Kyjovka

Hydrologické charakteristiky a charakter toku

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí	4-17-01-065
plocha povodí [km2]	665,8
délka toku [km]	86,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]	1,09

Charakter toku

Kyjovka pramení na již. svazích Vlčáku ve Chřibech v nadmořské výšce 540 m. Od pramene teče již. směrem ke Starým Hutím, odkud se její směr mění postupně k JZ. Dále protéká obcí Stupavou, pod zříceninou hradu Cimburku a nadále úzkým údolím mezi Vršavou (500 m) a Lysou horou (491), kde je na Kyjovce vybudována vodní nádrž Koryčany, sloužící k zásobování Kyjovska pitnou vodou.

Mezi Lískovcem a Koryčany vtéká Kyjovka do Brankovické pahorkatiny, protéká zp. směrem Nemoticemi, ze S obtéká vrchol Hradiska (361 m) s Královským stolem. Odtud řeka protéká opět j. směrem úzkým a poměrně hlubokým údolím směrem k Bohuslavicím u Kyjova, kde vtéká do Dyjsko-moravské pahorkatiny. Před Bohuslavicemi se zleva vlévá potok Kratinka. Tok Kyjovky od Nemotic až do Kyjova sleduje Vlárská dráha z Brna do Veselí nad Moravou.

Před Kyjovem se zleva vlévá Bohuslavický potok. Pod Kyjovem, odkud už má říčka zregulovaný charakter strouhy, se zprava do vlévá přítok Sobůlka s levostranným přítokem Bukovankou. Mezi Svatobořicemi-Mistřínem a Dubňany se do Kyjovka vlévá zleva říčka Hruškovice, pramenící j. pod Ocáskem (553 m) ve Chřibech.  Blíže k Dubňanům se zprava připojuje Šardický potok a nedaleko po proudu Kyjovky začíná vzdutí Jarohněvického rybníku, kterým začíná rozsáhlá kaskáda Mutěnických a níže Hodonínských rybníků, končící mezi Lužicemi a Hodonínem. Před Lužicemi se zprava vlévá Prušánka, pramenící sev.–záp. od Čejkovic. Na Prušánce je vybudována vodní nádrž Velký Bílovec.

Za přemostěním železniční tratě Přerov – Břeclav mění Kyjovka směr z již. až jv. na jz. a teče dále po pravém okraji Dyjsko-moravské nivy paralelně s řekou Moravou, do níž nemůže zaústit vlivem jejího ohrázování. Protéká zde podél řady obcí vinařského regionu Podluží (Týnec, Tvrdonice, Kostice, Lanžhot).

Pod Lanžhotem přijímá zprava Svodnici a vtéká do lužních lesů v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Zde pak od soutoku s Kopanicí tvoří část staré zemské hranice Moravy a Dolních Rakous, platné do roku 1920. Po několika kilometrech přirozeného meandrujícího toku se pak vlévá zleva do řeky Dyje, nedaleko rakouské obce Rabensburg, v nadmořské výšce asi 150 m.

Kyjovka odvodňuje jz. část Chřibů a přilehlé části Brankovické , Kyjovské a Dyjsko-moravské pahorkatiny.  Na středním úseku protéká Stupavskou nivou a na dolním úseku protéká Dyjsko-moravskou nivou. Kyjovka je řazena mezi vodohospodářsky významné toky, pstruhová voda je na horním toku po Mouchnici, níže se nachází mimopstruhová. Hydrologické stanice jsou umístěny v Koryčanech – nad přehradou, v Koryčanech – pod přehradou, Koryčany – obec a Kyjov [1].

Vodohospodářské objekty

Vodní nádrž Koryčany

Vodní nádrž Koryčany na toku Kyjovka se nachází asi jeden kilometr v. nad obcí Koryčany. Byla postavena v 50. letech minulého století, kdy se hledaly nové zdroje vody pro rozvíjející se průmysl a zásobování obyvatelstva. Výstavba se rozběhla od roku 1953 a kvůli budoucímu vodárenskému využití bylo nařízeno úplné odstranění vegetace z prostoru budoucí zátopy. Vodní dílo bylo dokončeno v roce 1958 a do trvalého provozu bylo uvedeno v roce 1963.

Po prvním napuštění nádrže asi do třetiny výšky hráze se ukázalo, že v některých sondách pod vzdušnou patou hráze a v hrázi samotné došlo ke zvýšení hladiny vody. Výsledky měření ukázaly, že voda neprosakuje vlastním tělesem hráze, ale přirozenými skalními puklinami v jejím podloží. Průzkum vedl k přesnému návrhu na doinjektování podloží hráze, čímž se dosáhlo podstatného snížení průsaků. Plocha převážně zalesněného povodí k tomuto profilu činí asi 27 km² a dlouhodobý průměrný průtok na Kyjovce se pohybuje kolem 130 litrů za vteřinu.

