Pasekářská kolonizace probíhala v největší míře od 16. do 18. století. Její příčinou byl nedostatek půdy mezi místními obyvateli žijícími od středověku převážně v údolích. Nárůst počtu obyvatel ve vesnicích vedl lidi k tomu, že se vydali do okolních hor, kde zakládali nové polnosti na úkor lesa. Pasekářská kolonizace postupně splynula s valašskou kolonizací do podoby ucelené karpatské pastevecké kultury.
Nástup pasekářské kolonizace
Do 16. století byla hornatá oblast východní Moravy pořád relativně řídce obydlená, kdy lidé žili a hospodařili hlavně v údolích toků. Hory zůstávaly lidskou aktivitou dotčeny málo a pokrývaly je rozsáhlé původní jedlobukové lesy. To vše změnilo osídlovaní těchto území v rámci valašské a pasekářské kolonizace.
Během středověku stačila lidem v regionu k uživení pole v údolích toků, ovšem nárůst obyvatel ve vesnicích vedl k potřebě získat půdu novou. To se stalo hlavní příčinou pasekářské kolonizace, která započala v 16. století. Pasekáři začali klučit lesy na kopcích v okolí původních sídel a na jejich místě pak zakládali nová políčka, u kterých stavěli sezonní zemědělské stavby. Tyto stavby časem začali přestavovat na trvalá obydlí a stěhovat se do nich. Touto činností začalo pomalu vznikat rozptýlené pasekářské osídlení. Rodiny které nově získaly půdu na úkor lesa, se tak usazovaly na vzniklých pasekách. Tuto činnost podporovala i šlechta, které plynul větší finanční užitek z obdělané půdy než z lesa. Kolonizací začalo postupně vznikat na horách rozptýlené pasekářské osídlení a kulturní krajina s mozaikou polí, luk a pastvin.
Rozšíření pasekářské kolonizace
Pasekářská kolonizace je rozšířená v celé oblasti moravských i slezských Karpat od Moravskoslezských Beskyd až po Bílé Karpaty (zde pod názvem Moravské Kopanice). Velké rozšíření pasekářství je rovněž na Zlínsku (hlavní hřeben Vizovické vrchoviny od Zlína až po Pozděchov. Na Vsetínsku a Rožnovsku vznikly kolonizací i celé vesnice (Horní, Dolní a Prostřední Bečva, Bystřička, Hrozenkov, Halenkov, Zděchov, Velké Karlovice). Pasekáři, kteří byli zodpovědní za osídlení velké části hor dnešního Valašska, byli převážně Moravané pocházející z původních vesnic na místních panstvích. Bělokarpatské Moravské kopanice naopak osídlovali převážně Slováci. Na Těšínsku byly založeny obce Krásná, Malenovice, Morávka, Nová Ves, Staré Hamry, Jistebná, Javořinka a Visla. Do poloviny 17. století je následovaly ještě Tyra, Řeka či Košařiska. Používá se zde rovněž obecně vžitý pojem gorol, označující obyvatelstvo podhorské části Těšínska.
Vzhledem k malé úrodnosti půdy v oblasti potřebovali pasekáři pro své uživení velké plochy polí. Původní lesní půdy se navíc zemědělstvím rychle vyčerpávala, proto plocha pasek utěšeně narůstala. Vznikaly dva druhý polí a to Újmiska – pole v nižších polohách, ze kterých se vždy platila daň. A dále paseky (kopanice) – pole ve vyšších polohách, s méně kvalitní půdou a větších rozměrů, daň z nich platili majitelé jen v případě obdělávání. Trend zvětšování plochy zemědělské půdy na úkor lesa pokračoval až do 19. století, kdy se díky intenzifikace zemědělství a vzniku nových pracovních příležitostí ve městech začali lidé z pasek stěhovat pryč.
Krajinný fenomén
Vznik pasek silně ovlivnil skladbu místní flóry a fauny, která se stala pestřejší než v původních lesních porostech. Následkem odlesnění a zemědělské činnosti ubývalo v lesích vysoké zvěře i šelem, na druhou stranu se na nově obdělávaných plochách usadily stepní druhy ptáků – jako křepelka polní, koroptev polní, skřivan polní, ťuhýk obecný aj, či drobní savci jako zajíc. Druhou stranou mince bylo, že velké odlesněním a intenzivní pastva vrcholící v 19. století se stali příčinou eroze půdy mající za následek vytváření rýh a sesuvů v krajině. Krajina kvůli odlesnění přišla o svou schopnost zadržovat srážky a nížiny tak byly více ohroženy povodněmi. Aby zamezili splachu ornice, budovali lidé na prudkých svazích terasovitá pole, kde skládali vyorané kameny na meze (kamenice). Pasekářství mělo za následek vykácení velké části původních starých porostů a vytvoření pestré a oku lahodící krajinné mozaiky, kdy se na kopcích střídali pole pastviny, sady a lesní porosty.
