Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka je nově vymezená jednotka vnější skupiny příkrovů (Picha et al. 2006), která obsahuje už dříve popsané jednotky: ždánickou jednotku a podslezskou jednotku na českém území a zónu waschbergu v Rakousku a na jižní Moravě.
Geologická stavba Waschberg–ždánicko–podslezské jednotky
Tato hlavní okrajová jednotka vnější skupiny příkrovů Západních Karpat se skládá ze tří sektorů:
- waschbergského sektoru v severovýchodním Rakousku a na jižní Moravě (jižně od řeky Dyje),
- ždánické jednotky na jižní a střední Moravě (severozápadně od řeky Dyje po Hornomoravský úval) a
- podslezské jednotky na severní Moravě (severozápadně od Hornomoravského úvalu) a v západním Polsku.
Na polském území lze podslezskou jednotku vysledovat do oblasti Bielsko–Biala; její pokračování dále na východ není jasné. Do podslezské jednotky v Polsku jsou zahrnuty i některé vrstvy spodní křídy, které jsou srovnatelné s vrstvami kelčského vývoje slezské jednotky na střední Moravě. Spolu s některými prvky slezské jednotky je systém Waschberg–ždánicko–podslezské jednotky srovnatelný s helvetskými příkrovy Alp.
Vnitřní struktura bezkořených (tj. plovoucích, nebo nesených), tektonicky transportovaných dílčích jednotek Waschberg–ždánicko–podslezské jednotky je složitá. Tato nejspodnější jednotka příkrovu vnějších Západních Karpat se skládá z četných překryvů, zdvojení a částečných přesunutí nasunutí vrstev svrchní křídy až spodního miocénu.
V sektoru washbergu v severovýchodním Rakousku a na jižní Moravě jsou tektonické útržky jurských slínovců a vápenců a klastické sedimenty svrchní křídy (turon — campan) tektonicky začleněny do příkrovových vrstev mladších sekvencí (svrchní křída — spodní miocén). Tato tzv. “vnější bradla” Pavlovských vrchů na Moravě a v oblasti Ernstbrunnu v Rakousku se v posledních fázích vrásnění oddělila od podloží evropského předpolí a tektonicky se začlenila do čelních zón karpatského flyšového příkrovového pásu.
To co spojuje zmíněné jednotky je vzájemná podobnost sledu dílčích stratigrafických jednotek. Ve všech jednotkách se vyskytuje tzv. podminilitové souvrství (campan — barton). Ve washberg-ždánické (a dokonce i Čejčsko-zaječské jednotce) je pojmenováno jako němčické souvrství, v podslezské jednotce má označení frýdlantské souvrství. Na nimi jsou uloženy šešorské (globigerinové) slíny (rupel), které jsou někdy uváděny jako samostatné jednotky, někdy jako nejvyšší člen podmenilitových souvrství.
Posledním společným členem je ždánicko-hustopečské souvrství (přelom oligocén — miocén). Mladší sedimenty se nacházejí pouze už jen ve ždánickém sektoru washberg-ždánické jednotky.
Proměnlivost facií v rámci waschberg–ždánicko–podslezské jednotky
Charakter příkrovové soustavy Waschberg–ždánicko–podslezského příkrov se výrazně mění podél čela karpatského příkrovového systému. Svrchní křídové vrstvy jsou výrazně zastoupeny všude v podslezském sektoru, zatímco ve Waschberg–ždánickém sektoru je jejich rozsah omezený. Pozdně oligocenní až časně miocenní flyše typu krosno jsou však dominantní ve ždánickém sketoru a částečně v sektoru Waschberg a jen okrajově se vyskytují v podslezském sektoru severní Moravy.
Spodně miocenní sedimenty (šakvické, pavlovické a laaské souvrství), typické pro waschberg– ždánický sektor, nebyly na severní Moravě nalezeny. Zdá se, že jejich přítomnost je omezena na hranice deprese Dyje-Thaya. Okrajová pouzdřanská jednotka byla rozpoznána pouze ve ždánickém sektoru, ale zjevně se vyskytuje i v rakouské zóně waschberg. Na severní Moravě evidentně chybí. Konečně jurská a křídová tektonická bradla se nacházejí pouze v zóně waschbergu.
Terminologie
Stratigrafické a faciální rozdíly dílčích sektorů zakryly vzájemnou korelaci a vedly k vývoji samostatných terminologických označení pro různé sektory. Nejzřetelnější terminologické rozdíly existují mezi rakouskou a českou částí Vnějších Karpat. Zatímco v Rakousku je zóna Waschberg obecně považována za součást helvetika, ždanická jednotka je díky dominantní přítomnosti ždánicko-hustopečského souvrství flyšového typu označována jako součást pásma karpatského flyše.
Struktura sektorů
Tyto tři sektory se také liší svou strukturální architekturou. Nejjižnější sektor Waschberg je charakterizován poměrně strmou vnitřní strukturou. Prostřední ždánický sektor vykazuje typickou klínovitou geometrii a severní podslezský sektor, jak dokumentují četné vrty, má extrémně plochou geometrii. Souvisí to s rozložením tlakových napětí podél příkrovového pásu Západních Karpat, které se postupně proměňovalo od horizontálního posunu (strike-slip) na jihu v sektoru Waschberg po standardní dopředné překládání příkrovů na severozápadě v podslezském sektoru (tzv. levostranná sinistrální rotace).
Zdroje:
CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s
PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.