sev.-záp.  směrem k Nýdku, kde přijímá pravostranný přítok Střelmu, která odvodňuje svahy Velkého Sošova (886 m) a Velké Čantoryje (995 m).

Nedaleko soutoku Olše s Hluchovou se zleva vlévá potok Kopytná, pramenící na vých. svazích svazích Kalužného (994 m). Mezi Bystřicí a Třincem se zprava připojuje potok Vendryňka.  V samotném Třinci se zprava připojuje Tyra, pramenící na sev. svazích svazích Kalužného (994 m) a menší přítoky – Bystrý potok a Neborůvka. 

Řeka Olše má velký význam pro místní polskou menšinu – k řece se vztahuje i její neoficiální hymna Płyniesz Olzo po dolinie (Plyneš Olše po dolině). Poláci též nazývají východní část českého Těšínska Zaolzie (Zaolší – oblast ležící za řekou Olší viděno směrem z Polska), přestože částečně leží i na pravém břehu řeky.

Před Českým Těšínem ústí do Olše zprava další významný přítok – Ropičanka – pramenící na sev. svazích Ropice (1083 m). V samotném Těšíně přijímá Olše dva pravostranné přítoky z Polska –  Puncówka a Bobrówka. U Chotěbuzi se zleva vlévá menší přítok Kyšinec se soustavou menších rybníčků a z Olše se odděluje strouha Loucká Mlýnka, na které je vybudováno několik rybníků – Velký mlýnský rybník a jezero Karvinské moře. 

Olše dále protéká kolem Karviné – Darkova a Fryštátu ke Starému Městu, u kterého ústí poslední významný pravostranný přítok – Stonávka. Ta pramení jih.-vých. od vrcholu Čuplu (873 m) v Moravskoslezských Beskydech. Na Stonávce byla vybudována  v letech 1955 až 1964 údolní nádrž Těrlicko za účelem zásobování dolů a Třineckých železáren provozní vodou.

U Orlové ústí do Olše zleva Karvinský potok, řeka dále obtéká ze sev. strany Dětmarovickou elektrárnu, kde se připojuje pravostranný přítok Petrůvka. Na dolním toku Olše se nachází ptačí oblast Heřmanský stav Odra – Poolší, k evropsky významným lokalitám je řazen úsek nivy Olše v prostoru Věřňovic (výskyt páchníka hnědého a kuňky žlutobřiché). Pod soutokem Olše s Petrůvkou tvoří Olše víceméně česko-polskou hranici až po soutok s Odrou u Starého Bohumína, do níž se vlévá zprava v nadmořské výšce 195 m.

Olše odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd, Slezských Beskyd, Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky a spadá do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jablunkovsko. Pstruhové pásmo se na Olši nachází od Bukovce po ústí Lomné (přibližně délka 8 km), lipaní pásmo pak níže až po Vendryni (12 km). Převažující část délky řeky, zahrnující její spodní úsek (51 km), připadá do parmového pásma.

Regulace Olše

Svým charakterem celkově patří Olše k beskydským tokům s vyšším sklonem dna, se strmými povodňovými vlnami a s méně stabilními směrovými poměry. Tyto vlastnosti jsou příznačné jak pro horní trať (nad soutokem s Lomnou), tak i pro spodní úsek pod Českým Těšínem směrem k ústí. Civilizační vlivy, které se řeky dotýkají, jsou spojeny s celkovým osídlením nivy, s těsným sousedstvím měst, průmyslu, komunikačních tahů a na určité délce i s vlivy poddolování.

Především je nutno se zmínit o městu Třinec jímž – a průmyslovým areálem jeho Třineckých železáren – řeka přímo protéká. Organickou součástí areálu železáren se stala prakticky na délce cca 4,2 km. Je to úsek mezi dvěma jezovými objekty (dolní jez s pohyblivým válcovým hrazením v km 43,7 a horní pevný jez v km 47,9), které byly zřízeny jako odběrné uzly pro zásobení tohoto železárenského komplexu vodou. Olše protékající mezi jezy sevřeným profilem vesměs v opěrných zdech fungovala zde – spolu s řadou odlehčení, výustí a odpadů – až do poloviny 90. let min. století jako jakási přímá součást železáren a součást jejich násobného užívání vody. Voda, odebraná od horního jezu, se po vypuštění ze vzdutí dolního jezu zčásti opět čerpáním vracela zpět do závodu. Situace se racionalizací vodního hospodářství železáren po roce 1995 však výrazně změnila, železárny jsou z Olše dnes zásobovány výhradně od horního jezu a ten spodní jim slouží jen jako havarijní zdroj.

Sevřeným prostorem řeka probíhá rovněž i pod Třincem, kde od Českého Těšína až po karvinskou českou územní enklávu (mezi km 12,8 – 25,8) tvoří státní hranici. Zpočátku protéká (odshora) zástavbou Českého Těšína na levém, a Polského na pravém břehu, úsekem, který patří k jedněm z nejstarších upravených tratí toků v povodí z doby ještě před 1. světovou válkou. Níže pod Těšínem pak protéká v těsném souběhu s Košicko-bohumínskou dráhou („KBD“, dnes trať ČD č. 320), hlavním železničním tahem mezi moravsko-slezskou severní oblastí České republiky a Slovenskem.

