Minerální vody jsou velkým přírodním bohatstvím naší vlasti. Jejich zdroje se vyskytují roztroušeně téměř po celém území a využívají se k léčbě i běžnému pití. Povědomí o minerálních vodách není v dnešní populaci příliš vysoké a zužuje se v podstatě jen na známé komerční značky, v lepším případě na pár léčivých vod z lékáren a několik málo pramenů v nejznámějších lázních.
O stovkách dalších minerálních pramenů ve volné přírodě nebo v méně známých lázeňských lokalitách se prakticky neví. Přitom jde o vzácné dary přírody, které v minulosti požívaly velkou vážnost. Každý z minerálních pramenů je svým způsobem unikátní, má jiné vlastnosti a chutná jinak.
Vznik minerálních vod
Minerální vody jsou přirozené přírodní směsi a roztoky různé koncentrace, jejichž vznik a složení podmínila řada činitelů. Mezi hlavní patří charakter a původ vody, vlastnosti hornin, sycení vody plynem, biochemické procesy a geologický vývoj dané oblasti.
Jednotlivý činitelé ovlivňující vznik, kvalitu a vlastnosti minerální vody, působí často souběžně a dlouhodobě. Nejdůležitější pro vznik minerální vody je interakce mezi podzemní vodou a horninou, což zahrnuje celou škálu chemických pochodů (rozpouštění, hydratace, hydrolýza, oxidace, redukce, rozpouštění kyselinami ap.). Významnou roli sehrává také přínos plynů (CO2, H2S) a u vod staršího a hlubšího oběhu rovněž metamorfóza a zvýšená teplota vedoucí k výměně iontů.
Minerální vody mohou vznikat během jednoho relativně krátkého procesu o trvání řádově dnů až týdnů (např. prostá voda se v průběhu podzemního oběhu obohatí látkami uvolňovanými z horninového prostředí) nebo dlouhodobě v několika fázích, což může trvat stovky i tisíce let (např. postupné zvyšování teploty a mineralizace, metamorfóza, obohacování CO2, výstup k povrchu).
Obecně lze rozdělit minerální vody na dvě hlavní skupiny:
- minerální vody pevninského původu vzniklé z vod původem ze zemského povrchu, které vsákly do podzemí,
- minerální vody mořského původu vzniklé z vod moří nebo slaných jezer, uzavřených při sedimentaci mezi vrstvi hornin.
Mezi oběma základními typy existují různé přechody díky mísení v podzemí, kdy jeden typ může obsahovat složku druhého typu a naopak.
Minerální vody pevninského původu
Minerální vody pevninského původu mají variabilní mineralizaci i obsah plynů. Nejběžnějšími rozpuštěnými chemickými složkami bývají z aniontů hydrogenuhličitany (HCO3), chloridy (Cl) a sírany (SO42), z kationtů sodík (Na+), draslík (K+), vápník (Ca2+) a hořčík (Mg2+). Ke zvláště ceněným látkám, které jsou přítomny ovšem jen v malých koncentracích, patří jodidy (J), fluoridy (F), železo (Fe2+) nebo radioaktivní složky. Z plynů bývá nejběžnější CO2 a H2S.
Minerální vody mořského původu
Minerální vody mořského původu bývají silně až velmi silně mineralizované, převažující chemickou složkou jsou chloridy (Cl) a sodík (Na+). Vody vykazují zvýšený obsah jodidů, amoniaku, kyseliny borité, může být přítomen metan a ropné látky.
Nutné je také zmínit, že každá minerální voda obsahuje bakterie. Jejich složení pro velkou variabilitu nebývá sledováno (kromě hygienicky závadných typů). Právě přítomnost baktérií a také stopových prvků a organických látek odlišuje přírodní minerální vody od umělých minerálních vod, jež se pokusně vyráběly v 19. stol. rozpuštěním příslušného množství anorganických látek do obyčejné prosté vody.
Slávu Luhačovic založily minerální prameny. Jsou nejhodnotnější ze všech minerálních vod, které pramení ve vnějším flyšovém pásmu Karpat. Původem luhačovických léčivých vod se zabývala řada odborníků našich i cizích. Jejich názory se značně lišily. Universitní profesor Dr. J. Woldřich a Dr. J. Augusta (ve studii z roku 1927) např. tvrdí, že mohutná andisitová erupce hluboko pod zemí zasahuje až do vrstvy luhačovického pískovce. Vadózní vody pronikají do hloubky, sytí se juvenilním kysličníkem uhličitým, narušují andezit (čímž se obohacují minerálními složkami) a podél rozsedlin vystupují na povrch. Prof. Karel Zapletal se zabýval geologií a minerálními prameny v Luhačovicích velmi podrobně. Ve své studii z roku 1932 vyvrátil předchozí názor a tvrdí, že minerální prameny luhačovické jsou vodami naftových dómů. Docent Dr. Václav Zýka dospívá roku 1957 ke stejným závěrům jako Zapletal. Dokazuje na základě chemických rozborů, že luhačovické minerální vody jsou metamorfované vody naftových ložisek. Podle nich patří luhačovické minerální vody k natrium-bi-karbonátového typu vod (slané kyselky). (zdroj: http://www.eluhacovice.cz/luhacovice/luhacovice-mineralni-vody/)
Minerální vody vykazují v průběhu času změny. Obecně platí, že vody hlubšího původu jsou stabilnější než vody mělkého původu. Na některé proplyněné minerální vody mají vliv změny barometrického tlaku, což se projevuje kolísáním vydatnosti zdroje. Vliv atmosférických srážek se projevuje prakticky u všech zřídel, mnohdy se zpožděním několika měsíců. Teploty mělkých minerálních vod souvisejí s teplotami ovzduší. Změny vydatnosti zdroje se obvykle projevují změnami chemického složení. Trvalé snižování mineralizace svědčí o vyčerpávání chemických látek nebo o vyčerpávání statické zásoby minerální vody.
Na zřídla minerálních vod má nemalý vliv také lidská činnost. Zvláště neblahé je nadměrné čerpání z velkých hloubek, které často vede ke snižování hladiny podzemních vod a tím k zániku a vyschnutí mělkých pramenů. V případě uzavřených struktur minerálních vod, které nejsou dále doplňovány, může dojít k vyčerpání zásob nebo snížení mineralizace. Devastaci mnoha pramenů způsobily meliorační práce nebo stavební a důlní činnost.