Fytochorion se nachází vesměs v suprakolinním vegetačním stupni, na kontaktu mezi Hercynikem a Karpaty. Převažuje flóra a vegetace mezofytika nižších poloh, v níž dochází ke styku a prolínání prvků karpatského a hercynského předhůří.
Většinu území budují souvrství karpatského flyše paleogenního až křídového stáří račanské jednotky: střídají se jílovce a pískovce, v severozápadní části vystupuje i starší podloží, budované kulmskými břidlicemi a drobami hradeckokyjovického souvrství. U Hranic a Štramberka leží menší ostrov devonských vápenců křtinského a macošského souvrství. Převážná část fytochorionu leží v mírně teplé oblasti MT10, okrajově se vyskytuje i MT11, na úpatí okolních hor MT7. Od raně středověkého osídlení je krajina výrazně pozměňovaná zemědělskou činností spojenou s odlesněním.
Potenciálně se zde vyskytují dubohabrové háje (Carici pilosae-Carpinetum), pouze v oblasti Maleníku květnaté a zčásti i acidofilní bučiny (Carici pilosae-Fagetum, Luzulo nemorosae-Fagetum sylvaticae). Při úpatí nad údolím Bečvy a ostrůvkovitě na vyvýšených místech jsou maloplošně potenciálně přítomny acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Na devonských vápencích průlomového údolí Bečvy a lokálně v okolí hradu Helfštýn jsou vyvinuty suťové lesy svazu Tilio-Acerion (Aceri-Carpinetum), v severních erozních rýhách Maleníku i iniciální stadia asociace Arunco-Aceretum.
Podél Bečvy se vyskytují měkké luhy Salicion albae, při menších tocích jsou typické údolní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), v zaříznutých údolích Maleníku a pahorků na evropském rozvodí jsou vyvinuty olšové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). V podmáčených sníženinách v nivě Bečvy jsou ojediněle přítomny i fragmenty mokřadních olšin svazu Alnion glutinosae. Primární bezlesí chybí.
V náhradní polopřirozené vegetaci fragmentárně doznívají travinobylinná společenstva svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Na mělké půdě na vápencích se nachází vegetace, náležející svazu Alysso alyssoidis-Sedion albi. Na spoře zachovaných loukách a pastvinách se setkáváme s vegetací svazů Arrhenatherion, snad i Cynosurion a na jižních okrajích Maleníku i Violion caninae, vlhké louky náležejí svazu Calthion. Lemy, pokud jsou vyvinuty, náležejí svazu Trifolion medii, ojediněle jsou v krajině zachovány křoviny svazu Berberidion.
Flóra je poměrně bohatá, tvořená obecnými druhy. Výrazné je kvantitativní zastoupení taxonů obecně rozšířených ve východní části ČR, včetně karpatských migrantů. K nim náležejí ostřice chlupatá (Carex pilosa), o. převislá (C. pendula), přeslička obrovská (Equisetum telmateia), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), pryšec mandloňolistý (Tithymalus (Euphorbia) amygdaloides), svízel potoční (Galium rivale), vzácně kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). Velmi zřetelná je účast mnohých teplomilnějších prvků, pronikajících z jihu, k nimž patří hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), voskovka menší (Cerinthe minor) a pryšec huňatý (Tithymalus (Euphorbia) villosus); podobně se chovají i některé lesní druhy, např. hrachor černý (Lathyrus niger), mochna bílá (Potentilla alba) a violka divotvárná (Viola mirabilis).
Zastoupeny jsou druhy submediteránní, např. máčka ladní (Eryngium campestre), břek obecný (Sorbus torminalis), bledule letní (Leucojum aestivum), smIdník jelení (Peucedanum cervaria) a šalvěj luční (Salvia pratensis). Středoevropské druhy jsou reprezentovány pupavou bezlodyžnou (Carlina acaulis), ocúnem jesenním (Colchicum autumnale), omějem vlčím (Aconitum vulparia) a pavincem modrým (Jasione montana). Oreofyty téměř chybějí. Reliktní charakter má výskyt jazyku jeleního (Phyllitis scolopendrium) na stěnách Hranické propasti.
Mnohé druhy, vázané na štramberské vápence, mají charakter perialpidů a dealpidů. Mezi ně je možno počítat dvojštítek měnlivý (Biscutella varia), lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata), kostřavu sivou (Festuca pallens), řebříček sličný (Achillea nobilis), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria), čistec přímý (Stachys recta), česnek chlumní (Allium senescens), v minulosti i devaterníček skalní (Rhodax rupifragus), lipnici bádenskou (Poa badensis s. l.), rozrazil rakouský (Veronica austriaca) a kakost lesklý (Geranium lucidum).
Fytochorion je rozdělen do dvou podokresů. Větší část představuje podokres 76a. – Moravská brána. Vlastní menší část na severozápadě, tvořená sedimenty kulmu, je oddělena jako podokres 76b. – Tršická pahorkatina.
Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8