Fytochorion tvoří tři izolované ostrůvky a leží v suprakolinním až submontánním vegetačním stupni. Charakterizuje jej typické západokarpatské mezofytikum.
Území Chřibů buduje paleogenní flyš račanské jednotky, v němž se významně uplatňují kyselé pískovce i slepence. Ždánický les buduje převážně jemně písčitý, snadno rozpadavý vápnitý flyš zdounecké a ždánické jednotky. Litenčická pahorkatina je tvořena neogenními vápnitými jíly. Z pokryvů hrají hlavni roli svahoviny, při okrajích spraše až prachovice. Nižší okrajové části leží v mírně teplé oblasti MT11, vyšší v MT9. Nejvyšší partie všech tří částí fytochorionu nebyly prakticky nikdy osídlené. Osídlení úpatí Chřibů je velmi pozdní, teprve středověké a má zčásti valašský charakter.
Potenciální vegetaci tvoří bučiny, převážně asociace Carici pilosae-Fagetum, omezeně snad i Melico-Fagetum, vzácněji acidofilní bučiny (Luzulo nemorosae-Fagetum sylvaticae). Pouze v nejnižších polohách jsou dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum). Teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae (Potentillo albae-Quercetum) jsou výjimečné, na prudkých svazích se skeletovitými půdami se ojediněle vyskytuje i Sorbo torminalis-Quercetum. Na kyselých substrátech nižších poloh se snad vyskytují i acidofilní doubravy ze svazu Genisto germanicae-Quercion. V plochých depresích jsou ojediněle i mokřadní olšiny (svaz Alnion glutinosae). Na prudkých svazích se dají předpokládat výskyty suťových lesů svazu Tilio-Acerion. V údolích podél potoků jsou potoční luhy, v nejnižších polohách Pruno-Fraxinetum, výše Carici remotae-Fraxinetum. Primární bezlesí prakticky chybí.
V polopřirozené náhradní vegetaci převažují mezofilní typy luk a pastvin (Arrhenatherion a Cynosurion, zvláště Anthoxantho–Agrostietum), v lemech se vesměs nachází vegetace svazu Trifolion medii, křoviny náležejí pouze svazu Berberidion. Řidčeji se střetáváme s vlhkými loukami svazu Calthion a s náznaky subxerofilní asociace Brachypodio-Molinietum (svaz Cirsio-Brachypodion pinnati).
Složení flóry odpovídá květeně nižších karpatských pohoří. Vzhledem k ostrovnímu charakteru fytochorionu má zdejší výskyt řady (zejména mezofilnějších) druhů izolovaný charakter, výraznější exklávní prvky však chybějí. Objevují se zde hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), kostřavice větevnatá (Bromopsis ramosa), ostřice převislá (Carex pendula), svízel Schultesův (Galium schultesii) a prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), mezi submontánními prvky je ve Chřibech pozoruhodný dosti četný výskyt subatlantsky laděné vrbiny hajní (Lysimachia nemorum) a čarovníku alpského (Circaea alpina). Vzácně zde roste i růže alpská (Rosa pendulina) a kapradina plevinatá (Dryopteris affinis subsp. borreri).
Při potocích byla zjištěna přeslička luční (Equisetum pratense), v pramenných mísách i cídivka přezimující (Hippochaete hyemalis) a kapradiník bažinný (Thelypteris palustris). V nelesní flóře jsou xerotermní druhy velmi vzácné, zastupují je kakost krvavý (Geranium sanguineum), kosatec pestrý (Iris variegata), svízel sivý (Galium glaucum), vzácné jsou rovněž druhy slatinných stanovišť, jako např. pryšec huňatý (Euphorbia villosa), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), kosatec sibiřský (Iris sibirica). Překvapivě vzácné jsou hercynské typy, jako např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), třezalka svrnitá (Hypericum maculatum) a jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).
Středomoravské Karpaty jsou složeny ze tří nesouvisejících podokresů – podokres 77a. – Ždánický les, podokres 77b. – Litenčické vrchy a podokres 77c. – Chřiby.
Podokres 77a. – Ždánický les
Podokres 77a. – Ždánický les zahrnuje pouze kulminační partie stejnojmenného geomorfologického celku Ždánický les.
Podokres 77b. – Litenčické vrchy
Podokres 77b. – Litenčické vrchy zaujímají rovněž vyšší partie geomorfologického celku Litenčická pahorkatina, typická je silně ochuzená, vesměs lesní mezofilní flóra a vegetace.
Podokres 77c. – Chřiby
Podokres 77c. – Chřiby dosahuje nejvyšších nadmořských výšek a má nejvýraznější zastoupení podhorských druhů. Zahrnuje téměř celý geomorfologický celek Chřiby.
Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8