Geomorfologický podcelek Frenštátská brázda je vnitrohorská sníženina o rozloze 191 km2, střední výšce 455 m a středním sklonu 5°30´. Leží mezi sev. položenou Štramberskou vrchovinou a již. situovanými Moravskoslezskými Beskydy. Je to mírně zvlněná krajina, táhnoucí se od Mořkova, přes Frenštát až k Ostravici a Frýdlantu. Na délku dosahuje přibližně 40 km a její nejširší místo u Frenštátu pod Radhoštěm dosahuje téměř 9 km. Frenštátská brázda leží ve střed. části Podbeskydské pahorkatiny.
V rámci geomorfologického podcelku Frenštátské brázdy jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:
Podloží Frenštátské brázdy tvoří křídové a paleogenní flyšové horniny podslezské a slezské jednotky vnější skupiny příkrovů s četnými výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas) a kvartérními sedimenty.
Frenštátská brázda leží v předpolí srázného čela Moravskoslezských Beskyd. Vznikla převážně erozně-denudačními pochody, ale i za přispění neotektoniky. Pahorkatinný erozně–denudační reliéf dna Frenštátské brázdy má ráz podélné sníženiny budované méně odolnými horninami. V dílčích sníženinách se nacházejí náplavové kužele prořezané mladými údolími. Báze svahů jsou překryty svahovými pokryvy. Nejvyšším bodem je Žár (630 m) v Radhošťském podhůří.
Oblast je odvodňována řekami Jičínkou, Lubinou, Ostravicí a jejími přítoky. Vodní toky ji protékají napříč s částečnou výjimkou řeky Ostravice.
Již v minulosti byla celá oblast Frenštátské brázdy využívána k těžbě železné rudy, která se zde také zpracovávala. Dnes je intenzívně zemědělsky a průmyslově využívána. Byly tady objeveny velké zásoby kvalitního černého uhlí a zemního plynu. Karbonské uhelsné sloje leží v hloubce asi 500 m, před rokem 1989 se reálně uvažovalo o jejich těžbě.
Frenštátská brázda leží ve 3.—5. vegetačním stupni. Menší část oblast náleží do CHKO Beskydy.
Lysohorské podhůří
Lysohorské podhůří je úpatní pahorkatina ležící v sev.–vých. části Frenštátské brázdy. Podloží budují flyšové horniny godulského a bašského vývoje slezské jednotky, v menší míře také podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou mocně překryty kvartérními sedimenty. V godulském vývoji se na skladbě podloží zúčastňují horniny hradišťských a veřovických vrstev a také horniny lhoteckého souvrství. V oblasti Malého pahorku (454 m) a Velkého pahorku (468 m) vystupují horniny bašského souvrství bašského vývoje.
Podslezská jednotka útržkovitě vystupuje v podobě frýdeckého a frýdlantského souvrství (dříve podmenilitové s.). Z kvarterních sedimentů jsou mocně rozšířeny překryvy sprašových hlín, hlinitokamenité (svahové) deluviální sedimenty a štěrkovité proluviální sedimenty. Údolní dna Ostravice a Morávky vyplňují nivní hlíny.
Sníženina Lysohorského podhůří je zřetelně vymezena sevřením vysohorských masivů ze tří stran, jen na S se otevírá ve směru širokých údolí Ostravice a jejich přítoků Čeladenky a Morávky. Erozně–denudační reliéf, vyvinutý na málo odolných horninách, je charakteristický zachováním zbytků úpatního zarovnaného povrchu. Na svazích s většími sklony se vyskytují sesuvy. Horské toky zde vytvořily náplavové kužele, při úpatí Moravskoslezských Beskyd se nachází také úpatní haldy. Řeky Ostravice a Morávka vytváří široké údolní úvalovité nivy.
Lysohorské podhůří leží převážně ve 4. vegetačním stupni. Oblast je ve vyšších polohách středně zalesněná smrkovými porosty s vtroušenou jedlí a bukem. V nižších polohách se vyskytují v říčních nivách zejména jasanové olšiny a lužní porosty. V PP Koryto řeky Ostravice u stejnojmenné obce je patrný násun slezského příkrovu na podslezský příkrov.
Radhošťské podhůří
Radhošťské podhůří je úpatní pahorkatina ležící ve střed. části Frenštátské brázdy. Podloží budují flyšové horniny godulského a v omezené míře také bašského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou v celé oblasti mocně překryty kvartérními sedimenty.
V godulském vývoji se na skladbě podloží podílejí horniny hradišťských vrstev těšínsko–hradišťského souvrství a veřovických vrstev, které jsou prostoupeny četnými výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V oblasti Janičkova vrchu (463 m) vystupují horniny bašského souvrství bašského vývoje. Nižší polohy oblasti a podsvahové polohy jsou překryty jílovitohlinitými až kamenitohlinitými eluvii, písčitohlinitými nebo hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty a štěrkovitými proluviálními sedimenty. Údolní dno řeky Lubiny a jejich přítoků vyplňují nivní hlíny.
Radhošťské podhůří představuje krajinu s dosti členitým georeliéfem, tvořeným pedimenty ve třech úrovních. Na J terén stoupá k úpatí Radhošťské hornatiny, na S jej oživují vulkanické suky. Pahorkatinný erozně–denudační reliéf, vyvinutý na podloží málo odolných hornin, má zachovány zbytky úpatního zarovnaného povrchu. Charakteristický je spojený náplavový kužel zdrojnic řeky Lubiny. Při úpatí Moravskoslezských Beskyd se vyskytují úpatní haldy. Významným bodem je Žár (630 m).
Radhošťské podhůří leží ve 3.—5. vegetačním stupni. Vyšší polohy jsou středně zalesněny smrkovými porosty, místy s bukem a jedlí. Předmětem ochrany přírody jsou přírodě blízké smíšené lesy s geofondem autochtonních dřevin v PR Les na Rozdílné. Severní část zasahuje do CHKO Beskydy.
Veřovická brázda
Veřovická brázda je mezihorská sníženina ležící v jih.–záp. části Frenštátské brázdy. Podloží budují flyšové horniny hradišťských vrstev těšínsko–hradišťského souvrství a lhoteckých vrstev, které jsou prostoupeny četnými výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V polohách pod Hodslavickým Javorníkem je doprovázejí rovněž horniny mazáckého souvrství godulského vývoje slezské jednotky. Nižší polohy oblasti a podsvahové polohy jsou překryty jílovitohlinitými až kamenitohlinitými eluvii, písčitohlinitými nebo hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty a štěrkovitými proluviálními sedimenty.
Erozně–denudační podélná a úzká sníženina je budovaná méně odolnými horninami. Dno sníženiny má pahorkatinný reliéf s četnými suky budovanými na odolnějších horninách. V oblasti se nachází údolní rozvodí. Pod úpatím Moravskoslezských Beskyd se nachází kryopedimenty a soliflukční pokryvy.
Veřovickou brázdu odvodňují říčky Jičínka a Sedlnice.
Veřovická brázda leží ve 3.—5. vegetačním stupni. Vyšší polohy jsou středně zalesněny smrkovými porosty s bukem a jedlí. V nižších polohách se vyskytují zejména jasanové olšiny v okolí drobných vodních toků. Eroze potoka Straník odkryla podmořský lávový výlev v PP Polštářové lávy ve Straníku.