Fytochorion 18 – Jihomoravské úvaly

Vymezení fytochorionu Jihomoravské úvaly. Barevně jsou odlišeny: oranžově podokres 18a. Dyjsko-svratecký úval, modře podokres 18b. Jihomoravský úval.
Vymezení fytochorionu Jihomoravské úvaly. Barevně jsou odlišeny: oranžově podokres 18a. Dyjskosvratecký úval, modře podokres 18b. Dolnomoravský úval.

Fytochorion leží v planárním, z menší části i v kolinním vegetačním stupni. Ve flóře i vegetaci se projevuje souvislost s nivami Panonie specifickým územím jsou obě oblasti písků. Podkladem jsou převážně neogenní písky a štěrkopísky, které jsou jsou však místy překryty sedimenty hlín.

PP Osypané břehy leží na rozhraní dvou druhů geologického podloží. Z jedné strany břeh budují váté písky a z druhé strany nivní (povodňové) hlíny.
PP Osypané břehy leží na rozhraní dvou druhů geologického podloží. Z jedné strany břeh budují váté písky a z druhé strany nivní (povodňové) hlíny.

Z nich vystupují ostrůvky štěrků nebo písků, tzv. hrúdy. Oblast Bořího lesa tvořily štěrkovité až písčité sedimenty vyšších teras, zatímco Dúbravu mezi Hodonínem a Bzencem tvoří převážně váté písky. Fytochorion leží v klimatické oblasti T4. Osídlení v pravěku bylo velmi husté, od středověkého počátku ukládání povodňových hlín bylo redukováno pouze na okraje inundačních pásem. V posledním století byl ráz krajiny značně narušen rozsáhlými vodohospodářskými úpravami (regulace řek, přehradní nádrže).

V nivě potenciálně převládají lužní lesy. Tvrdý luh je tvořen vegetací podsvazu Ulmenion, zejména asociacemi Querco-UlmetumFraxino pannonicae-Ulmetum, které zřídka na nejvyšších místech aluvia přecházejí až do typů blízkých panonskému Primulo veris-Carpinetum. V depresích se často objevuje Salici-Populetum ze svazu Salicion albae. Primární bezlesí je vyvinuto na mokřadech (vnitrozemská delta, mrtvá ramena) se zonací vegetace svazů Phragmition communis, Caricion gracilis, které přecházejí ve vodě v různé typy vegetace, náležející svazům Hydrocharition, Nymphaeion albae, Potamion lucentis, Potamion pusilli a Batrachion aquatilis.

Na píscích se potenciálně vyskytují acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), na mělčích vrstvách písku specifické teplomilné doubravy (Carici fritschii-Quercetum), maloplošně na vlhčích místech a s větším podílem hlinitých částic v půdě i háje (Primulo veris-Carpinetum). Na vlhčích písčitých místech je zastoupena vegetace svazu Alnionglutinosae (Carici elongatae-Alnetum), resp. Betulion pubescentis. Alespoň lokálně bylo minulosti na organogenních substrátech vyvinuto primární bezlesí (komplex mokřadní a rašeliništní vegetace). Masív Náklo v minulosti kryly panonské doubravy (snad Quercetum pubescenti-roborisCorno-Quercetum) a dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum).

V současnosti lesy a primární bezlesí pokývají zhruba polovinu plochy. Na části bezlesí jsou vyvinuty polopřirozené luční porosty, náležející zejména svazům Cnidion venosi, Alopecurion pratensis, řídce i Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris. Na nejvyšších místech jsou ostrůvky xerofilní luční vegetace, náležející zřejmě svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Náhradní vegetace na otevřených písčinách náleží do svazu Corynephorion, s tranzity do svazu Festucion vaginatae. Na slatinných a rašelinných místech jsou vyvinuta společenstva svazů Magnocaricion elatae, Calthion a dosud výjimečně i Caricion davallianae. V masivu Nákla je zachována přirozená náhradní vegetace svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, okrajově snad i Festucion valesiacae.

Ve vlhkomilné i suchomilné flóře jsou zastoupeny četné druhy, vázané na aluvia dolních toků řek, velmi často vyzařující z Panonie, kontinentálního (ponticko-jihosibiřského) charakteru, které mají zčásti charakter mezních prvků. Jsou to např. jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), bledule letní (Leucojum aestivum), pryšec bahenní (Tithymalus palustris), p. lesklý (T. lucidus), máčka plocholistá (Eryngium planum), žluťucha slatinná (Thalictrum flavum), jarva žilnatá (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), mordovka písečná (Phelipanche arenaria), divizna knotovkovitá (Verbascum phoeniceum) a svízelka piemontská (Cruciata pedemontana).

Vzácně se udržely hájové druhy, snad splavené z vyšších, především karpatských poloh, případně představující relikty předlužního období, jako kopytník evropský (Asarum europaeum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), rozrazil horský (Veronica montana), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), sněženka předjarní (Galanthus nivalis). Subatlantské prvky jsou vzácné, např. ostřice hubená (Carex strigosa). Specifická, velmi pestrá flóra se vyskytuje na kyselých píscích Dúbravy, méně typicky v Bořím lese a ostrůvkovitě a ve fragmentech i na hrúdech. Charakteristické jsou četné exklávní prvky, mezi nimiž jsou zastoupeny druhy subatlantské, např. trávnička obecná (Armeria vulgaris) a kolenec jarní (Spergula morisonii), ale i boreo-kontinentální, např. ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa) a tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia).

Submediteránní druhy reprezentují tařinka chlumní (Alyssum montanum) a třemdava bílá (Dictamnus albus), ponticko-jihosibiřské např. hadinec nachový (Echium russicum) a lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), panonské např. endemická kostřava pochvatá Dominova (Festuca vaginata subsp. dominii), perialpidy ostřice doubravní (Carex fritschii), lýkovec vonný (Daphne cneorum) a dvojštítek měnlivý (Biscutella varia). 

Fytochorion se skládá ze dvou podokresů.

Podokres 18a – Dyjskosvratecký úval

Podokres 18a. – Dyjskosvratecký úval zabírá nivu Dyje a jejích přítoků a oblast soutoku s Moravou, proti proudu Moravy zasahuje až k Týnci, a dále Boří les. Jeho typickým jevem jsou hojné hrúdy.

Janův hrad leží na Staré Dyji.
Janův hrad leží na Staré Dyji.

Podokres 18b – Dolnomoravský úval

Podokres 18b. – Dolnomoravský úval navazuje nad Týncem v nivě Moravy a zahrnuje rovněž přesypové písky Dúbravy.

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...