Lučina

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 2-03-01-062
plocha povodí [km2] 197,1
délka toku [km] 37,9
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 2,39

Charakter toku

Lučina pramení v nadmořské výšce 685 metrů na sev. úbočí hory Prašivá (843 m) v Moravskoslezských Beskydech.  Celkově její tok zprvu míří sev., později záp. až sev.-záp. směrem. Říčka zpočátku teče sev. směrem k Dobraticím, kde se zprava připojuje potok Zbojičný. U Vojkovic se zprava připojuje potok Šprochůvka a vzápětí nato zleva přivaděč Morávka-Žermanice. Ten byl vybudován mezi Vyšními Lhotami a Vojkovicemi za účelem navýšení vodnosti vlastní Lučiny a na ní vybudované Žermanické přehrady. Přivaděč převádí do Lučiny vodu ze sousedního povodí Morávky v průměrném množství 1,9 m³/s.

Mapa: tok Lučiny (zdroj: Atlas hlavních vodních toků povodí Odry, https://www.pod.cz/atlas_toku/lucina.html).
Mapa: tok Lučiny (zdroj: Atlas hlavních vodních toků povodí Odry, https://www.pod.cz/atlas_toku/lucina.html).
Pojmenování Lučina má řeka od roku 1956, kdy při budování Žermanické přehrady došlo k pojmenování nově vzniklé obce Lučina a podle ní i samotná řeka. Do té doby bylo její jméno Lucina. Ve starých mapách se objevuje vícero názvů. V jejím horním toku se objevuje název Ribia či Ribnia, v oblasti mezi Domaslavicemi a Bludovicemi název Holzina či Holczina. V oblastech od Šenova až po Slezskoostravský hrad už pak Lucina.

Před samotným zdutím Žermanické přehrady se připojuje zprava potok Tošanůvka. U obce Žermanice byla mezi roky 1951 až 1958 na Lučině vybudována přehradní nádrž Žermanice, sloužící k účelům zásobování průmyslových podniků užitkovou vodou, k rekreaci, ochraně před povodněmi a výrobě elektrické energie. Pro obyvatele míst, zatopených při stavbě nádrže, vznikla na jejím levém břehu nová obec Lučina. Délka zátopy dosahuje přibližně 4,6 km.

Petr Bezruč ve Slezských písních na několika místech zesměšňuje používání jména Lučina místo dle jeho názoru správného Lucina, vidí v něm příklad „křtění dědin“ ze strany Čechů, ignorujících slezskou tradici a svébytnost. Např. v básni Polská Ostrava píše: „Přibylec nadutý národa jazyk psuje: / on švarné Lucině sází háček na hlavu…“

Od výtoku pod Žermanickou přehradou Lučina nejprve pokračuje sev. směrem k městu Havířovu, kde se zprava připojuje potok Stružník. Při jih.-záp. okraji Havířova byla na jejím toku vyhlášena PP Meandry Lučiny, kterou tvoří přirozené říční meandry a na ně navazující mokřady s lužním porostem. Řeka se dále stáčí obloukem k Z, protéká přes další PP Mokřad u Rondelu, kde se připojuje zprava potok Sušanka a dále pokračuje směrem k Šenovu.

Mezi Havířovem a Šenovem ústí zprava Pežgovský potok se soustavou menších rybníčků. U Šenova jsou na umělých náhonech Lučiny vybudovány rybníky Odona UrbanceVolenský rybník.   Před následujícím Košťalovickým rybníkem se připojuje zleva potok Horní Datyňka, pramenící u Řepiště. Západně od Šenova Lučina dospívá na území města Ostravy, obrací se k SZ., obtéká z vých. strany areál Nové huti a pod Slezskoostravským hradem ústí zprava v nadmořské výšce 205 m do řeky Ostravice, která její vody odnáší dál do Odry.

Morávka odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny a  Ostravské pánve.  Správa toku není dělená, po celé svojí délce je Morávka ve správě státního podniku Povodí Odry. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky. Pstruhové pásmo se nachází v horní části toku až po Horní Domaslavice a od nádrže Žermanice až po ústí Sušanky. Hydrologické stanice se nachází v lokalitách: Žermanice – pod přehradou, Bludovice a Radvanice.

