Předmagurská jednotka je jednou z dílčích geologických jednotek vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Tektonicky deformované a izolované šupiny předmagurské jednotky výrazně vystupují v úzkém pruhu před čelem magurské skupiny příkrovů. Fragmenty jednotky se nachází na rozhraní mezi Jankovickou a Loučskou brázdou a Hostýnskými vrchy, odkud dále pokračují k severovýchodu údolím Rožnovské brázdy a poslední výskyt je znám z Jablunkovské brázdy. Jak tato jednotka sama, tak její vztahy k okolním jednotkám jsou dosud málo známé.
Stavba předmagurské jednotky
Předmagurská jednotka se jeví jako úzký nesouvislý pás tektonických útržků sevřených mezi magurskými a slezskými dílčími jednotkami na severní Moravě a v západním Polsku. Přítomnost předmagurské jednotky pod magurským příkrovem potvrdily hlubinné vrty Jablunka-1 a Gottwaldov-2. Známý stratigrafický sled předmagurské jednotky sahá od campanu po oligocén.
Sedimenty předmagurské jednotky vykazují mnoho podobností se současnými uloženinami waschberg–ždánicko–podslezské a slezské jednotky. Přítomnost pískovců a slepenců v podmenilitovém souvrství však naznačuje, že pánev předmagurské jednotky se nacházela blíže k slezskému hřbetu, který zůstal zdrojem hrubých klastik až do poloviny pozdního eocénu.
Geologický vývoj předmagurské jednotky
Podmenilitové souvrství
Naspodu sledu předmagurské jednotky je 300 až 500 m mocné podmenilitové souvrství (campan — svrchní eocén). Představují jej šedé, zelenošedé a rudohnědé, zpravidla vápnité jílovce s řídkými tenkými vrstvami pískovců. V mladších polohách souvrství se nacházejí čočkovitá tělesa pískovců a slepenců až desetimetrových mocností (Bystřice pod Hostýnem). Jílovce lokálně obsahující čočky pelosideritů.
Menilitové souvrství
V nadloží podmenilitového souvrství vystupuje několik desítek až 150 metrů mocné pásmo menilitového souvrství (spodní oligocén), které se ve spodní části skládá z křemičitých jílovců s rybími šupinami, dynówských slínovců s vložkami rohovců a nesouvislých těles jemnozrnných až střednězrnných křemenných pískovců srovnatelných s kliwskými pískovci flyšového pásma v Polsku, na Ukrajině a v Rumunsku.
Svrchní část souvrství tvoří cyklické zelené a hnědé jílovce šitbořického členu s podřízenými pískovci. Litograficky je podobné menilitovému souvrství ve ždánické jednotce.
Krosněnské souvrství
Pod vlivem helvétské a sávské fáze alpinské orogeneze vystřídala pelagickou sedimentaci menilitového souvrství sedimentace flyšová, která se projevila v celém sedimentačním prostoru vnější (menilito–krosněnské) skupiny příkrovů. Je to s výjimkou ždánické jednotky nejmladší součást flyšového pásma Západních Karpat, kterou označujeme jako krosněnská litofacie.
V předmagurské jednotce patří krosněnské litofacii chvalčovské souvrství (vyšší oligocén) o mocnosti asi 500 m, s flyšovým vývojem pískovců, šedých vápnitých jílovců a slepenců s bioklastickým podílem (stélky vápnitých řas a velké foraminifery). Převážně pískovcová facie se sesuvnými tělesy valounových bahen (pebbly mudstones) je pojmenována jako chvalčovský člen. Může být v korelaci s pochodzitskými pískovci v polských Karpatech.
Pozn.: typovou lokalitou chvalčovského souvrství je lom ve Chvalčově. Převažují zde pískovce výrazně vápnité s množstvím organodetritického materiálu (litothamnie, mechovky, malé i velké foraminifery) v lavicích o mocnosti až několika metrů. Střídají se se slabými, maximálně decimetr mocnými polohami, šedých jílovců. Význačným horizontem v turbiditním komplexu je poloha tilloidních slepenců, tvořených hojnými závalky většinou vápnitých jílovců o různé velikosti (do 1 m), obsahující množství foraminiferového vápnitého planktonu různého stáří (svrchní křída až spodní oligocén).
Zdroje:
CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s
PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.