Pasekářská kula
Zajímavým prvkem osídlení na Valašsku bývaly v minulosti tzv. pasekářské kuly – rodové shluky usedlostí, které vznikaly v důsledku dělení majetku mezi dědici. Jejich smyslem bylo společné hospodaření v nelehkých horských podmínkách a spravedlivé dělení úrody.
Takovéto shluky usedlostí někdy vznikaly také v rámci sousedských vztahů. Výnosy z hospodářství obvykle nepokrývaly potřeby rodin, proto si lidé přivydělávali námezdní prací a podomáckou výrobou různých řemeslných produktů.
Valašská kolonizace
Valašská kolonizace oproti tomu nebyla toliko příčinou vzniku nových sídel v krajině, jelikož počty příchozích Valachů nebyly velké. Tato kolonizace vedla k rozšíření salašnického chovu ovcí na místních horách. Samotné slovo valach zde původně označovalo pastevce ovcí. Na Moravu nový způsob chovu ovcí přenesli Valaši z oblasti východních Karpat, kde se pozměnu rozšířil v minulých staletích z Rumunska. Právě přítomnost pastevecké kultury u nás i v Rumunsku a s tím související výskyt některých slov z rumunštiny v místním nářečí, vedl v minulosti k vytvoření teorie o Rumunském původu valašských kolonistů, tato však byla časem vyvrácena.
Na Moravu přicházeli pastevci od konce 15. století na základě pozvání místní šlechty a částečně i živelně. Nejčastěji pocházeli z uherských či polských oblastí Karpat a byli to teda převážně Poláci, Slováci či Rusíni. Zřizovali si pastviny na úkor lesa hlavně na horských hřebenech, které se už nehodily pro pasekářské zemědělství, zde pásli své nenáročné a klimatu odolné druhy ovcí. Pro vrchnost znamenal příchod Valachů možnost hospodářsky využít dosud neosídlené hory. Proto šlechtici na svá panství Valachy zvali a poskytovali jim různé výhody. Jejich počet ovšem nebyl tak velký (šlo spíše o jednotlivce a jejich rodiny), aby se stali dominantními nad místním moravským obyvatelstvem. Avšak doposud neznámé salašnické pastevectví se na Moravě uchytilo. Příchozí Valaši přirozeně splynuli s původním místním obyvatelstvem, které si od nich osvojilo nový způsob chovu ovcí. To vedlo k rozšíření specifické karpatské pastevecké kultury v celé oblasti, což se projevilo v místním nářečí, kroji, stravě, zvycích i architektuře.
Samotné označení Valach pro všechny obyvatele regionu se začalo užívat během třicetileté války, tehdy zde probíhalo několik povstání místních poddaných proti vrchnosti a císaři. Během povstání se jako Valaši začali nazývat nejen pastevci, ale všichni rebelující obyvatelé na východní Moravě.
Ovšem označení Valašsko pro celý region se začalo více používat a to i mezi místními až během 19. století. Třeba oblast Brumovského panství se do té doby nazývala Zálesí. Jako jádro Valašska bylo dlouho považováno jen Vsetínsko, Valašsko Meziříčsko a Rožnovsko. Až v 19. století se název Valašsko rozšířilo na celou hornatou oblast na východě Moravy, ani potom však nemělo přesně definované hranice. Valašsko se stalo označením etnografického regionu s výraznou lidovou kulturou (hlavně kroj a nářečí), která se zde dlouho udržela i díky relativní izolovanosti a zaostalosti zdejšího kraje.
Zdroje:
http://www.muzeumvalassko.cz/popularizace-v-tisku/pasekarska-kolonizace-valasska-zacala-v-16-stoleti
https://www.nmvp.cz/roznov/informace-pro-navstevniky/prohlidkove-okruhy/pasekarska-kula
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moravsk%C3%A9_Kopanice
https://www.nasevalassko.info/zpravodajstvi/ostatni-zpravy/item/9187-o-puvodu-valachu-panuje-rozsireny-mytus-ze-valasi-prisli-z-rumunska.html
https://tesinsko4.webnode.cz/kolonizace/