Regulace Lučiny

Charakter toku od pramene po konec zátopy přehrady Žermanice má povahu bystřiny, pod nádrží se údolní niva Lučiny rozevírá a řeka je spíše nížinného typu s četnými meandry a s poměrně širokým inundačním územím okolo. Regulační zásahy do koryta Lučiny se datují od 20. let minulého století, kdy první souvislejší úpravy byly provedeny od Hranečníku v Ostravě (km 2,3) směrem proti vodě k Radvanicím. Průmyslová expanze a požadavky na bezpečnější zvládnutí odtokových poměrů vedly k tomu, že do 2. světové války byla Lučina na své spodní trati postupně zregulována od ústí do až nad most ulice Lihovarské (v km 0,0 – 3,6).

Potřeba úpravy v souvislejší délce vyplynula hlavně z ovlivnění tohoto prostoru důlní těžbou a jí vyvolanými poklesy terénu. Pod Lučinou se na jejím spodním úseku těžilo uhlí déle než 100 let v důlních polích Hermenegild (později Zárubek) a Trojice a zaklesávání koryta při zpětném vzdouvání povodňových průtoků z Ostravice, která pod ústí Lučiny neklesala, způsobovalo vzdouváním vody v tomto exponovaném území četné problémy. V meziválečném období se v uvedeném prostoru kromě toho hledaly plochy pro odvaly z důlní hlušiny a jíž se pak v okolí toku nadvyšoval terén (km 0,0 – 2,3).

Po 2. světové válce postupný tlak na rozvoj průmyslové aglomerace (s výstavbou Nové Huti v Ostravě Kunčicích), tlak na celkovou urbanizaci území a na rozvoj komunikační sítě (staré i silnice I/11 v souběhu s Lučinou, křížení silnice II/473 Šenov – Havířov, atd.) vedly k tomu, že řeka byla postupně od ústí až po prostor Šenova na přibližně 11 km své délky souvisle upravena. Výše 10 km nad tím (až k mostu silnice Dolní Datyně – Prostřední Bludovice, km 21,2) zůstala naopak zcela nedotčeným tokem s meandrovitě se transformující trasou, jejíž část se stala z přírodního hlediska i chráněným územím („Meandry Lučiny“).

Určité zásahy do morfologie toku si vyžádala situace ve výše ležících úsecích přiléhajících zdola i shora k nádrži Žermanice. Větší délka úprav z toho je situována pod nádrž (v délce 2,3 km z celkových 3,9), menší nad ní. Úpravy na horním z úseků souvisí především se zřízením převodu vody z Morávky, jehož spodní trať koryto Lučiny využívá (km 29,6 – 31,2). Horní úsek nad převodem (mimo krátký úsek přes Vojkovice) se nachází v přirozeném stavu, byť s řadou nízkých, uměle vložených prahů do koryta toku.

Rozsah záplavového území odpovídá popsaným regulačním zásahům. Úpravy koryta spolu s retenčním účinkem údolní nádrže Žermanice se projevují tak, že ve výustní trati řeky jsou vyloučeny prakticky všechny plošné rozlivy a nepůsobí zde tak významnějších škod. Ve větší rozloze jsou rozlivy možné v úseku situovaném nad Bartovicemi (přibližně nad km 8,0), nejkritičtějšími místy v tom směru jsou lokalita čistírny odpadních města (ČOV) města Havířova a podjezd silnice I/11 pod tratí ČR Ostrava Kunčice – Český Těšín (celkově úsek toku km 12,5 – 14,5). Ty jsou často zaplavovány a vytvářejí kritické místo pro přepouštění povodní ze Žermanické přehrady. Jinak nad zaústěním Sušanky (km 15,1) nejsou inundace směrem proti toku přes jejich širší plošný rozsah až po přehradu spojeny s významnějším ohrožením, nad přehradou se vesměs koncentrují do úzkého pruhu kolem vlastního toku.