Hráz je sypaná zemní z několika různých materiálů, což byla v povodí Moravy dosud nepoužitá konstrukce. Skládá se ze středního jílového těsnícího jádra, pod nímž je betonový blok s injekční štolou. Hráz je 180 metrů dlouhá, má přímou osu, na koruně o šířce 8,5 metru vede obslužná komunikace se živičným povrchem a zídka, která současně slouží jako vlnolam. Odběrná věž není spojena s korunou hráze žádnou lávkou, takže jediný možný přístup je pouze 94 metrů dlouhou komunikační štolou, vedoucí pod hrází. Celkový objem nádrže je přes 2,5 milionu m³ vody a zatopená plocha dosahuje 35 hektarů.

Nádrž je určena k akumulaci vody pro vodárenský odběr do skupinového vodovodu Kyjov, trvalé zajištění minimálního průtoku, snížení povodňových průtoků a výrobu elektrické energie v malé vodní elektrárně. Pitná voda z nádrže Koryčany je přiváděna k odběratelům skupinovým vodovodem Kyjov. Funkční objekty jsou situovány u pravého břehu. Nápadná je především 28 metrů vysoká odběrná věž kruhového půdorysu o průměru 3,4 metru, umožňující ovládat vodárenské odběry. Ty lze provádět ze čtyř různých úrovní pod hladinou, potrubí je vedeno komunikační štolou pod hrází až ke vzdušné patě a potom dále do úpravny vody [3].

Jarohněvický rybník

Jarohněvický rybník ležící na říčce Kyjovce nedaleko od města Dubňany patří mezi největší vodní plochy v okrese Hodonín. Jarohněvický rybník byl v druhé polovině 19. století vypuštěn a obnoven byl v 50. letech 20. století. Vodní plocha rybníka dosahuje rozlohy 95,4 ha, délka vzdutí 1,5 km a celkový maximální objem nádrže činí 1,700 mil. m³. Hráz  rybníka je 750 m dlouhá a 4,5 m vysoká.

Jarohněvický rybník je průtočný a je využíván k protipovodňové ochraně a intenzívnímu chovu ryb s kaprem jako hlavním chovaným druhem. Ten je zde loven každoročně. V posledních letech je rybník přihnojován kejdou z nedalekého velkochovu prasat.

Mutěnické rybníky(Soustava ZBROD)

Mutěnické rybníky ležící na říčce Kyjovce tvoří soustavu rybníků využívaných k intenzívnímu odchovu ryb. Soustava  Zbrodských rybníků dosahuje 105 ha. Tato lokalita je také velmi oblíbená pro všechny nadšené pozorovatele ptáků.

Návštěva Mutěnických rybníků dává možnost spatřit zákonem chráněné ptáky, ale i další vzácné druhy zvířectva. Je zde ideální místo, téměř jediné v České republice, pozorovat pisilu čáponohou, racka černohlavého nebo vodouše rudonohého. Ale i mnoho dalších zajímavých druhů ptáků, zejména bahňáků, kterým zde podmínky obzvláště přály, jelikož bylo vypuštěno hned několik rybníků a rybníčků [5].

Hodonínské rybníky

Hodonínské rybníky tvoří téměř souvislou vodní plochu od silnice Hodonín Lužice až po areál odkaliště pod samotou Zbrod. Dnešní rozloha Hodonínských rybníků je něco přes 150 ha a umělými hrázemi a řekou Kyjovkou jsou rozděleny na celkem osm velkých vodních ploch a několik menších okrajových tůní zarůstajích rákosinami.

Hodonínské rybníky jsou využívány k chovu ryb, hlavně kaprů, na některých jsou chovány i kachny a husy. Centrem této rybniční oblasti je hospodářský areál Písečný. V současné době se zde hospodaří na rybnících Dvorský, Novodvorský, Písečný, Komárov, Bojanovický, Lužický, Nad sádkami, Výtopa ale i dalších.

Rákosím porostlé okraje rybníků jsou útočištěm vodního ptactva včetně vzácných druhů. Žijí zde kormoráni, občas sem zalétá orlovec říční, v zimě někdy i orel mořský. V rákosí, na březích i na ostrůvcích hnízdí vodní, brodiví i a bahenní ptáci [4].

Vývoj rybníků v povodí Kyjovky

V roce 1763 bylo v povodí Kyjovky na mapách I. rakouského vojenského mapování zakresleno 55 vodních ploch o celkové výměře 1 256 ha (tab. 2). O významnosti rybničního hospodářství v tomto období svědčí vysoký počet vodních ploch nad 1 ha – celkem 46 rybníků.

