Hornomoravský úval

Geomorfologický celek Hornomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti Západní vněkarpatské sníženiny. Tvoří jej široká, protáhlá sníženina o rozloze 1315 km², střední výšce 226 m a středním sklonu 0°54´. Hornomoravský úval se táhne od Libiny na S po Napajedla na J.

Ze S je Hornomoravský úval vymezen Hanušovickou vrchovinou, na V Nízkým Jeseníkem, Moravskou Bránou a Podbeskydskou pahorkatinou. Jihovýchodní hranici tvoří Vizovická vrchovina, na J je Napajedelskou bránou vymezen od Dolnomoravského úvalu. Na JZ sousedí s Chřiby a Litenčickou pahorkatinou a na Z s Vyškovskou bránou a Drahanskou vrchovinou. Na SZ hraničí se Zábřežskou vrchovinou. Maximální délka oblasti dosahuje 85 km, max. šířka se blíží 30 km.

V rámci Hornomoravského úvalu jsou vymezeny čtyři geomorfologické podcelky:

• Prostějovská pahorkatina,
• Středomoravská niva,
• Holešovská plošina a
• Uničovská plošina.

Pozn.: Středomoravskou nivu a Holešovskou plošinu jsem přičlenil k širšímu území moravských Karpat a uvádím k nim podrobnější charakteristiky.

Hornomoravský úval je příkopová propadlina SSZ—JJV směru, vyplněná neogenními a kvartérními sedimenty, z nichž místy vyčnívají kry mnohem starších hornin Českého masivu. Po ústupu badenského moře se zde do konce pliocénu vytvořila jezera. Na rozhraní mezi pliocénem a pleistocénem se vlivem tektonických pohybů zmenšuje sedimentační pánev. V průběhu pleistocénu se v důsledku těchto pohybů vytvořil terasový systém. Krystalinické podloží je tvořeno muskoviticko–biotitickými pararulami, částečně migmatitizovanými.

Téměř celá oblast je vyplněna pliocenními sedimenty, transgresivně uloženými na svém podloží, které na V zasahují do Fryštácké brázdy a na JZ do flyšového pásma ve Chřibech. Bazální části tohoto sedimentačního prostoru tvoří psefiticko–psamitické sedimenty. Jsou jemné až hrubě zrnité, žlutavé, světle rezavé, šedé a šedozelené, bez výrazné vrstevnatosti. Převládající složkou je křemen, v menší míře pískovce.

V údolí řeky Moravy jsou zastoupeny drobné fragmenty hornin Českého masivu. Hlubší uloženiny sedimentačního prostoru tvoří pestře zbarvené (šedožluté, žlutohnědé, zelenošedé, namodralé) psamiticko–pelitické sedimenty s proměnlivým obsahem prachovité a písčité příměsi. V pelitech bývají přítomny čočky šedých písků a štěrků, jejichž valounový materiál tvoří horniny flyše. Typické jsou pro nivní oblasti řeky Moravy, vých. a jih.—vých. od Kroměříže. Dosahují mocnosti až 120 m.

Pro Hornomoravský úval je typický erozně–akumulační reliéf převážně plochých pahorkatin a rovin. Pro akumulační oblasti jsou typické rozsáhlé údolní nivy, říční terasy a povrchy proluviálních a deluviálních sedimentů a pokryvů spraší a sprašových hlín. Západní část oblasti budují nízké pahorkatiny, ve vých. části oblasti se vyskytují mohutné náplavové kužely toků stékajících z Jeseníků. Nejvyšším bodem je Šumvaldská horka (331 m).

Osu oblasti tvoří široká niva střední části řeky Moravy, která má zde několik přítoků. Jedná se především o řeky Oskavu, Sitku, Blatu, Valovou (Romži) a Hanou. Nejvýznamnějším přítokem Moravy je řeka Bečva, z níž do Hornomoravského úvalu zasahuje její spodní část. Bečva ústí do Moravy zleva u Troubek.

Z hlediska klimatických poměrů je celá oblast Hornomoravského úvalu podle Quitta (1971) řazena do teplé klimatické oblasti (T2).

Většinu území Hornomoravského úvalu zaujímají úrodná pole, v nivách řek se doposud nacházejí rozsáhlejší komplexy lužních lesů.

Ochrana přírody v CHKO Litovelské Pomoraví

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví se rozkládá na ploše 96 km². Zaujímá úzký 3—8 km široký pruh lužních lesů a luk kolem řeky Moravy mezi městy Mohelnicí a Olomoucí. Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné oblasti své jméno. Poslání CHKO je trvale zajišťovat zvýšenou ochranu a ekologicky šetrné obhospodařování krajiny údolní nivy řeky Moravy s mimořádně vysokým soustředěním přírodních hodnot.

Jádro CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta (přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodických říčních ramen) a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů. Do Litovelského Pomoraví patří také krasové území vrchu Třesín se známými veřejnosti zpřístupněnými jeskyněmi a oblast chlumních listnatých lesů Doubrava. Okrajově zasahují do CHKO plošně nevýznamné enklávy orné půdy a zastavěná území obcí.