Celkový vývoj území v posledních 100 letech měl značný dopad na regulační zásahy do koryta řeky Olše. Ty se, snad mimo stabilizační úpravy břehů přes uvedená města, vázaly spíše nejdříve na dolní úsek toku. Řeka Olše totiž na podstatné délce zde tvořila státní hranici nejdříve mezi Rakouskem a Pruskem a již tehdy od Slezských válek v polovině 18. stol. oba státy měly zájem na stabilitě průběhu státních hranic. Jednalo se nejdříve o úsek od ústí po přítok Petrůvkou, kde regulační zásahy byly ve větším rozsahu na základě společného generálního projektu realizovány již na přelomu 19. a 20. stol. (trať mezi Věřňovicemi a Koukolnou).

Těžiště úprav hraničních úseků Olše ale proběhlo až po vyhlášení samostatnosti ČSR, rovněž především z důvodu stabilizace státních hranic. Bylo to opět od ústí po Petrůvku v úseku tehdejší státní hranice ČSR s Německem, výše pak nad Karvinou v souběhu s KBD, kde se jednalo o státní hranice s Polskem.

Soustavněji upraven (spolu s výstavbou dřevěných spádových stupňů) byl v přibližně tutéž dobu i úsek, kde řeka protéká českým územím karvinské enklávy. Ten byl později začátkem šedesátých let i ohrázován pro zajištění vyššího stupně ochrany před povodněmi rozvíjejícího se Karvinska. Za zmínku stojí, že trasování hrází bylo tehdy vybudováno tak, aby umožnilo pozdější případné volnější vedení koryta, upraveného předtím o parametrech s větší křivostí (s menšími poloměry oblouků). K rekonstrukci trasy řeky v tomto volnějším vinutí nikdy však ale nedošlo.

Přibližně do poloviny minulého století prostor kolem Olše na území karvinské čs. územní enklávy nebyl tak územně exponován, jak je tomu dnes. Původní Karviná (v tu dobu s názvem Karviná II Doly) ležela mimo vlastní nivu Olše a Fryštát, z něhož se dnešní okresní město vyvinulo, se v jejím pravobřežním prostoru začal svojí infrastrukturou územně rozšiřovat až později. Ovlivnění území těžbou v levobřežním prostoru v Karviné II si vynutily začátkem 60. let přeložku Košicko-bohumínské dráhy z levobřežního území nivy Olše na její prvý břeh, protože průběh dráhy v linii staré trasy (v prostoru Karviné II – Doly) se stal z důvodu poddolování neudržitelný. Tak došlo k přeložce řeky od St. Města (od ústi Stonávky) směrem vzhůru po Darkov (km 20,9 – 23,5) a níže pak v úseku mezi Koukolnou a Závadou (km 12,8 – 17,4).

Úsek mezi Starým Městem a Koukolnou spadá do území, které začalo být ovlivňované poddolováním až v nedávných letech a podle posledních prognóz jím bude silně ovlivněno v následujícím období, zřejmě s úplným přemodelováním reliéfu celého zdejšího prostoru. Zatím se postupující těžbou z důlního pole dolu ČSA nejvýrazněji tento proces projevuje mezi km 17,5 – 19,0 v území zvaném Kozinec, kde dochází k přeměně území v levobřežním prostoru Olše na bezodtokou poklesovou kotlinu

V horních partiích povodí Olše bylo významnými opatřeními k zajištění stability toků i hrazení bystřin. To probíhalo po celou dobu od zač. 20. stol. až do jeho sedmdesátých let. Především na horní Olši (mezi Jablunkovem a Bukovcem), ve větším rozsahu pak i na přítocích Olše (Tyra, Ropičanka, Stonávka).

Z toho co bylo uvedeno vyplývá, že řeka Olše od ústí až nad město Třinec (km 48,5) je téměř ze 100% soustavně upravena, stejně tak jako v horním českém úseku od Návsí u Jablunkova po Bukovec, celkově tedy v délce asi 58,6 km. Mezilehlý relativně stabilní úsek toku, protékající rozptýlenou zástavbou „slezského“ typu mezi Návsím u Jablunkova a Třincem v délce přibližně 14,5 km, zůstal v přirozeném stavu bez zásahů do koryta, vyjma krátkých zabezpečení břehů u křižujících silničních mostů. Tuto okolnost umožnily stabilní poměry řeky s četnými skalními výchozy, a i charakter rozptýlenějšího osídlení okolo.

