Geomorfologický podcelek Klokočovská hornatina je plochá hornatina o rozloze 34 km2, střední výšce 707 m a středním sklonu 10°19´. Dříve se Klokočovská hornatina pojímala jako území, které bylo užší součástí geomorfologického okrsku Zadních hor v geomorfologickém podcelku Lysohorské hornatiny. Na S je Černou Ostravicí oddělena od Lysohorské hornatiny, jižní a jih.–vých. hranici oblasti tvoří československá hranice. Klokočovská hornatina leží v již. části Moravskoslezských Beskyd.
Podloží Klokočovské hornatiny převážně budují zvrásněné flyšové horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Před denudačním okrajem račanské jednotky vystupují fragmenty hornin rožnovského (podmenilitového) souvrství, které místy prostupují Ciężkowické pískovce. Samotnou hornatinu tvoří v přední sz. části hostýnské vrstvy, které vzápětí následují ráztocké vrstvy soláňského souvrství račanské jednotky. Pískovcové vrstvy jsou ukloněné k J. Podsvahové polohy jsou překryty hlinitokamenitými a hlinitopísčitými deluviálními a proluviálními sedimenty. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálními a fluviálními sedimenty.
Nevelké území Klokočovské hornatiny je vymezeno široce rozevřeným vějířem hor, který vzniká nad soutokem Černé a Bílé Ostravice. Erozně–denudační a strukturní reliéf oblasti nese stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické jsou suky (tvrdoše) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců. Na čelech pískovcových vrstev vznikly mrazové sruby s kryoplanačními terasami, četné jsou sesuvy.
Hlavní kóty Klokočovské hornatiny s výškami okolo 880 m se nacházejí většinou na státní hranici. Nejvyšší vrchol z těchto hor – Beskyd (900 m) ovšem leží několik metrů za hranicí na Slovensku, takže na Moravě odpovídá maximální výška hodnotě 899 m. Významnými body jsou Bobek (871 m) a Konečná (865 m). Z hraničního hřbetu vybíhají rozsochy oddělené hlubokými údolími pravých přítoků Bílé Ostravice. Nejvyšší rozsocha končí relativně izolovanou Kyčerou (832 m).
Klokočovská hornatina leží převážně v 5. vegetačním stupni. Oblast je téměř zcela zalesněná smrkovými porosty, přesto se místy vyskytují také přirozené bukové a jedlobukové porosty. Předmětem ochrany přírody je jeden z nejzachovalejších a nejznámějších jedlobukových původních karpatských přirozených lesů v NPR Salajka a ojedinělý výskyt řeřišnice trojlisté (Cardamine trifolia) v PP Lišková. Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000.