Mezi největší vodní plochy v povodí Kyjovky patřil zejména rybník Nesyt (na mapě Nimmersatt Teich) o přibližné rozloze 262 ha. Poprvé byl zakreslen již na Komenského mapě Moravy z roku 1624, zároveň byl tento rybník zachycen na Müllerově mapě Moravy z r. 1716. Podle Koláčka (1930) byla jeho výměra 562 ha. Vzhledem k přesnosti tehdejšího mapování je možné uvažovat o nadhodnocení tohoto údaje. Za jednu z největších vodních ploch považovali rybník Nesyt i jiní autoři (Hlavinka, Noháč, 1926). Zároveň je zde zmiňováno, že: „vody rybníka Nesyt byly napájeny jak řekou Kyjovkou, tak i řekou Moravou. Nynější dolní tok Kyjovky není přirozený, dříve se řeka se vlévala do rybníka Nesyta u Hodonína a z něho přímo ústila do Moravy. Tehdy byl tudíž dolní tok Kyjovky značně kratší“. Toto tvrzení lze potvrdit i z výřezu mapy I. rakouského vojenského mapování. Znamená to, že dnešní odborníky hodnocené pojetí ústí toku řeky Kyjovky do řeky Dyje neplatilo v období, kdy existoval rybník Nesyt a řeka Kyjovka byla propojena s řekou Moravou právě pomocí rybníku Nesyt.

Mezi další významné rybníky zakreslené na mapě I. rakouského vojenského mapování z roku 1763 patřily Mistřínský rybník (209 ha), Jarohněvický rybník – Jaronowitzer Teich (156 ha), Písečný rybník – Sand Teich (143 ha), Brodský rybník – Broder Teich (115 ha), Svatobořický rybník (76 ha). Všechny tyto rybníky se nacházely přímo na toku řeky Kyjovky a v jejím bezprostředním okolí. Zároveň však existovaly rybniční soustavy i na přítocích Kyjovky, např. na Prušánce, Hruškovici, Mutěnickém potoku a Šardickém potoku. Značné množství rybníků bylo v tomto období vázáno na vodní mlýny, pro které fungovaly částečně jako retenční nádrže.

„Rybniční hospodářství nemohlo soutěžit s vinařstvím po jeho pobělohorské restituci. V jeho neprospěch mluvilo několik okolností. K nim patřil především už citelný poptávkový pokles po rybím mase a dále nouze o pastviny.  Začátkem 18. století došlo k redukci vodních ploch na Miloticku a Kyjovsku. Koncem 18. století je už běžný názor, že vysušený rybník více vynáší než zavodněný“.

Kromě umělých vodních ploch, tedy rybníků, existovaly v tomto období i přírodní přirozené vodní útvary – drobná jezírka v okolí Vracova a Vacenovic. Původně tato jezera byla větší a postupně byla zazemňována.

Na mapách II. rakouského vojenského mapování z let 1836–1841 bylo v povodí Kyjovky zakresleno 41 vodních ploch o celkové výměře 508 ha. Pouze 18 vodních ploch přesahovalo rozlohou 1 ha. Oproti předchozímu období došlo k velmi výraznému úbytku vodních ploch, zanikl rybník Nesyt, Mistřínský rybník, Svatobořický rybník a řada menších rybníků jak na Kyjovce, tak i na jejích přítocích. Z největších zachovaných rybníků lze jmenovat Písečný rybník – Sand Teich (264 ha) a Jarohněvický rybník (117 ha). Další významné rybníky dosahovaly výměry okolo 10 ha.

Mapy III. rakouského vojenského mapování zachycují úpadek rybničního hospodaření v povodí Kyjovky. V povodí Kyjovky bylo v tomto období zakresleno sice 61 vodních ploch, ovšem pouze 11 dosahovalo vyšší výměry než 1 ha. Celková výměra všech vodních ploch činila jen 71 ha. Velký úbytek vodních ploch byl zaznamenán i v dalších oblastech jižní Moravy.

Největším rybníkem v tomto období byl Písečný rybník u Milotic (20 ha), který nebyl převeden na ornou půdu zejména díky jeho funkci v kompozici v rámci zámeckého parku. Dalšími největšími vodními plochami byl Žižkovský rybník na Prušánce a Jezero mezi Kosticemi a Lanžhotem na Kyjovce. Vysoký počet drobných vodních ploch byl reprezentován malými rybníčky v obcích s funkcí protipožárních nádrží, případně byl vázán na zázemí průmyslových areálů.