Středomoravská niva je akumulační rovina podél řeky Moravy a spodní Bečvy, táhnoucí se v pruhu od Litovle až k Napajedlím. Šířka pruhu se pohybuje v rozmezí 2—13 km, délka dosahuje přibližně 70 km. Rozloha geomorfologického okrsku je 415 km2, střední výška 206 m a střední sklon 0°22´. Středomoravská niva leží ve střední části geomorfologického celku Hornomoravského úvalu.
Řeka Morava vtéká do Hornomoravského úvalu pod Třesínským prahem u Mladče (záp. od Litovle). Její povodí se rozkládá z části v prostoru Hrubého Jeseníku, tvořeného horninami devonu a krystalinika, které jsou zdrojem odolného klastického materiálu ve fluviálních sedimentech.
Nivní formace se skládá ze dvou vrstev, spodní štěrkopísčité (pleistocén) svrchní vrdtvy písčitých hlín a hlinitých písků (holocén). V důsledku neotektonických poklesů v kvartéru dosahuje štěrkopískové souvrství nivy značných mocností. Plošně nejrozsáhlejší jsou fluviální, fluviolakustrinní a eolické sedimenty. Nejstaršími sedimenty kvartéru jsou středně pleistocénní (mindelské) fluviolakustrinní písky a štěrkovité písky, spočívající na uloženinách neogénu. Sedimentace probíhala opakovaně v jezerní pánvi porušované poklesem ve směru podélných a příčných tektonických liniích. Fluviolakustrinní sedimenty obsahují nepravidelné polohy písčitých jílů. Průměrná mocnost souvrství je 35 m, maximální mocnost v oblasti kolem Hulína až 45 m.
Souvrství fluviolakustrinních sedimentů mindelského stáří uložené v centrální části Hornomoravského úvalu je omezeno na V Holešovským zlomem a na Z Kvasickým zlomem. Tvoří ho převážně šedavé, drobnozrnné štěrkopísky a hrubozrnné písky o velikosti valounů 3—5 cm. V sev. části tohoto prostoru převažují štěrkopísky, směrem k J se uplatňuje písčitá facie. Převážná většina uloženin pochází z povodí Moravy s typickým obsahem křemene, krystalických hornin z oblasti Jeseníků a světlých silicifikovaných glaukonitických pískovců z křídy. Od V vstupují do tohoto sedimentačního prostoru flyšové pískovce, jež sem vnáší řeka Bečva, od Z pak kulmské droby a břidlice přinášené řekou Hanou a Valovou.
Plošně nejrozsáhlejší fluviální akumulace je tvořena hlavní terasou, která je v povodí řeky Moravy označována jako Kralická terasa. Nejlépe je zachována na levém břehu řeky Moravy, mezi Hulínem a Záhlinicemi. Jedná se o nejdůležitější morfostratigrafickou úroveň této oblasti. Na celém území je terasa zdvojená. Vznik spodní (starší) akumulace klademe do mindelského (holsteinského) interglaciálu a svrchní akumulaci (mladší) do spodního rissu (sálské zalednění). Mocnost svrchní akumulace bývá 5—9 m, báze spodní kolísá kolem dnešní úrovně hladiny řeky Moravy.
Sedimenty ukládané Moravou tvoří štěrkopísky s převahou písčité složky (valouny v průměru 3—4 cm, max. 6 cm), u odolných hornin poloostrohranné, u méně odolných (kulmské droby a břidlice) polooválné. Pro asociaci těžkých minerálů přinášených z oblasti flyšových příkrovů je typický obsah granátů. Dominantní v této oblasti jsou především morávní horniny z krystalinika a kulmu. Zvýšený podíl pískovců je patrný při vyústění Moštěnky a Rusavy do údolí Moravy.
Nejmladšími sedimenty jsou nivní (povodňové) hlíny, které jsou vázány již na období holocénu. U Grygova zasahují do nivy přesypy vátých písků.
Morava ve své nivě volně meandrovala a větvila se do stálých i periodických ramen. Tento přirozený ráz toku se uchoval jen v sev. části podcelku. Řeka tu má malý spád a v jejím režimu dočasně silně převládá akumulační činnost, tvoří se zde tzv. vnitrozemská delta. Na ostatních úsecích bylo říční koryto postupně zregulováno. Regulované úseky Moravy jsou provázeny drobnými jezírky na místě odškrcených meandrů. Jejich ekosystémy jsou chráněny v několika zvláště chráněných územích.
Štěrkopísky se těžily a stále se ještě těží v několika pískovnách. Tovačovská pískovna bývala svého času největší v Evropě. Na místech některých pískoven jsou nyní jezera (Náklo, Chomoutov, Tovačov, Hulín). U Záhlinic byly v nivě založeny rybníky, které spolu bezprostředně souvisejí a vytvářejí téměř nepřerušenou vodní plochu 3 km dlouhou a 1 km širokou. Dnes jsou významnou ornitologickou lokalitou a hnízdištěm vodních a tažných ptáků.
Středomoravská niva leží ve 2.—3. vegetačním stupni. Převládají úrodná pole a louky, místy jsou zachovány komplexy lužních lesů. Severozápadní část spadá do CHKO Litovelské Pomoraví. V oblasti ve vyhlášeno velké množství zvláště chráněných území, které jsou většinou vázány na lužní a vodní ekosystémy. Ochrana lužních lesů s přirozeným záplavovým režimem se realizuje v NPR Vrapač, NPR Zástudančí, PR Novozámecké louky, PR Hejtmanka, PR Litovelské luhy.
Unikátní je ekosystém nížinného toku řeky Moravy s meandry, ostrůvky, říčními náplavy a bočními říčními rameny a navazující přírodně blízké nelesní i lesní ekosystémy v NPR Ramena řeky Moravy. Lužní lesy, lipové a březové doubravy a olšiny s bohatou flórou a faunou jsou předmětem ochrany přírody v PR Království. NPP Chropyňský rybník s vyskytem silně ohrožené kotvice plovoucí (Trapa natans) je zároveň ornitologickou lokalitou s ochranou hnízdní kolonie racka chechtavého. Podmáčená luční společenstva se ochraňují v PR Plané loučky a PP Hvězda. Vodní společenstva, tůně a mokřady s typickou faunou a flórou jsou předmětem ochrany přírody v PR Chomoutovské jezero, PP Bázlerova pískovna, PP Rameno Moravy, PP Stonáč, PP Tlumačovská tůňka a PP Na letišti.