Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů

Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny příkrovů během spod. badenu proběhla intruze neovulkanitů v území V od Uherského Brodu. Intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií.

Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV–JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v bělokarpatské a částečně i bystrické jednotce. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen.

Vznik intruzí v okolí Bojkovic je lokální a lze jej spíše předpokládat během transtenzního režimu, kdy na nerovném a patrně velmi hluboce založeném nezdenickém zlomu došlo k otevření lokálních přívodních cest – zlomy v kombinaci s mezivrstevními odlepeními ve flyšových horninách, kterou intrudovaly trachyandezity.

Tělesa mají charakter ložních nebo pravých žil, největší těleso představuje pruh dlouhý 1500 m a široký do 200 m, J od Nezdenic. Erozí obnažená tělesa mohou dnes tvořit výrazné morfologické elevace (vrch Valy a Bučník).

Lom Bučník u Komni. Tmavší horniny jsou žíly andezitů resp. trachyandezitů.
Lom Bučník u Komni. Tmavší horniny jsou žíly andezitů resp. trachyandezitů.
Pozn.: Radiometrické stáří horniny v Horním Srní bylo Kantorem et al. (1984) stanoveno jako sarmatské (11,8 Ma). Přichystal et al. (1998) stanovil K/Ar metodou na vzorku trachyandezitu z Nezdenic stáří, které odpovídá střed. až svrch. badenu (hodnoty 13,5 a 14,8 Ma).

Krystek (1955) vyčlenil v rámci neovulkanitů Uherskobrodska šest horninových typů:

  • olivín-pyroxenický alkalický bazalt (dolerit),
  • pyroxen-olivínický alkalický bazalt,
  • augitický alkalický bazalt
  • leukokratní pyroxen-amfibolický trachyandezit,
  • leukokratní amfibolický trachyandezit,
  • leukokratní biotitický trachyandezit

Sukcesně starší jsou horniny bazaltového typu.

Adamová et al. (1995) definovala v téže oblasti tři skupiny hornin:

  • trachybazalty až bazaltické trachyandezity
  • leukokratní trachyandezity (propylitizované)
  • doleritický olivinický bazalt.
Pozn.: Lom Bučník byl založen v roce 1951 a byly zde těženy jak flyšové horniny, tak dvě subhorizontální ložní žíly andezitu, resp. trachyandezitu o mocnosti kolem 20 m. Zastoupeny jsou převážně horniny typu trachyandezitu, které obsahují četné polohy kausticky přeměněných jílových břidlic — porcelanitů.
V lomu na Bučníku se těžil trachyandezit společně s pískovci bělokarpatské jednotky.
V lomu na Bučníku se těžil trachyandezit společně s pískovci bělokarpatské jednotky.

Andezitové horniny jsou zde ve dvojím vývoji – první typ obsahuje vyrostlice plagioklasů a tmavých minerálů, druhý typ je světlejší, bez vyrostlic tmavých minerálů. Podle Přichystala (1974) jsou obě horniny stejné, pouze v jiném stupni hydrotermálních přeměn. Nejběžnější hydrotermální přeměnou je propylitizace, při které jsou nahrazovány tmavé minerály karbonátem. Častá je i impregnace pyritem a prokřemenění.

V bývalém lomu nad Starým Hrozenkovem vystupuje v J. i S. stěně ložní žíla olivínického trachybazaltu o mocnosti asi 5 m. Trachybazalt má typickou sloupcovitou odlučnost a rozpadá se do pravidelných, různě rozměrných hranolů, kolmo orientovaných k nadložním i podložním sedimentům.
V bývalém lomu nad Starým Hrozenkovem vystupuje v J. i S. stěně ložní žíla olivínického trachybazaltu o mocnosti asi 5 m. Trachybazalt má typickou sloupcovitou odlučnost a rozpadá se do pravidelných, různě rozměrných hranolů, kolmo orientovaných k nadložním i podložním sedimentům.

