Měkké luhy nížinných řek (Svaz Salicion albae)

Fytocenologie: Svaz Salicion albae Soó 1930: Salicetum albae Issler 1926
Lesnická typologie: 1U2 Vrbový (vrbotopolový) luh

Struktura a druhové složení

Světlé přirozené porosty tvořené dominantní vrbou bílou (Salix alba), místy s příměsí vrby křehké (S. fragilis) nebo jejich křížence Salix ×rubens, topolu černého (Populus nigra) a v panonské oblasti jižní Moravy i topolu bílého (Populus alba).

Iniciální stádium měkkého luhu v Jihomoravském úvalu - zazemněné koryto řeky Moravy (LT 1U2 Vrbový (vrbotopolový) luh).
Iniciální stádium měkkého luhu v Jihomoravském úvalu – zazemněné koryto řeky Moravy (LT 1U2 Vrbový (vrbotopolový) luh).

Keřové patro tvoří zmlazené dřeviny stromového patra a řidčeji se vyskytují Frangula alnus, Salix purpurea, S. triandra, S. viminalisSambucus nigra.

V bylinném patře převládají vlhkomilné druhy Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Galium aparine, Glechoma hederacea, Lamium maculatum, Lysimachia vulgaris, Poa palustris, Rubus caesius, Symphytum officinale aj. Na sušších místech dominuje Urtica dioica. V zamokřených porostech jsou hojné bahenní a vodní rostliny (Alisma plantago-aquatica, Caltha palustris, Carex acuta, C. acutiformis, C. riparia, Galium palustre s. l., Glyceria maxima, Iris pseudacorus, Lemna minor, Phragmites australis, Spirodela polyrhiza aj.) a místy se vyskytují liány (Calystegia sepium, Humulus lupulusSolanum dulcamara). Mechové patro je vyvinuto slabě nebo chybí.

Ekologie

Široké nivy nížinných řek, břehy řek a slepých říčních ramen, zpravidla do 220 m n. m. Pravidelné a nezřídka dlouhotrvající záplavy omezují rozvoj dřevin a spolu se silně kolísající hladinou podzemní vody jsou nejdůležitějším ekologickým faktorem podmiňujícím výskyt této vegetace. Po ústupu záplavových vod zůstává na povrchu půdy vrstva hlinitých až jílovitých sedimentů. Půdy jsou fluvizemě nebo gleje, zpravidla těžší, hluboké
a s dobrou zásobou živin.

Rozšíření měkkých luhů nížinných řek v ČR.
Rozšíření měkkých luhů nížinných řek v ČR.

Rozšíření

Nížinné polohy České tabule, Hornomoravského a Dolnomoravského úvalu, Moravské brány a Ostravské pánve, vzácně i na Chebsku, v okolí Prahy a v Třeboňské pánvi. Na většině lokalit jde o maloplošné, fragmentární nebo sekundární porosty.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...