Údolní jasanovo-olšové luhy (Svaz Alnion incanae, Salicion triandrae)

Fytocenologie: Svaz Alnion incanae Pawłowski et al. 1928: Pruno padi-Fraxinetum excelsioris Oberdofer 1953, Stellario nemorum-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957, Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae Tüxen 1957, Carici remotae-Fraxinetum excelsioris Koch ex Faber 1936, Piceo abietis-Alnetum glutinosae Mráz 1959. – Svaz Salicion triandrae Müller et Görs 1958: Chaerophyllo hirsuti-Salicetum fragilis Müller et Görs 1958 p. p.
Lesnická typologie: 1T9 Smrková olšina, 1G1 Vrbová olšina lužní, 2L Potoční luh, 3L Jasanová olšina, 3U1 Javorová jasenina bršlicová na hlinitém deluviu, PLO 36, a v úžlabinách, PLO 37, 5L Montánní (jasanová) olšina

Struktura a druhové složení

Porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) s příměsí dalších listnáčů, zejména Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Prunus padus subsp. padusUlmus glabra. V nižších nadmořských výškách se jako příměs vyskytují také Acer campestre, Carpinus betulus, Quercus roburTilia cordata, zatímco na dočasně zbahnělých půdách ve vyšších a středních polohách přistupuje Picea abies. V narušených a prosvětlených porostech se ve stromovém patře vyskytuje vrba křehká (Salix fragilis).

Jasanová olšina ve Študlovské hornatině (LT 5L1 – montánní jasanová olšina potoční).
Jasanová olšina ve Študlovské hornatině (LT 5L1 – montánní jasanová olšina potoční).

Keřové patro je často husté a druhově bohaté, s převahou zmlazených dřevin stromového patra. V nižších nadmořských výškách se vyskytují také Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Ribes uva-crispaSambucus nigra, výše Salix capreaSambucus racemosa.

V bylinném patře převažují vlhkomilné lesní druhy (např. Circaea lutetiana, Festuca gigantea, Stachys sylvaticaStellaria nemorum) spolu s druhy mezofilních lesů (např. Asarum europaeum, Pulmonaria officinalis s. l.Stellaria holostea), které jsou časté hlavně v olšinách na dně hlubokých říčních údolí, kam přecházejí z okolních mezofilních lesů. V okolí lesních pramenišť se vyskytují ostřice (Carex remotaC. sylvatica, místy i C. pendula) a mokrýše (Chrysosplenium alternifoliumC. oppositifolium).

V olšinách vyšších poloh s výskytem smrku jsou běžné Calamagrostis villosaEquisetum sylvaticum. V nižších polohách je vyvinutý květnatý jarní aspekt s Anemone nemorosa, Caltha palustris, Chrysosplenium alternifolium, Ficaria verna subsp. bulbifera, Gagea lutea a dalšími druhy, naopak na některých lokalitách ve středních nadmořských výškách tvoří nápadný časně jarní aspekt Leucojum vernum. Mechové patro je zpravidla vyvinuto slabě; jeho nejčastějšími druhy jsou Atrichum undulatum, Plagiomnium affineP. undulatum.

Ekologie

Nivy potoků a středních toků řek nebo svahová lesní prameniště s protékající vodou a podmáčenou rozbahněnou půdou. V nivách vodních toků se voda nachází většinou v malé hloubce pod povrchem půdy a na jaře často dochází k dočasnému zaplavení. Na říčních terasách však může hladina podzemní vody v létě a na podzim klesnout poměrně hluboko. Půdy jsou fluvizemě nebo gleje s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dobrou zásobou živin.

Rozšíření

Podél vodních toků v celé České republice s výjimkou širokých úvalů velkých nížinných řek, nejsušších nížin a pahorkatin a nejvyšších horských poloh. V moravských Karpatech zcela běžné společenstvo ve všech svažitých územích. Údolní jasanovo-olšové luhy jsou časté zejména v rozsáhlých lesních celcích, v nižších nadmořských výškách však byly člověkem mnohde omezeny na úzké pruhy kolem toků.

Rozšíření údolních jasanovo-olšových luhů v ČR.
Rozšíření údolních jasanovo-olšových luhů v ČR.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...