4 odpovědi na “Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů”

  1. trachybazalt
    – to je hypoteticky nezmyselný názov
    trachyt – hlbinný ekvivalent syenit (totálne kyslá hornina)
    ryolit – hlbinný ekvivalent granit (kyslá hornina, nižšieho stupňa kyslosti ako syenit)
    andezit – hlbinný ekvivalent diorit (bázická hornina nižšieho stupňa bazicity ako gabro
    bazalt – hlbinný ekvivalent gabro (bázická hornina)

    čiže z toho existujú prechodné členy
    – trachyandezit (to je vlastne ryolit)
    – andezitbazalt (prechodný člen)
    ALE žiadny trachy basalt nemôže jestvovať (podľa dnešnej klasifikácie)

    1. Dobrý den,
      velmi Vám děkuji za připomínku. Přesto s Vámi nemohu souhlasit. Nejsem sice geolog, ale posílám vyjádření svého kolegy, který geologem je:

      Nomenklatura vyvřelých hornin je v současnosti sjednocena v dílech publikovaných pod záštitou Mezinárodní unie geologických věd (IUGS, Le Maitre aj., 1989, 2002) a vychází především z prací Streckeisena (1978, 1973).
      Většina plutonických i vulkanických hornin se tu dělí podle klasifikačního diagramu QAPF, určeného pro horniny s obsahem tmavých (mafických) minerálů do 90 %. Řídí se tzv. kvantitativně-minerálním (modálním, reálným) složením (určovaným v objemových % minerálů), přičemž světlé minerály se rozdělí do skupin: Q – křemen + ostatní formy SiO2; A – alkalické živce (K-živce + albit s obsahem anortitové komponenty 0–5 %); P – plagioklasy (s obsahem anortitové komponenty 5–100 %); F – foidy (feldspatoidy, „zástupci živců“).
      Zároveň je však u vulkanitů nejen přípustné, ale v případě velmi jemnozrnných a sklovitých typů (kde se mikrokrystaly minerálů dají obtížně analyzovat nebo se krystaly vůbec nevyskytují) i nutné použít klasifikační diagram TAS (Le Maitre aj., 2002), představující na vodorovné ose obsah SiO2 a na svislé ose obsah alkálií Na a K (název je odvozen od Total Alkali / Silica). Diagram určuje tzv. normativně-minerální (chemické, standardní) složení (uvedené v hmotnostních procentech %), zjednodušeně řečeno hypoteticky zastoupené minerály se stanoví z chemické analýzy horniny.
      V příloze posílám zařazení trachybazaltu a trachyandezitu v diagramu TAS a v diagramu QAPF. Trachybazalt nejen že existuje, ale ještě se podle obsahu alkálií může podrobněji dělit. V diagramu QAPF trachyandezit a zřejmě i trachybazalt odpovídají přibližně poli latitu, tedy vulkanického ekvivalentu monzonitu. Pro zajímavost posílám i zařazení v české starší klasifikaci, z klasických prací Hejtmana (Hejtman: Systematická petrografie vyvřelých hornin, 1957) a Fediuka (Dudek, Fediuk, Palivcová: Petrografické tabulky. Příručka petrografické mikroskopie s atlasem struktur a textur, 1962). Pozor, tam jsou užita kritéria poněkud odlišná od současné klasifikace (i názvy některých hornin jsou tam zastaralé nebo se vůbec nepoužívají) a nelze se tedy jimi už v současnosti plně řídit (spíš jen orientačně pro představu).

  2. Dobrý den,
    Lze někde dohledat fyzikální vlastnosti trachyandezitu? Nebo je  škála poměrů složek natolik široká, že tato otázka postrádá smysl?

    1. Dobrý den, dekuji Vám za otázku, ale bohužel nejsem schopen na ni odpovědět. Tuším, že geologové, kteří se věnovali trachyndezitu bělokarpatské jednotky, zkoumali spíše jeho chemické složení – např. Přichystal (1974, 1998) a Adamová (1995). Zkuste se obrátit na provozovatele kamenolomu Bučník, třeba budou mít v archívu nějaké historické materiály o fyzikálních vlastnostech hornin těžených v lomu. S pozdravem Robert Hruban

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...