V dnešní době na Olši funguje celkem 9 jezů. Jeden z nich slouží polskému uživateli (Czieszyn, km 39,8), dva již zmiňovaným Třineckým železárnám, a jeden báňskému sektoru (Sovinec, km 20,4). Ze zbývajících pěti je třeba uvést jez, který zajišťuje odběr vody pro Elektrárnu Dětmarovice (km 15,8). Zde pro garanci kvality odebírané vody pro elektrárnu bylo nutno pod jez odvést přeložkou Karvinský potok se slanými vodami, odváděnými z důlních děl karvinské části OKR. Délka přeložky, zčásti odvodňující z minula i ta nejzaklesnutější místa v oblasti Karviné II Doly, činí celkem 6,6 km. Ve funkci zůstává rovněž i jez na řece Olši ve Zpupné Lhotě (km 34,8), který dříve zásoboval rozsáhlý komplex tzv. Louckých rybníků, které během 80. let minulého století zanikly, protože se staly součástí bezodtoké poklesové kotliny Dolů ČSM I a II. Soustava rybníků pod Karvinou („Olšiny“) je i nadále zásobována Karvinskou Mlýnkou od jezu v Ráji (km 25,6).

Zřizování rybníků v nivě Olše, jejichž začátek se datuje od konce 16. století, bylo v minulé době poměrně velmi významné. Mimo Loucké rybníky a Olšiny, které se zachovaly dodnes, to byly rybníky na terase mezi Stonávkou a Olší na úrovni Darkova, rybníky u Špluchova na soutoku Olše a Stonávky na jejich levém břehu a zejména pak rybníky Nerad a Bezdínek mezi Lutyní (tehdy Německou) a Věřňovicemi. Ty byly plošně nejrozsáhlejší a jejich obvodové hráze se na převažující délce dochovaly dodnes. Jejich využití pro chov ryb ustoupilo během vývoje zemědělství. Rybníky lokalizované v prostoru Karviné pak ustoupily vlivům těžby uhlí a odvalovému hospodářství. Rybníky byly – a do jisté míry i zůstávají – jedinou významnější akumulací vody přímo v nivě Olše.

Na samotné Olši není vybudována žádná údolní nádrž, nádrž Těrlicko, která leží na jejím přítoku Stonávce, má vzhledem k malé ploše ovládaného povodí a jejímu vysokému umístění v povodí poměrně malý vliv na vodní režim a odtokové poměry vlastní Olše.

Rozsah záplavových území odpovídá konfiguraci terénu nivních poloh a protipovodňovým opatřením, která byla na Olši v minulosti vybudována. Proti jiným tokům srovnatelné vodnosti (Opava a Odra nad Ostravou), je inundační území Olše ve střední trati poměrně úzké, pod Českým Těšínem se na českém břehu zužuje vlivem komunikačních souběžných staveb, od Karviné směrem po vodě pak inundačními hrázemi, které zde z minulosti existují a pod Petrůvkou starými hrázemi rybničními.

Všechna dodnes provedená protipovodňová opatření na Olši zajišťují okolnímu území mimo přiměřené ochrany před zaplavením i stabilitu trasy toku. Lze shrnout, že soustředěná zástavba sídel Bohumína a Karviné, stejně tak jako areál Elektrárny Dětmarovice mají zajištěnou ochranu před povodněmi na 100letou vodu (výjimkou je osada Kopytov), stejně tak jako obce Koukolná a Závada (ze strany od Olše). Nižší zabezpečenost má poddolováním postižená obec Doubrava na svém spodním konci (jen na Q5) a stará zástavba Darkova (na Q20). Nižší zabezpečenost na Q20 – Q50 má i Český Těšín (některé příbřežní ulice i nižší), obdobou i Jablunkov. Na 100letou vodu je chráněn areál Třineckých železáren (kromě rudiště), potenciální nebezpečí může skýtat sesuv svážného území Kanada. U rozptýlené zástavby ostatních obcí není zajištění ochrany před povodněmi doprovázeno většími problémy.

Vodohospodářská bilance a kvalita vod

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Olši lze charakterizovat tak, že změny průtoků vody v ní, způsobené potřebami a spotřebami vody v jejím povodí, jsou celkově kompenzovány převodem pitné vody přes spotřebiště ze zdrojů, ležících v sousedním povodí Ostravice. Jedná se o spotřebiště prostoru Třinec – Český Těšín zásobovaného z vodního díla Morávka. Nejvýznamnějšími odběrateli vody, vázánými přímo k Olši, jsou Energetika Třinec (Třinecké železárny), Elektrárna Dětmarovice, Doly ČSA a Darkov, Teplárna ČSA a Železárny a drátovny Bohumín.

Analogicky k tomu k největším vypouštěním vody a bodovým zdrojům znečištění patří pak Třinecké železárny, Elektrárna Dětmarovice a OKD, mimo ně Arcelor Mittal (bývalý Jäkl Karviná) a zejména komunální čistírny odpadních vod – v Karviné, Českém Těšíně Třinec a Jablunkově.

Kvalita vody na Olši odpovídá uvedeným vypouštěním, tok je postupně odshora jimi zatěžován, čímž se jeho jakost vody po toku pozvolna zhoršuje. Na spodních asi 16 km délky je kvalita zatěžována i rozpuštěnými anorganickými solemi, jako jsou sírany a chloridy, pocházejícími ze slaných důlních vod, odváděných do ní Karvinským potokem.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/olse.html)