Právní aspekty pálení slivovice

Za zcela zásadní lze považovat dekret dvorské komory z roku 1835, který „dovoluje jednotlivci napálit ročně 56 litrů (tedy jedno staré vědro) 50 % kořalky z plodin pocházejících z vlastních zahrad a pálení slivovice musí se na vlastním gruntě prováděti.“ Uvedený zákon platil pro Moravu a některé další země monarchie, naproti tomu v Čechách musel každý výrobu kořalky řádně zdanit.

Měření stupňovitosti alkoholu v pálenici ve Vlčnově, 80. léta 20. století.
Měření stupňovitosti alkoholu v pálenici ve Vlčnově, 80. léta 20. století.

Nad rámec tohoto jednoho vědra pálenky podléhal každý litr 100 % alkoholu 90haléřové dani. Prakticky se dělo pálení tak, že rolník byl povinen nejpozději do 15. října podat oznámení u příslušného c. k. oddělení finanční stráže, nebo na obci, že hodlá pálit daně prostou kořalku. Destilační aparát přišel v nahlášený den odpečetit úředník pouze na dobu nutnou k vypálení nahlášeného kvasu. Ta se stanovovala podle množství suroviny a také podle technických parametrů kotle.

Další právní úpravou byl zákon o lihu z roku 1888, který v podstatě dále rozpracovával již výše zmíněný dvorský dekret. Jeho nejdůležitější součástí byl § 1 odst. 3: „Nikdo nemá kořalky bez daně páliti mimo stavení a pozemky, v nichž sám bydlí, případně na nichž hospodaří.“ Zejména tento rozpracovaný zákon o lihu a přísnější kontrola ze strany inspektorů c. k. finanční stráže vedla k tomu, že se v masovější míře pořizovaly do rolnických usedlostí destilační aparáty. Řada těchto měděných kotlů nejen na vaření trnek, ale také na pálení slivovice vzala za své v letech 1914–1915. Byly zrekvírovány pro válečné potřeby, především pro výrobu mosazných nábojnic. Pro méně majetné rolníky bylo výhodné sloučit se a zakoupit kotel společný, přenosný.

Mobilní pálenice je snem všech pěstitelů ovoce (smyšlený obrázek)  (zdroj: https://www.mobilnipalenice.cz/vite-ze/o-paleni).
Mobilní pálenice je snem všech pěstitelů ovoce (smyšlený obrázek), zdroj: https://www.mobilnipalenice.cz/vite-ze/o-paleni.

V roce 1923 bylo toto množství od daně osvobozené pálenky sníženo na 30 litrů a posléze byla tato výhoda zrušena vůbec, což napomohlo k rozvoji ilegálního tzv. černého pálení. Zlatou érou černých pálenic bylo období 2. světové války, kdy se slivovicí i kořalkou z méně ušlechtilých surovin uplácelo a vyměňovala se za jídlo, šatstvo, stavební materiál atd. Na černém trhu stoupla cena 1 litru slivovice z předválečných 40 až na 1 200 Kčs.

Dlouhá léta až do roku 2009 byla výroba, přechovávání a rozšiřování podomácku vyrobené pálenky trestným činem. Od ledna 2010 vstoupil v České republice v platnost přestupkový zákon, který tuto činnost klasifikuje již jen jako přestupek. Zatímco dříve hrozilo černému páleničářovi vězení v délce až jeden rok, nyní by zaplatil „pouze“ pokutu do 3 000 Kč. Ovšem postih za daňový únik pro nelegální velkovýrobce či prodejce by byl samozřejmě podstatně citelnější. Rovněž samotné držení či vlastnictví destilačního přístroje není již trestné.

Zdroj:

Texty i obrázky jsou použity z Rukovětě návštěvníka Muzea lidových pálenic ve Vlčnově od autorského kolektivu Mgr. Jiří Severin, PhDr. Ivo Frolec a ost., vydáno v roce 2010 Slováckým muzeem v Uherském Hradišti.

Přečtěte si také

  • Pití pálenky v tradičním prostředí4. 12. 2021 Pití pálenky v tradičním prostředí Kdo měl doma vypálené, napil se, kdy chtěl. V hostincích bylo možno dát si pálenku z […]
  • Rady zaručeně nezaručené3. 12. 2021 Rady zaručeně nezaručené S výrobou slivovice je spojena spousta lidových rad a rčení: Ovocný destilát […]
  • Průběh destilace11. 10. 2021 Průběh destilace Původní výroba pálenky v domácím prostředí byla velmi primitivní. Ovoce, často nahnilé […]
  • Příprava kvasu11. 10. 2021 Příprava kvasu Příprava kvasu z trnek Čím lépe založený kvas, tím lepší je vlastní destilát. Kvasu na […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...