Ze stabilizačních důvodů byla na Lučině postupně vybudována v rámci uvedených úprav řada spádových objektů, od ústí po přehradu je jich registrováno celkem 19, žádný z nich ale neslouží jako jez ke vzdouvání vody. Žádný odběr vody není zde vázán přímo na koryto řeky, největší – pro komplex Arcelor Mittal (Nová Huť) v Kunčicích a Biocel Paskov – se provádí přímým trubním odběrem přímo z nádrže Žermanice. Historické podklady sice v minulosti zaznamenaly existenci jezu na Lučině pro napájení Volenského (resp. i Košťálovického) rybníka, rybníky dnes jsou zásobovány vodou z menších levobřežních přítoků (mj. i z Datyňky).

Rybníky jako akumulace vody v bezprostřední blízkosti Lučiny se vyskytují v současné době jen dva, niva Lučiny a její okolí však v minulosti skýtaly pro jejich existenci mnohem větší možnosti. Jednak se nacházely v levobřežním prostoru naproti Šenova (lokalita Skrbeň), na pravém břehu u soutoku Lučiny se Sušankou a dále na drobných přítocích v území nevýrazné rozvodnice mezi Lučinou a Ostravici, kde dnes stojí Nová Huť. Význam rybníků však postupně ustoupil pozdějšímu vývoji a dnes prakticky žádný akumulační potenciál v povodí Lučiny nepředstavují.

Vodohospodářská bilance a kvalita vod

Z hlediska vodohospodářské bilance jsou přirozené průtokové poměry v Lučině ovlivněny převodem vody z povodí řeky Morávky. Nejvíce je logicky tento vliv patrný v profilu na přítoku do nádrže, pod ní se odběrem vody pro Arcelor MittalBiocel Paskov toto navýšení průtoku snižuje (odběr vody pro rybné hospodářství se bilančně neprojeví, protože prakticky beze změny se hned vrací do toku), k profilu ústí se ale změna průtoku opět zvýší v důsledku vypouštění vod z ČOV osmdesátitisícového města Havířov a z Arcelor Mittal. Zbytková znečištění těchto objemově významných vypouštění a znečištění z rozptýlené zástavby v přilehlém území jsou příčinou určitého zhoršení kvality vody v řece Jinak nikde na ní není zaznamenávám napjatý nebo pasivní bilanční stav.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/lucina.html)

Vodohospodářské objekty

Údolní nádrž Žermanice

Údolní nádrž Žermanice byla vybudována v letech 1951 – 1956 jako druhá v pořadí v celém povodí Odry. Její výstavba sledovala účel zásobení rozvíjejícího průmyslu Ostravska provozní vodou. Priorita tohoto účelu je prvořadá dodnes, přehrada zásobuje jedny z nejvýznamnějších podniků regionu – Novou Huť v Ostravě Kunčicích (Arcelor Mittal) a Biocel Paskov. Dalšími účely nádrže jsou ochrana před povodněmi, výroba elektrické energie a v neposlední řadě i rekreace u vody. V tomto smyslu přehrada patří k nejnavštěvovanějším údolním nádržím regionu.

Přehradní těleso tvoří klasická tížní betonová hráz, v níž je uloženo celkem 116,6 tis. m³ betonu. Je 32 m vysoká a 314 m dlouhá. Geologická pestrost podloží zde si vyžádala pod ní velký rozsah injekčních prací, celková délka injekčních vrtů činí 45,3 tis. m. Nádrž zaplavuje údolí v délce 4,6 km při zatopené ploše 248,4 ha a maximální hloubce 28 m. Plocha povodí nádrže činí 45,4 km², pro efektivnější využití objemu přehrady jsou do ní převáděny vody ze sousedního povodí Morávky, její plocha povodí k profilu převodu ve Vyšních Lhotách činí přitom 132 km2. Jde-li o přivaděč, jedná se o umělé koryto vedoucí v patřičném podélném sklonu přes rozvodí, které využívá 0,8 km dlouhého úseku Holčiny a potom pak vlastní koryto Lučiny až na konec vzdutí nádrže.

