Fytochorion 16 – Znojemsko-brněnská pahorkatina

Vymezení fytochorionu Znojemsko-brněnská pahorkatina.
Vymezení fytochorionu Znojemsko-brněnská pahorkatina.

Jedná se o typické termofytikum na okraji Panonie, zčásti je však ovlivněno sousedstvím hercynského mezofytika. Leží vesměs v kolinním vegetačním stupni. Podklad tvoří neogenní sedimenty, zčásti kryté sprašemi. Starší pevné skalní podloží vystupuje v západní části území a je tvořeno granodiority, granulity a příbuznými horninami, v údolí Jihlavy i serpentinity. V Boskovické brázdě vystupují sedimenty permokarbonu. Podstatná část území se nachází v klimatické oblasti T4T2.

Fytochorion patří mezi starosídelní oblasti, proto je dnes diverzita flóry a vegetace některých částí velmi nízká. Potenciálně větší část území pokrývají dubohabřiny, zejména teplomilné panonské (Primulo veris-Carpinetum), které se na krystaliniku prolínají s hercynskými (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na extrémnějších vysýchavých stanovištích je možno předpokládat teplomilné doubravy různých typů (zejména Sorbo torminalis-QuercetumQuercetum pubescenti-roboris, řidčeji i Genisto pilosae-Quercetum, Corno-QuercetumPruno mahaleb-Quercetum pubescentis), na prudších svazích se zastoupením šípáku. Na hadcích se objevuje specifická vegetace doubrav s borovicí (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae). Na extrémně kyselých substrátech v méně příznivých expozicích se objevují i acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae).

Podél větších vodních toků v průlomech je vyvinuto Stellario-Alnetum glutinosae, lemované na březích vegetací svazu Phalaridion arundinaceae, ve vodě je typická vegetace svazu Batrachion fluitantis. Podél menších toků je možno předpokládat Pruno-Fraxinetum.

Na skalnatých stanovištích je primární bezlesí — komplex xerofilních typů ze svazů Alysso-Festucion pallentisFestucion valesiacae, na vzácnějších bazických substrátech (vápence, hadce, permokarbonské slepence) i Seslerio-Festucion glaucaeDiantho lumnitzeri-Seslerion albicantis. Výjimečný je výskyt humolitů s bažinnými olšinami (Alnion glutinosae).

Na tvrdých podkladech se místy vyskytuje polopřirozená náhradní vegetace svazů Festucion valesiacaeKoelerioPhleion phleoidis, vzácně na neogenních sedimentech i Cirsio-Brachypodion pinnati. Vzácně je přítomna i vegetace teplého křídla vlhkých luk svazu Calthion. V nedávné minulosti zde existovaly i fragmenty halofilních a subhalofilních společenstev. Skladba flóry je ovlivněna polohou fytochorionu na kontaktu panonské a středoevropské oblasti. Je zde zastoupena řada mezních prvků a řada druhů zde dosahuje dílčí i absolutní areálové hranice.

Na xerotemních stanovištích jsou četní zástupci submediteránního elementu, např. koulenka vyšší (Globularia punctata), tařinka chlumní (Alyssum montanum), dub pýřitý (Quercus pubescens), a zčásti i ponticko-jihosibiřského elementu, např. kosatec nízký (Iris pumila), třešeň křovitá (Cerasus fruticosa), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia) a šalvěj hajní (Salvia nemorosa).

Na tvrdých nebo písčitých substrátech jsou přítomny i západosubmediteránní a subatlantské prvky, k nimž náleží ovsíř luční (Helictotrichon pratense), ožanka hroznatá (Teucrium botrys), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis), paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), dále perialpidi, vesměs norického migrantu, např. kručinka chlupatá (Genista pilosa) dvouřadec pozdní (Cleistogenes serotina), dvojštítek měnlivý (Biscutella varia). Do fytochorionu zasahuje i endemický hvozdík moravský (Dianthus moravicus). Na hadcích je specifická flóra s kavylem chlupatým (Stipa dasyphylla), sleziníkem hadcovým (Asplenium cuneifolium),  trávničkou obecnou hadcovou (Armeria vulgaris subsp. serpentini) a pryšcem sivým menším (Tithymaluis seguieranus subsp. minor). U Mohelna se ve společnosti těchto druhů vyskytuje i mediteránní podmrvka hadcová (Notholaena marantae).

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...