Přehradní těleso je vybaveno dvěma spodními výpustmi o průměru 1,2 m a třemi hrazenými přelivy šířky 8 m. Výpustmi je maximálně možné vypouštět 2×16,7 m³/s, kapacita jednoho pole přelivu činí 57,6 m3/s. Ve strojovně přehrady jsou instalovány dvě menší turbiny o výkonu 0,05 a 0,065 MW.

Celkový objem vody nadržené přehradou dosahuje 25,27 mil. m³, přičemž nádržní prostor je rozdělen na 3 části – retenční (5,82 mil. m³), zásobní (18,47 mil. m³) a stálého nadržení (0,98 mil. m³). Retenčním (ochranným) prostorem je možné při průchodu povodní snížit 100letý průtok z 80 m³/s na 20 m³/s.

Úmysl postavit údolní nádrž na řece Lučině obsahoval už starý rakousko – uherský program z r. 1911, tehdy ale v poněkud jiné lokalitě, u Šumbarku (dnes městská část Havířova). Přehradní místo nebylo z úvah vypuštěno ani v pozdějších letech, avšak už v r. 1941 se vedle něj objevuje profil nový – Žermanice, jako vhodnější místo možné výstavby. Po 2. světové válce byla v r. 1946 stavba nádrže u Žermanic zařazena hned do prvního poválečného programu. Původně měla být zřízena jen pro intervenční (kompenzační) zásobování rozvíjejících se Vítkovických železáren, které se hodlaly podílet i na nákladech výstavby. Jak se ale měnily názory na rozvoj ostravského průmyslu, tak se měnily – a především narůstaly – i požadavky na velikost objemu nádrže.

Ten z počátečních 9 vzrostl až na 25 mil. m³, a to po rozhodnutí o výstavbě hutního kombinátu Nová Huť v Kunčicích. Na jedné straně velikost nádrže určovaly požadavky na dodávku vody (pro N. Huť 1200 l/s), na straně druhé ji ale limitovaly geologické podmínky a zejména malá vodnost vlastní Lučiny. To vyžadovalo řešení v širším, než jen ve vlastním povodí, které bylo nalezeno v podobě již zmíněného převádění vody ze sousedního povodí řeky Morávky. Cílem převodu tehdy rovněž bylo převádět i část průtoků Morávky do Žermanic za povodní a zlepšit tak povodňovou situaci na řece Ostravici pod soutokem s Morávkou.

Přehradou zadržená voda zatopila zástavbu části obcí, některých ve větším (Soběšovice), jiných v menším (Dolní Domaslavice) rozsahu, v náhradu za vykoupenou zástavbu byla vybudována na levém břehu nádrže nová obec Lučina. Přehradní hráz byla dokončena v r. 1957 a zkušební provoz vodního díla zahájen v r. 1958.

Rozhodnutí o stavbě nádrže o větším objemu se za dalších téměř 30 let ukázalo jako velmi prozíravé, a to v souvislosti se zásobením nového závodu na výrobu celulózy Biocel v Paskově, jehož výstavba byla několik let zvažována a definitivně potvrzena až v roce 1977. Zásobování celulózky bez žermanické přehrady by bylo těžko řešitelné, protože samotný zdroj vody z nádrže Olešná, která je k celulózce situovaná blíže, by ji nemohl vodou dostatečně zabezpečit.

Údolní nádrž Žermanice je v letních měsících intenzivně rekreačně využívaná a je kolem ní umístěno 15 větších rekreačních středisek a 4 kempy. Až na výjimky má i v létě nádrž poměrně solidní kvalitu vody, je na ni provozován sportovní rybolov a její vodní plocha spadá do výkonu rybářského práva ČRS. Těsně pod přehradou existuje objekt rybného hospodářství správce přehrady, jimž se zčásti produkuje násada pro rybí obsádku na ostatních nádržích, které Povodí Odry s.p. spravuje, a zčásti produkuje ryby pro komerční účely.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/lucina.html)

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...